Od čekárny trasa vede kolem zrekonstruovaného hotelu Sněžné, za první republiky vyhlášeného hotelu Záložna, tehdy ještě nikoliv ve Sněžném, ale v Německém, kam se od začátku 30. let minulého století naučily jezdit i četné osobnosti kulturního a společenského života.
Okolní krásná příroda lákala malíře, přidali se další (nejenom) kumštýři a tehdejší Německé se stalo vyhledávanou lokalitou pro "letní byt" lidí z velkoměst, hlavně Prahy a Brna. Malebné městečko navštěvovali například básníci František Halas či Ludvík Kundera, v době druhé světové války tenorista Jára Pospíšil, po válce pak nedalekou Svratku za Sněžné vyměnil ilustrátor Jiří Trnka s tehdejší manželkou malířkou Helenou Chvojkovou a dětmi.
Sněžné, které se Sněžným stalo v roce 1948, lákalo svými exteriéry i filmaře. Z tamní rychty se v roce 1968 dočasně stal statek Zášínka v podání Waldemara Matušky z filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci a ještě dříve, v roce 1955, se v okolí městečka natáčela známá filmová pohádka Obušku, z pytle ven!
Po červené značce cesta vede kolem barokně přestavěného kostela sv. Kříže a na místě zrušeného hřbitova jsou k vidění železné náhrobní kříže vyrobené v hutích v Kadově a Milovech. Dá se zajít také do nedaleké japonské zahrady, jejíž majitel ji postupně buduje bezmála tři desetiletí a rozhodně se je tam na co dívat.
Na konci Sněžného trasa pokračuje po spojovací silničce vpravo kolem Horního rybníka, vodojemu a přes les na křížení se žlutou značkou, po níž se je třeba dát vlevo přes osadu Zálesí a vzhůru na Buchtův kopec, jednu z osmistovek Žďárských vrchů. Na vrcholu kopce před druhou světovou válkou stávala turistická chata, o čtyři desítky let později tam začal sloužit radiolokační bod s nepřehlédnutelnou kupolí radaru ve třech odstínech modré barvy, a protože Řízení letového provozu České republiky ve svém zařízení nabízí i tři různě velké obytné jednotky, tato skutečnost z Buchtova kopce činí nejvýše obydlené místo Českomoravské vrchoviny. Je rovněž možné se předem pokusit kontaktovat obsluhu zařízení a po domluvě se rozhlédnout z vyhlídkové věže po okolí.
Na jižním svahu Buchtova kopce se rozkládá komplex budov bývalé léčebny dlouhodobě nemocných a ještě předtím plicního sanatoria, které začalo fungovat v roce 1947. Stavba byla zahájena v roce 1940, pozemky, původně pro dětskou ozdravovnu, zakoupila brněnská Sociální pojišťovna už před rokem 1939. Dva roky po válce sanatorium pacientům nabídlo dvě stovky lůžek. V následujících dvou dekádách se na "Buchťáku" léčili především pacienti s tuberkulózou, případně dalšími plicními onemocněními, poté tam vznikla léčebna dlouhodobě nemocných. Konec provozu zařízení, které bylo v té době součástí novoměstské nemocnice, nastal se závěrem roku 2011. Byla třeba nákladná rekonstrukce léčebny a provoz byl navíc ztrátový. Kraj Vysočina areál po několika pokusech prodal, nicméně dosud chátrá.
Z Buchtova kopce červená značka klesne do Daňkovic, malé vesnice v centrální části Žďárských vrchů. V ní se mimo vyhlášené restaurace a penzionu Selský dvůr nachází zajímavost v podobě toleranční modlitebny postavené v roce 1818 podle pravidel tolerančního patentu, tedy bez věže a zvonů a se vstupem z polí. Původní podobu respektuje i stávající vnitřní zařízení prosté jakýchkoliv zdobných prvků. Pěkné výhledy se nabízejí taktéž z části trasy pokračující z Daňkovic do nedaleké vesničky Líšná, jež se rozkládá nad řekou Fryšávkou.
Od Líšné trasa míří k Líšenskému dvoru, rekreačnímu zařízení, původně statku s kořeny minimálně v 16. století. Nemovitost léta vlastnila Nadace Panny Marie Školské v Brně (Ústav šlechtičen Brno), později přešla do majetku státu, aby v ní bylo zřízeno rekreační zařízení, než se opět dostala do soukromých rukou. V 50. letech si Líšeňský dvůr oblíbili také herec Jan Werich a výtvarník Jiří Trnka, jenž velmi dobře znal nedalekou Svratku a Sněžné, a společně zvažovali, že by to bylo ideální místo pro letní ateliér. Nemovitost se ale umělcům od státu odkoupit nepodařilo.
Od Líšeňského dvora je to pak už jenom kousek cesty mezi poli zpět do Sněžného, kde si je ještě možné prohlédnout evangelický kostel. Modlitebna byla dostavena v roce 1790, v roce 1827 se dočkala vydláždění kamennou dlažbou či označení lavic jmény majitelů. Když v roce 1861 vydal císař František Josef I. "protestantský" patent, který mimo jiné povoloval stavět u evangelických kostelů věže s hodinami a zvony, ve Sněžném toho využili mezi prvními.
Trasa výšlapu je k dispozici zde.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.