Zajímavé také je, že první písemná zmínka o tomto místě je až z roku 1243. Ale v této době zde stál již románský kostelík a vodní tvrz s osadou. Tehdy bylo panství v držení pánů z Janovic a osada nesla název Herbertovy Janovice. Janovičtí zde sídlili až do roku 1453. Tehdy se stává novým majitelem Štěpán Vrchota z Vrchotic.
Rod pánů z Vrtby vlastnil panství do roku 1807 a dalšími majiteli byli páni z Mitrovic. V roce 1879 koupil zámek rytíř z Borutína, Karel Nádherný. Jeho dcera baronka Sidonie Nádherná se stala nejvýznamnější osobností v dějinách panství a také jeho poslední majitelkou.
Čtěte také: Zámek Červená Lhota, těžká romantika v jižních Čechách
Baronka Sidonie byla jak velmi štědrou mecenáškou, tak i výraznou osobností tehdejšího kulturního života. Na zámku často pobývali významní hosté, mezi které patřil i Karel Čapek, Alice Masaryková, Adolf Loos a jiní. Celkem třikrát byl hostem na zámku R. M. Rilke, ale nejčastěji sem jezdil rakouský žurnalista Karl Kraus a to po celých dvacet let.
Fotogalerie
Vztahy mezi nim a baronkou byly více než důvěrné. To také platí o malíři Maxu Švabinském, ale jaká byla skutečnost se asi v současnosti již nedozvíme. Smysluplný život na zámku vzal za své v roce 1944, kdy byl zámek zabrán pro velitelství a kasárny SS.
Ani konec války nepřinesl obrat, německou armádu vystřídala sovětská a poté československá armáda. Vojáci na zámku, to není vhodné spojení a zámek spěl k neodvratnému konci. Za zázrak se dá označit převod zámku v roce 1958 pod Národní muzeum, v jehož vlastnictví je až do dnešních dnů. Zbývá dokončit životní pouť baronky. Ta byla v roce 1949 přinucena k emigraci a o rok poté ji byl zámek odebrán. Rok 1950 byl také rokem kdy zemřela. Do vlasti se vrátily její ostatky v roce 1999 a byly uloženy na rodinném hřbitůvku v zámeckém parku.
Stavební vývoj zámku je možné sledovat již od 13. století. V této době by jsme se dívali na kamennou tvrz nad hlubokým vodním příkopem. Následovala renesanční proměna tvrze na zámek a po roce 1860 přišlo ke slovu baroko a rokoko. Poslední přestavba v novogotickém slohu začala v roce 1896 a v této podobě zámek zůstal až do současnosti.
Kolem malého nepravidelného nádvoří jsou tři zámecká křídla. Vstupní strany jsou od jihu a severu a jsou s parkem spojeny mosty. V okolí zámku je několik hospodářských budov také v novogotickém slohu. V zámku samotném jsou expozice o českém zvonařství a o životě jeho posledních majitelů.
Samostatné povídání si žádá zámecký park. Podle staří stromů byl založen při barokní přestavbě zámku. Zámek je rozložen v údolí Janovického potoka, na mírně svažitém terénu. Cesta parkem začíná na hrázi Zámeckého rybníka. Odtud lze obejít celý zámek a výhledy na budovu z různých stran jsou skutečně jedinečné. Jednou ze vzácností parku je liliovník tulipánokvětý na louce pod hrází. Nejvíce se v parku nacházejí lípy, buky, duby, jasany a několik druhů jehličnanů. Mezi nimi vyniká nádherný hadí smrk.
V parku jsou na různých místech umístěny drobné kamenné stavby v podobě stolů, můstků,
schůdků a dalších drobnůstek. V severní části, před bránou do parku, je barokní socha
sv. Jana z Nepomuku. Nejvýše je položený východní okraj parku, odkud se otevírají velmi
hezké výhledy na zámek. Při průchodu do jižní části parku lze projít po hrázi rybníka
a na svahu u hřbitovní zdi je malé hřbitovní místo rodiny Nebeských. V jeho čele je
kamenný kříž a okolo hroby posledních majitelů. Kolem živého plotu jsou hroby pejsků,
kteří zůstali se svými pány i po smrti.
Bylo by škodou nezmínit se o hejnu divokých kachen na Zámeckém rybníku. Při našem vstupu na hráz okamžitě napochodovaly na cestu. Bylo jasné, že se musíme vrátit do obchůdku u zámku a nakoupit staré rohlíky. Zmizely v nich téměř okamžitě. Na tom není nic zvláštního, ale pokud je nenakrmí turisté, milé kačenky se seberou a jdou si pro svačinku až do krámu. Zašli jsme tam také, vaří tu dobrou kávu a výběru sladkostí se nedá odolat.
Poslední památkou, která stojí za zhlédnutí je kostel sv. Martina. Stojí nad městysem při okraji hřbitova a je dominantou širokého okolí. Z doby jeho založení se dochovaly i románské prvky, ale jeho současná podoba je po novogotické přestavbě z 19. století. Za druhé světové války sloužil německé armádě jako skladiště a na jeho věži bylo kulometné hnízdo. U kostela jsou zajímavé náhrobní kameny a smírčí kříže. Závěrem lze jen dodat, že zastavení ve Vrchotových Janovicích má něco do sebe.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.