Sopky v ČR, vyhaslé (aktivní) sopky České republiky a seznam sopek v Čechách, Slezsku a na Moravě

Dnes v naší krajině pozorujeme již jen dozvuky původní sopečné činnosti v podobě vývěrů horkých i chladných minerálních vod a nebo úniků teplých plynů. Např. v NPR Soos u Františkových Lázní. A nebo řadu útvarů upomínající na sopečnou činnost. Ať již v podobě různých utuhnutých čedičových proudů a turisticky atraktivních čedičových varhan (Panská skála, Lávový proud u Meziny, Rotavské varhany atd.) nebo jiných stop jako lahary atd.

A kolik že u nás těch sopek bylo? Stopy prvohorního a staršího suchozemského i podmořského vulkanismu byly již dávno setřeny erozí a především horotvornými pohyby. Mnohé produkty tohoto vulkanického období se sice zachovaly dodnes, avšak z míst svého vzniku byly tyto velice staré vrstvy vulkanických hornin v pozdějších fázích vývoje Českého štítu či Karpat přemístěny. A k tomu všemu ještě navíc část těchto hornin prošla pozdější metamorfózou (přeměnou).

Lépe jsou na tom tzv. neogenní sopky, jejichž orientační přehled naleznete na konci tohoto článku. V období mladších třetihor a dokonce čtvrtohor se dá na našem území hovořit o řádově desítkách sopek. Vesměs menších sopečných kuželů s relativně krátkou dobou činnosti.

Neovulkanismus

V dalším textu se budeme zabývat pouze sopkami třetihorního a čtvrtohorního stáří, které neprošly ani vrásněními a ani metamorfózou. Dokonce některé z nich se v relativně málo pozměněné podobě dochovaly v podobě téměř původní dodnes.

Záměrně píši některé, protože řada sopek z tohoto tzv. neovulkanického období spadajícího do mladších třetihor a některé dokonce do čtvrtohor byla obroušena zubem nesmlouvavé eroze. Jejich stopy by oko laika v terénu vůbec nedokázalo rozlišit. To se poměrně "paradoxně" týká i naši nejmladší sopky - Železné hůrky.

Dnešní podoba sopek na území Čech, Moravy a Slezska v řadě případů představuje jen torzo původních sopečných kuželů a nebo podpovrchových přívodních kanálů obnažených erozí. Jako je tomu například v případě Sedla v Českém středohoří, Javoru v Lužických horách či Řípu v Dolnooharské tabuli, Košumberku ve Svitavské pahorkatině a Bukovce v Jizerských horách. Proto je otázkou, zda-li tyto vrchy sopečného původu ještě vůbec označovat jako sopky…

Vulkanotektonické struktury v ČR

Sopečná činnost je obecně vázána na tektonicky aktivní oblasti (zlomy) jako je tomu u sopek jako Vesuv, Ključevskaja, Fudžijama aj. A nebo na izolované (bodové) oblasti, kde prostupuje teplo z nitra Země a dochází k tavení horniny. Tak jako je tomu např. u havajských sopek Mauna Kea či Mauna Loa. Nejinak tomu bylo u sopek na území dnešní České republiky, jejichž výskyt je vázán na hlubinné zlomy a podobné zóny.

Nejvýznamnější tektonickou strukturou s vázanou vulkanickou aktivitou na našem území je tzv. oherský rift táhnoucí se od Chebu přes Karlovy Vary až po Ústí nad Labem a Lužické hory. Dalšími podobnými strukturami jsou krušnohorský zlom, jáchymovský zlom, středohorský zlom, lužický zlom, labská linie (zóna) či chebsko-domažlický příkop. Na posledně jmenovaný je vázán vznik dvou našich nejmladších sopek - Železné hůrky a Komorní hůrky.

Nejvíce sopek je soustředěno v oblasti Doupovských hor a Českého středohoří. Izolovaná vulkanická centra nalezneme v Krušných horách, Lužických horách, v Českém ráji a na Ještědsko-kozákovském hřbetu. Další centra nalezneme také v Chebské pánvi, Dolnooharské tabuli, v Nízkém Jeseníku, Vizovické vrchovině, Bílých Karpatech a dalších oblastech.

Nejmladší sopky v České republice

Podle radiometrického datování je vůbec nejmladší sopkou České republiky Železná hůrka. Toto nevysoké návrší nedaleko Chebu a odkryté těžbou strusek a popele soptilo možná ještě před nějakými 170 000 lety. Podrobněji se tímto zajímavým vrchem (sopkou) zabývám v samostatném článku. Podobně jako u některých dalších níže jmenovaných sopek.

Jen o něco starší sopkou než Železná hůrka je Komorní hůrka ve stejné oblasti. Za dalšími mladými sopkami musíme zamířit na severní Moravu resp. do Slezska do Bruntálské vrchoviny, podcelku Nízkého Jeseníku. Tam nalezneme významné sopečné kužely Velký Roudný, Venušina sopka či Uhlířský vrch se stářím okolo jednoho až dvou či tří miliónů let.

Dalšími významnými sopkami jsou např. Vlčí hora, Podhorní vrch, Božídarský Špičák, Trosky, Otická sopka, Říp, Vinařická hora či Bořeň. Stáří těchto sopek je však již o poznání vyšší. Od asi 5 mil. let až po asi 30 až 32 mil. let v případě vrchu Bořeň.

Lakolity a dómy

České středohoří je často považováno za krajinu plnou sopečných kuželů. Avšak ne každý takovýto kužel musí nutně být sopkou. Ba právě naopak, naprostá většina nápadných kuželů (nejen) Českého středohoří ve skutečnosti sopkami nikdy nebylo. Jedná se pouze o tzv. lakolity, intruzivní podpovrchová tělesa bochníkovitého tvaru, jejichž tělesa vznikala průniky horké lávy do rozrušených vrstev podloží.

Narozdíl od sopek se žhavá materie lakolitů na povrch nikdy nedostala a utuhla hluboko pod povrchem v šikměji i vodorovně uložených starších vrstvách původních hornin. Za obnažení utuhlého tělesa obvykle kyselejších láv (znělce, trachyty) může až následná eroze a nebo lomová činnost člověka.

Ukázkovým příkladem lakolitu je např. Andělská hora ve Slavkovském lese, Vlhošť či Bezděz v Ralské pahorkatině, Doubravka, Milešovka nebo Kletečná v Českém středohoří. A nebo Střekov na břehu Labe u Ústí nad Labem či Kunětická hora u Pardubic ve Východolabské tabuli.

Podobným útvarem jako lakolity jsou dómy. V jejich případě se žhavé magma sice prodralo na zemský povrch, avšak bylo natolik viskózní, že utuhlo aniž se rozlilo do okolí. Příkladem takovýchto útvarů (dómů) jsou např. vrchy Hněvín, Zlatník a nebo Špičák v Českém středohoří.

Sopky jako významné přírodní a hradní lokality ČR

Těžko přístupné strmé svahy vulkanických kuželů nikdy nevyzývaly k hospodářské činnosti. I to je jeden z důvodů, pro dnes vrcholy bývalých sopek či lakolitů představují unikátní biocenózy s mimořádně pestrými rostlinnými i živočišnými společenstvy a doslova ráj pro přírodovědce. Objevuje se tady velké množství zřídkavých i ohrožených druhů rostlin a živočichů. V případě živočichů se to týká především bezobratlých a plazů.

V minulosti temena vrchů sopečného původu poskytovaly rovněž dokonalé ochrany našim předkům, kteří si řadu těchto vrchů vybrali za svá sídla a zbudovali tady pevné kamenné hrady. Vezměme si jen takové vrchy jako Kalich se zbytky Žižkova hradu či Bezděz v Českém středohoří resp. Ralské pahorkatině, Kumburk nedaleko Jičína, Kunětickou horu u Pardubic a spoustu dalších.

Sopky a sopečné vrchy jsou tak skutečně vděčným cílem túr a výletů. Z řady z nich se otevírají úžasné výhledy. A na Lovoši dokonce můžete přespat v turistické chatě Lovoš a užít si jak západu, tak i východu Slunce.

Abecední rejstřík sopek v České republice

• Baba u Kosmonos, Jičínská pahorkatina
• Bánov - Hrádek u Bánova, Vizovická vrchovina
• Berkovský vrch u Vrchovan, Ralská pahorkatina
• Bořeň u Bíliny, České středohoří
• Božídarský Špičák u Božího Daru, Krušné hory
• Bradlec u Syřenova, Ještědsko-kozákovský hřbet
• Bukovec u Jizerky, Jizerské hory
• Červená hora, Nízký Jeseník
• Čeřovka, Jičínská pahorkatina
• Česká skála u Kamenického Šenova, České středohoří
• Čičov u Libčevsi, České středohoří
• Dubolka u Samšiny, Jičínská pahorkatina
• Dymník u Rumburku, Šluknovská pahorkatina
• Hůrka u Karlových Varů, Slavkovský les
• Chmelník u Děčína, České středohoří
• Jelení hora u Kryštofových Hamrů, Krušné hory
• Jelení vrch u Kadaně, Doupovské hory
• Káčov u Mnichova Hradiště, Jičínská pahorkatina
• Komorní hůrka u Františkových Lázní, Chebská pánev
• Kopeč u Úžice, Středolabská tabule
• Košťálov u Třebenic, České středohoří
• Kotecký vrch u Dubé, Ralská pahorkatina
• Kumburk u Syřenova, Krkonošské podhůří
• Libeš u Želkovic, České středohoří
• Lovoš u Lovosic, České středohoří
• Lysá skála u Provodína, Ralská pahorkatina
• Malý Roudný, Nízký Jeseník
• Malý Špičák u obce Kovářská, Krušné hory
• Milá u Bečova, České středohoří
• Mravenčák u Klášterce nad Ohří, Doupovské hory
• Mužský u obce Boseň, Jičínská pahorkatina
• Otická sopka u Otic, Opavská pahorkatina
• Podhorní vrch u Mariánských Lázní, Tepelská vrchovina
• Prackovský vulkán u Prackova v Českém ráji
• Příšovská homolka u obce Příšov, Plaská pahorkatina
• Radobýl u Žalhostic, České středohoří
• Ralsko u Mimoně, Ralská pahorkatina
• Ronov u Blíževedel, Ralská pahorkatina
• Říp u Krabčic, Dolnooharská tabule
• Sedlo u Liběšic, České středohoří
• Střední Špičák u Kovářské, Krušné hory
• Střední vrch u obce Prysk, Lužické hory
• Špičák u Šluknova, Šluknovská pahorkatina
• Špičák u České Lípy, Ralská pahorkatina
• Šumná u Klášterce nad Ohří, Doupovské hory
• Trosky u Troskovic, Jičínská pahorkatina
• Uhlířský vrch u Bruntálu, Nízký Jeseník
• Veliš, Jičínská pahorkatina
• Velký Roudný u Roudna, Nízký Jeseník
• Velký Špičák u Kovářské, Krušné hory
• Venušina sopka u Meziny, Nízký Jeseník
• Vinařická hora u Vinařic, Pražská plošina
• Vinice u Skupče, Plaská pahorkatina
• Vladař u Žlutic, Tepelská vrchovina
• Vlčí hora u obce Černošín, Plaská pahorkatina
• Vlčí hora u Krásné Lípy, Šluknovská pahorkatina
• Vrabinec u Těchlovic, České středohoří
• Vyskeř u Vyskeře, Jičínská pahorkatina
• Zámecký vrch u České Kamenice, České středohoří
• Zebín, Jičínská pahorkatina
• Zlatý vrch u České Kamenice, Lužické hory
• Železná hůrka u obce Lipová, Smrčiny

Použité zdroje

• Geologie ČSSR I, SPN 1983, Mísař Z. a kol.
• České středohoří, geologická mapa, Český geologický ústav 1996
• Geologická minulost České republiky, Academia 2006, Chlupáč I. a kol.
• Za sopkami po Čechách, Grada 2012, Rapprich V.
• Sopky a sopečné vrchy České republiky, Grada 2013, Janoška M.
• Internetové zdroje, mapy a archiv autora

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.