Turistika: Dřevěnka U Zbuja, oblíbený cíl Beskyd

Ostrá hora, Medvědí skála a dřevěnka U Zbuja

Jedná se o zajímavou a velmi vděčnou lokalitu Moravskoslezských Beskyd, nedaleko území Ostravice, kterou protéká v dlouhém úzkém údolí stejnojmenná řeka.

Pozn.: Dřevěnka u Zbuja je dnes již bohužel turistům uzavřená a podle oznámení v místě již veřejnosti přístupná nikdy nebude.

Obec Ostravice se rozkládá po obou březích řeky mezi Lysou horou (1 323 m n. m.) na východě a Smrkem (1 276 m n. m.) na jihozápadě - tedy mezi dvěmi nejvyššími horami geomorfologického celku Moravskoslezských Beskyd. Je zde řada restaurací, hotelů i podnikových a soukromých chat - po obou březích řeky. Je to snad nejznámější a největší letovisko v Beskydech.

Právě nad obcí Ostravice se nachází tato poměrně neznámá Ostrá hora (763 m n. m.) a o něco níže na západ můžeme vystoupit na výhledovou Medvědí skálu. A asi kilometr chůze od této hezké skály nám stačí, abychom usedli na dřevěné lavice stylové horské hospůdky "U zbuja" (710 m n. m.) a zaslouženě svlažili rty dobře načepovaným Bernardem.

Čtěte také: Skály na Mazáku pod Lysou horou

Ostrá hora není turisticky vyznačená a je jakýmsi přirozeným předvojem Lysé hory pod severozápadní rozsochou, vedoucí z vrcholu směrem na Lukšinec (rozcestník, odpočívadlo), kde se hřebeny ještě dále dělí. I když z Ostravice a od protějšího Smrčku vyhlíží jako samostatná dvouvrcholová hora nepříliš ostrá, z jižní strany vyhlíží skutečně "ostře". Západní vrchol je vyznačen kamenným mužíkem, východní vyšší bod jen triangulační tyčí. K výstupu na vrchol máme dvě možnosti:

• půjdeme po modré značce od rozcestníku u železniční stanice "Ostravice - zastávka" nahoru kolem soukromých chat (osada Hamrovice) a za horskou chatou Teplotechny se stočíme prudce na severovýchod k lyžařské sjezdovce. Tady odbočíme doleva nahoru a kousek nad horní stanicí vleku (odtud ještě parádní výhledy na Lysou horu) najdeme snadno oba zalesněné vrcholy. Protneme v těchto místech účelové žluté značení na Medvědí skálu.
• vyrazíme po červené značce z železniční stanice Ostravice (hotel Freud) nahoru po cestě kolem potoka Sepetná a pak odbočíme asi po 1,5 km doleva k horskému hotelu Montér (směrovky). Po cestě pokračujeme nad budovami nahoru a brzy narazíme na onu modrou značku. Pak je to již stejné -u sjezdovky se dáme doleva nahoru.

A související Medvědí skála? Je to podobné, po pár stech metrech na modré značce za spodní stanicí sjezdovky již narazíme na kulaté žluté účelové značení - jdeme doleva do kopce a pak stále podle žlutých "koleček" traverzem směrem na jihozápad. Ani ne po kilometru v zajímavém lesním terénu narazíme na zajímavý skalní útvar. Nemůžeme ho přehlédnout, skaliska dosahují na úpatí hory téměř deseti metrů.

Výhledy jsou odtud velmi dobré směrem na Ostravici a mohutný masiv Smrku se Smrčkem. Skála bývá i horolezecky využívaná, nahoře jsou dva zapuštěné zajišťovací kruhy - využívá se zde převážně horní jištění. Je to však dost od ruky, takže moc často tady na horolezce nenarazíme.

Skálu můžeme při pozorném sledování Ostré hory vidět i z Ostravice - málokdo si ji však povšimne. Zvláště, když o ní neví. Je to zkrátka dosti utajený skalní útvar. Mnohem známější je nedaleká hospůdka "U zbuja". A navíc se v ní nemůže nikdo zranit, jen může mít "naváto".

Hospůdka neboli "Dřevjanka u zbuja" (v provozu od roku 1999) se nachází na konci louky v lokalitě Staškov, právě mezi Ostrou horou a horou Staškov (753 m n.m.). Toto místo také protíná turisticky zeleně značená cesta z Lysé hory a Lukšince do Nové Dědiny (vlaková železniční zastávka).

Ještě před čtrnácti roky se jednalo jen o "beskydskou samotu" (horská usedlost z roku 1836 - do té doby se tam hospodařilo) a pro pocestné fungovala na stejné nádherné horské louce pár set metrů vzdálená, rovněž útulná komorní dřevěná "Chata na Staškově", kde jsme s horskými druhy často zažili při zpáteční cestě z Lysé hory mužné kytarové posezení.

Tamější tehdejší chatař Slávek K. (1948) byl totiž náš dobrý kamarád a vlastnil strunný nástroj. Tuto zrušenou chatu (odkoupil ji soukromník) vystřídal "U zbuja" vládce, pro veřejnost nově otevřené, dřevěnice - černovlasý charismatický Ivan G. - horolezec a lyžař, který do tohoto horského prostředí plně zapadá. V jeho práci mu obětavě pomáhá jeho maminka.

Chata je sice uvnitř menší, ale několik stolů obvykle stačí k uspokojení turistů sestupujících z Lysé hory, anebo pro ty, kteří volili jen kratší výlet z Ostravice na pivko. Je to rovněž častý cíl rekreantů z nedalekých větších horských středisek Montér a Ondráš. Nabízí tady výborné bramborové placičky i chutné domácí polévky - je to taková pohostinná "perníková chaloupka".

V létě funguje i venkovní posezení pod slunečníky a hned vedle se dokončuje nová ubytovací část. Dřevjanka již také, podobně jako všechny horské chaty, kde to dýchá "člověčinou", zažila ledacos…! Pejsci však dovnitř nesmí, nutno je zanechat před chatou.

Tedy vězme - když moudře spojíme Medvědí skálu s Ostrou horou (byl tam málokdo!) a hospůdkami "U zbuja" a "U Veličků" (pak sestoupíme po "žluté"okolo tajuplných Satinských vodopadů do Malenovic), budeme mít silné zážitky z výhledů, umocněné dobře načepovaným pivem v obou horských lokálech.

Všechno to pak ještě nakonec jistí honosnější hotel "Rajská bouda" zvaný znalci "Rajda", odkud jezdí do Frýdlantu nad Ostravicí autobus nebo pro nezmary a silné jedince pokračuje modrá značka kolem další hospody "Na Borové" až na nádraží.

Naposled jsem v těchto místech byl ve středu 4.4.2012, kdy mě kamarád Karel Návrat (1956) - vynikající fotograf a horolezec, vyvezl autem na malé parkoviště nedaleko Satinských vodopádů "U korýtka". Odtamtud jsem se již s berlemi "dobelhal" kolem horní stanice vleku na blízké malenovické sjezdovce (byla ještě zcela bílá a docela prudká) přes tzv. Vyhlídku (660 m n. m.), odkud je jako na dlani celý masiv Ondřejníku s jeho třemi vrcholy (Skalka, Holubjanka neboli Vojvoda a Solárka).

Pak jsme za krásného dubnového počasí pokračovali pomalou chůzí s občasnými excelentními výhledy na Lysou horu s vysílačem na Albínovo náměstí (proč se toto ploché místo takto zajímavě jmenuje se mi nepodařilo zjistit), kde jsme na deset minut spočinuli na lavičkách. Tedy vlastně jsem znaven usedl jen já - lazar, pilný svěží Karel celou dobu fotografoval ptáka a žlutého motýla, kteří se také chtěli opalovat na veselém jarním beskydském slunci. Proč se toto ploché místo takto zajímavě jmenuje se mi nepodařilo zjistit.

Dnes je naštěstí navzdory včerejší předpovědi počasí nádherně - přímo "azuro". Mezi vysokými smrky se třpytí zcela modrá, až kýčovitá obloha. Ale na Velikonoce o víkendu má být již škaredě - déšť, ochlazení, sněhové přeháňky. Co se dá dělat, lidová pranostika však říká: "Duben zalitý vodou, říjen zalitý vínem!" A je to.

Poté následoval pohodový sestup lesem a loukou do hospůdky "U zbuja", kde to již překvapivě hučelo jako na Stodolní ulici v centru Ostravy v sobotu večer. Měli tam totiž své pravidelné středeční setkání příznivci Lysé hory z Ostravice - tzv. Lysaři, takže jsme jen díky mým berlím naštěstí "urvali" dvě místa. Bylo jich tam rozjařených asi třicet, byly obsazeny obě místnosti. Zpívalo se, tančilo se, byť bylo teprve pravé poledne. V dnešní uspěchané době byznysu pozoruhodné a hodné obdivu!

Pravda je, že jsme tam s Karlem poněkud snížili věkový průměr, nejstarší borec měl osmdesát osm let. Pivo Bernard z Humpolce, kam se odstěhoval legendární "student" Hliník, bylo vychlazené, bramborové placičky obzvláště propečené, kytary naladěné, tklivé i méně tklivé písně našeho mládí povzbuzující. Hudebníci se snažili a dělali, co mohli.

Svižné a Lysou horou vytrénované babičky v golfkách s pevnými lýtky křepčili s mužnými horaly jako zamlada - byla to paráda - záviděla by i trampská osada! A nikdo si nelehl na záda. Zkrátka v hospůdce vládlo všeobecné horské veselí šťastných lidí, jehož není nikdy dost.

Sestup do nížin byl pak po opětném krátkém výstupu na Albínovo náměstí (ale z opačné strany) přes další hospůdku "U Veličků", kde jsme byli pro změnu s milou paní majitelkou Romanou jen sami tři. Potěšilo další pivko, tentokrát nošovické, a také nakládané tvarůžky s cibulí.

Přes krásnou, po zimě se probouzející, louku jsme pak sestoupili k autu u korýtka s tekoucí pramenitou vodou - opět po čase jsem pocítil do svého těla vstupovat energii jarní hory a dubnového Slunce, jež prý léčí…! Byť jsem byl docela znaven - byl to můj letošní horský rekord.

Snad brzy vylezu zase na Lysou horu - už se na to těším! Vloni před onemocněním v dubnu jsem tam byl čtyřikrát - cítím silný horský deficit. Bude lépe. Musí! Takže vězme - Ostrá hora, Medvědí skála a "Dřevjanka u zbuja" je skvěle složená "horská kytka" zážitků, jež na nás kdykoliv čekají!

U Zbuja, turistická mapa