Slanské vrchy a Dargov, tipy na výlety

Slanské vrchy a sobáš v Dargově (2)

Až po město Liptovský Mikuláš, kde byl popraven Jánošík, máme krásné jarní počasí a vrcholky okolních hor s bílými čepicemi dubnového sněhu jsou prozářeny sluníčkem. Ale Kriváň již není vidět a nad Vysokými Tatrami se zjevuje duha, která dává tušit déšť na východě. A za Levočou to začalo, nezmokli jsme pouze v tunelu Braniska a do Prešova jedeme v průtrži. Málem tu vodu neberou stěrače. Ale Jarka řídí s klidem a přehledem.

Pak se naštěstí vyjasňuje a volá budoucí ženich Marcel, kdeže jsme. V Lastovcích nás již očekávají. Jídlo je připraveno, nápoje se chladí. Zvláště Terezka, která podřimuje na zadním sedadle vedle dědy Mirka, se těší až konečně vystoupí z auta, má té cesty již dost. Ale zase je ráda, že dnes v pátek nemusela v Porubě do školy.

• Slanské vrchy a sobáš v Dargově (1)

Jedeme opět po dálnici z Prešova, který je kulturním a hospodářským centrem oblasti Šariše, směrem na jih, po levé straně se nám objevuje jeden z významných vrcholů Slanských vrchů - Makovica (891 m) s vysílačem. Tam nám před deseti roky jeden borec pravil: "Vieťe chlapci, od tuna sú vidieť Tatry, ale musí byť pekne aj v Tatrách!" Hluboká moudrost nás tehdy okouzlila. Volím zkratku mimo, pro řidiče z Česka záludné, staré královské město Košice, což Jarka kvituje s povděkem a u obce Budimír odbočujeme na Vajkovce, Rozhanovce a Košické Olšany, kde se napojujeme na hlavní tah E 50 na Michalovce a dále do Užhorodu.

Stoupáme, musíme se dostat přes hřeben Toryské pahorkatiny, která vyhlíží zajímavě a poutavě. Na jihu máme vrch Orechový les (343 m), za ním je další vrchol Margita (352 m). Výška Toryské pahorkatiny se tedy pohybuje okolo 350 metrů, severní části dominují Ortáše a Cicáše. Pod Toryskou pahorkatinou na jihu se nacházejí dvě vesnice se zajímavými názvy - Vyšný Čaj a Nižný Čaj. Pochybuji však, že se v místních krčmách někdy čaj konzumoval, snad někdy s rumem proti nachlazení. Jinak je nápojový lístek snadno předvídatelný - borovička a pro změnu zase borovička. A pivo je jen na zapíjení!

U obce Bidovce je odbočka na známé Herľany, proslavené čtyřmi minerálními prameny a svým slavným Herľanským gejzírem, který chrlí vodu již po mnoho let. Do zdroje slané a uhličité vody byl navrtán pramen, který překvapivě každých 32 - 34 hodin tryská mohutným proudem z hloubky 404 metrů do výšky 25 - 40 metrů. Teplota vody je 16 - 21 stupňů. Tento uměle navrtaný gejzír je jediný svého druhu na evropské pevnině. Ale jak mi následujícího dne sdělila krásná černovlasá a černooká servírka z Dargova, v současnosti prý se opožďuje. Asi se časem unavil. Takže zdroj borovičky je spolehlivější.

Z Herľan vedou na centrální hřeben hned dvě turisticky značené cesty, zelená i modrá a také silnice směrem na Vranov nad Topľou, kterou protíná centrální červená značka, po které jsme putovali před deseti lety. V tomto sedle Mošník vyloudil tehdy přítel Jarda alias Šulejkin od povozníka s koňmi dvě cigarety za hlt kořalky.

V obci Svinica si vzpomínám na dobrodružství ve Vysokých Tatrách, kdy jsme s přítelem Mirkem alias "Inženýrem z hor" z vrcholu Svinice (2 301 m) klesli nerozvážně k plesům do Polska a pak obtížně hledali cestu zpět v kleči a šutrech do Hladkého sedla. Zpět na Slovensko jsme šli ilegálně mimo přechod, pohraniční policii jsme potkali až dole v Kôprové dolině. Ptali se nás, jestli jsme neviděli dva muže jít z Polska na Slovensko. Protože jsme celou cestu běželi, nenapadlo komisaře, že ti dva jsme vlastně my. Takže jsme doslova "utekli" průšvihu.

Na Podbanské jsme dorazili tehdy až téměř za tmy, šli jsme okruh Tichou dolinou přes Červené vrchy, Kasprov vrch (1 987 m) a Ľaliové sedlo. Ale to bylo před třiceti roky, bylo zdraví a forma. Krásná pohraniční hora Svinica je nejvzdálenějším štítem slovenské části Vysokých Tater, z Polska je to díky lanovce na Kasprov vrch ze Zakopaného brnkačka.

Serpentinami vyjíždíme do Dargovského průsmyku (473 m), kde proběhly v letech 1944 - 1945 těžké osvobozovací boje, při kterých padlo až 22 000 vojáků. A pak již jen klesáme, napřed do Dargova a Sečovců , dále přes několik dalších vesnic - Zběhov, Malé Ozorovce, Velké Ozorovce, Zemplínská Teplica, Egreš, Čelovce a Nižný Žipov do vytoužených Lastovců, které se nacházejí východně maďarských hranic na úrovni hory Baba (590 m) ve výšce 192 metrů, což je však jen o 30 metrů níže, než má naše černá Ostrava na soutoku řek Opavy, Lučiny, Ostravice a Odry v Ostravské pánvi. Ty tečou do Baltického moře, zde řeky směřují do moře Černého.

Jarka si jen povzdychla: "Kdybys tu nebyl, jezdili bychom s dědou ještě teď okolo Košic"! Neměli totiž mapu a věděli, že jsem již zde byl, tak co. Jednali zcela mazácky. Pravda je, že jsme jeli v závěru podle mé podrobné turistické mapy 1:50.000, na automapě se řada vesniček vůbec nevyskytuje. Ještě se trochu motáme v samotných Lastovcích, protože zde mají dva kostely a již stojíme před domem Marcelových rodičů. Vítáme se se všemi jako s nejlepšími přáteli a jsme zváni na večeři, pivo a štamprličku. Je to až dojemné. Atmosféra je velice milá a na Marcelovi i Marience je vidět, že se na svatbu opravdu těší. Vypadají šťastně a roztouženě, až jim to trochu závidím. Ale fakt jen trochu…!

Terezka si hraje s rezavým kocourem, který štěstím přede. Je to milovnice všech zvířat na světě. Marcelův otec, důstojný Ferko, který kdysi působil v Ostravě, je bývalý starosta obce, která dokázala pod jeho vedením zcivilizovat Rómy tak, že zde není téměř žádný rozdíl mezi nimi a ostatními. Ferko je na to právem pyšný a myslím, že má být skutečně na co. Já sám jsem toto viděl snad poprvé v životě, znám řadu cikánských osad v okolí Spišských Vlachů, Letanovců, Rudňan a tak. Taky Romy v Ostravě… Takže vím, o čem mluvím.

Přítomná je i Marcelova krásná sestra středního věku Milka, lékařka z Košic, která kromě toho, že umí léčit borovičkou napadené játra, ledviny a slinivky je také velmi milá. Ale prý dovede být i přísná, příbuzní vědí své! Ženicha Marcela se to netýká, je úplný abstinent, i když za dob studií prý tomu tak nebylo. Vydatně se posilňujeme dobrotami, které nám byly připraveny, na závěr nechybí výtečný guláš, který prý vařila celá Marcelova rodina. Zapíjíme Budvarem, oblíbeným mokem Marcelova zkušeného otce. Ten ale dnes jen lehce polizuje tokajské vínko, šetří se na zítřek.

Zpět do motelu Bielé studničky za Dargovem jedeme s Marcelem jinou cestou, poněkud kratší, přes vesnici Plechovice. Ubytováváme se v čistých, hezkých chatkách s garáží i sociálním zařízením (cena 1 chatky s třemi lůžky 700 Sk) a jdeme na zasloužené čepované pivínko. Připíjíme si s Jarkou na tykání, s Mirkem jsme si jako horník s hutníkem tykali hned od počátku. Jak jinak. Točí zde překvapivě Starobrno, před deseti lety zde vládl "Smädný mnich" z Šariše, který se výrazně vylepšil.

Marcelova svatba začíná zítra v 15 hodin v kostele v Dargově, původně měl být obřad v Sečovcích. A zde v restauraci bude zítra svatební hostina pro osmdesát hostů, na tak velké svatbě jsem ještě nikdy nebyl a ani snad již nebudu. Na sobotní dopoledne si plánuji vzpomínkovou túru po okolí. Snad počasí vydrží, teď již neprší. Uvidíme.

• Slanské vrchy a sobáš v Dargově (3)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.