Strážní hrad Slanec (Slanský hrad), hrad v Slanských vrších

Dějiny i současná podoba hradu nad obcí Slanec

Zřícenina Slanského hradu se nachází na strmém kopci (529 m n. m.) nad obcí Slanec a obě jsou součástí malého pohoří Slanské vrchy. Na hrad vede odbočka z červené značky, která prochází celým hřebenem Slanských vrchů z Prešova kolem hradu až někam na maďarskou hranici.

Než se budu věnovat vlastnímu hradu, taková malá předehra. Přicházeli jsme po výše uvedené červené značce směrem od Prešova a nedaleko Slance na místě zvaném Okrúhly vrch (600 m n. m.) narazili na informační tabuli pojednávající o loveckém zámečku, který tu kdysi stával a který patřil majiteli místního panství, tedy i Slanského hradu, grófu Štefanu Forgáčovi (1854-1916), osvícenému šlechtici a milovníku přírody a okolní krajiny, což potvrdil i tím, že se kousíček odtud nechal pohřbít. Podle fotografií na informační tabuli byl vzpomínaný "lovecký zámeček" docela honosná stavba, něco jako malá Hluboká, a je škoda, že se nedochoval (jeho zbytky byly zbořeny v roce 1985). Ale zpět ke Slanskému hradu.

Středověké hrady bývají povětšinou na kopci, a tak nás čekal ještě na závěr dne pěkný krpál. Asi ve dvou třetinách cesty jsme potkali nějakou partu chlapů v montérkách - že by si po šichtě střihli ještě kulturně-naučný výšlap na hrad? Dost nepravděpodobné a správnou odpověď jsme našli nahoře.

Čtěte také: Hrad Slanec: Na Slanský hrad s rancem nad Slancem

Celý hrad, tedy to, co z něho zbylo, je v rekonstrukci, a přivítala nás cedule asi v tom smyslu, že se hrad opravuje svépomocí, ke které se využívají i místní nezaměstnaní. Jak je platí nebo neplatí tam nebylo, ale evidentně to funguje. Takže žádný kulturně-naučný výšlap, ale naopak, to šli stavebníci ze šichty právě domů! Vlastní hrad má, koneckonců jako většina zřícenin, pohnutou historii. Navíc se informační zdroje v některých údajích docela rozcházejí.

Už to založení! Někde je uvedeno v roce 1220, jinde až v roce 1270. Na ceduli přímo na hradě hájili rok 1220 a zakladatelem byl prý David z rodu Abovců. Hrad samozřejmě měnil majitele, v 15. století tu dokonce nějaký čas pobývali Bratříci Jana Jiskry z Brandýsa. Majitelem hradu byl ale v té době Albert Lossoncy a nějak se nikde nepíše, jestli je tam pozval. Spíš ne, ale zřejmě si z toho zase tolik nedělal.

Naše představa o bohatě zařízeném hradu, který vyrabuje každý, kdo jede kolem, je totiž naprosto mylná. Hrady tehdy byly právě z tohoto důvodu zcela pusté, a pokud se majitel rozhodl tam pobývat, tak nejprve služebnictvo navozilo nábytek a vybavení, a pak teprve se pán dostavil. A tak Albert asi v klidu počkal, až to Bratříky v roce 1458 přestane bavit. Když v roce 1552 padl poslední mužský potomek rodu Štefan Lossoncy v boji s Turky, zdědila hrad jeho dcera Anna, která se provdala za Žigmunda II. Forgáča, čímž se dostáváme ke Štefanu Forgáčovi, co jsme se s ním, tedy ne osobně, už dneska setkali.

Ale cesta od Žigmunda ke Štefanovi byla ještě dlouhá a trnitá. Hrad doplatil na Rákócziho-thökölyovská povstání ve 2. polovině 17. století, kdy se ho zmocnili povstalci, a v roce 1679 dal císař Leopold I. Habsburský hrad úplně rozbořit. Přesto tato zkáza asi nebyla zcela dokonalá, protože v 19. století nechali Forgáčovci zrestaurovat strážní věž (nazývá se "Nebojsa") a zřídili v ní rodové muzeum se sbírkou uměleckých předmětů. To existovalo až do roku 1937, tedy ještě více než 20 let po smrti vzpomínaného Štefana Forgáča (†1916), který byl posledním mužským potomkem rodu.

Na konci 2. světové války muzeum zřejmě vyrabovali, jeden slovenský zdroj to popisuje velmi kulantně: "Prechod frontu za druhej svetovej vojny zapríčinil stratu týchto vzácnych pamiatok, ktoré boli sčasti zničené, sčasti rozkradnuté." Nicméně občanské sdružení "Zachráňme hrad Slanec" má za cíl toto muzeum v hradní věži po její opravě opět obnovit a zřídit na ní i rozhlednu.

Z Slanského hradu zbylo kromě strážní věže opravdu jen několik zdí, i když při pohledu z dálky tvoří pořád úctyhodnou dominantu. Prošli jsme si, co bylo k vidění, přečetli informační tabuli a pořídili i nějaké ty fotky. Hrad poskytoval také nádherný rozhled do krajiny, byť jen víceméně jižním směrem. Pokračování Slanských vrchů dominuje Veľký Milič (900 m n. m.) (dnes s rozhlednou, pozn. red.) až na slovensko-maďarské hranici. U nohou se nám tulilo městečko Slanec, a tak jsme do něj sešli za účelem občerstvení. Mohu doporučit krčmu "Slanec" dokonce s cukrárnou, skvělými polévkami, haluškami a příjemnou "krčmárkou". Naproti je navíc dobře zásobený obchod.