Pohoří Spišská Magura, turistika a příroda

Jak již zařazení napovídá, je Spišská Magura tvořena především usazenými flyšovými horninami. Jen ve východní části Spišské Magury se objevují druhohorní sedimenty.

Pokud jde o ohraničení tohoto horského celku, pak severní okraj hraničí s Pieninami, na východě Spišská Magura sousedí s Ľubovnianskou vrchovinou a Spišsko - šarišským medzihorím, na jihovýchodě s Levočskými vrchy a na jihu s Belianskými Tatrami. Západní hranice je tvořena státní hranicí s Polskem, kde navazuje známá oblast Podhalie.

Geomorfologické členění Spišské Magury

Spišská Magura je tvořena dvěma základními geomorfologickými podcelky, kterými jsou Repisko a Veterný vrch. Nejvyšším vrcholem tohoto horského celku je Repisko (1 259 m). Dalšími významnějšími vrcholy jsou Príslop (1 215 m), Priehrštie (1 209 m), Magurka (1 196 m), Veterný vrch (1 112 m), Bukovina (1 176 m) a řada dalších.

Spišská Magura, přírodní poměry

Z turisticky nejzajímavějších míst je hlavní hřeben Spišské Magury, Veľké Osturnianské jezero poblíž obce Osturňa, Jezerské jezero či travertinové jezírko Kráter ve Vyšných Ružbachoch.

Jezer sesuvného charakteru je ale na Spišské Maguře více. Nalezneme tady nejen dvě výše zmíněná jezera, ale i Veľké jezero, Malé jezero a Ksenino jezírko. Po obvodě Spišské Magury vystupuje řada travertinových kop doprovázených četnými minerálními prameny. Zejména ve Vyšných Ružbachoch a v Toporci. Oblast poskytuje také slušné podmínky pro zimné rekreaci. Lyžařské vleky jsou v okolí obce Ždiar v Bachledovej dolině, v okolí obcí Vyšné Ružbachy a Jezersko.

Krajina Spišské Magury byla odpradávna utvářena člověkem. Bez nadsázky se dá říci, že Spišská Magura byla krajinou pastýřů a dřevorubců. Dodnes si řada horských vsí zachovala mnoho ze svých lidových tradic. Ať již co se týče zvyklostí, způsobu hospodaření nebo architektury.

Geologie Spišské Magury

Jak jsem již uvedl výše, Spišská Magura je budována především horninami karpatského flyše. Jen v okolí tzv. ružbašského ostrova, podél podtatranského zlomu, vystupují druhohorní horniny v pásu dlouhém asi 7 km. Podloží je tady tvořeno tmavěšedými vápenci a dolomity středního triasu s vrstvami jílovitých břidlic. Na ně jsou položeny vrstvy křemenců a pískovců. Pískovce vystupují na povrch i v oblasti hlavního hřebene Spišské Magury.

V nadloží Magury se objevují jílovce, slíny i slinité vápence. V některých partiích se pak objevují křemičité horniny a šedé vápence z období svrchí jury. Eocén je zastoupen slepenci, brekciemi, pískovci a vápenci. V oblasti Ždiaru dokonce vystupuje pás Bradlového pásma s vrstvami vápnitých slepencových brekcií. Nejmladší vrstvy Spišské Magury představují řtvrtohorní travertiny, které se vysrážely z termálních pramenů v oblasti Ružbachů. Geologické podloží pohoří je tedy poměrně pestré.

Funa a flóra na Spišské Maguře

Část geomorfologického celku Spišská Magura patří do ochranného pásma PIENAPu, Pieninského národního parku. Na jeho území se nacházejí tři přírodní rezervace a jedna přírodní památka. Jsou to PR Jezerské jazero, PR Veľké osturnianske jazero, PR Malé jazerá a PP Jazero.

Na území Spišské Magury se objevují běžné živočišné druhy typické pro tuto část Západních Karpat. V lesích se můžete setkat s jelenem evropským (Cervus elaphus), srncem (Capreolus capreolus), divočákem (Sus crofa) a nebo s největší karpatskou šelmou medvědem hnědým Ursus arctos). Já tady zatím vyfotil pouze výrazně menší šelmu, přímo na hřebeni kunu lesní (Martes martes).

Bohatá je i místní flóra. Na lesních půdách se vyvinula bohatá lesní společenstva, bohatá jsou i společenstva luk. Typická mokřadní společenstva pak můžeme naleznout v oblastech mokřadů a sesuvových jezer, kde se objevuje i vzácná masožravá rosnatka okrouhlolistá.