Když jsme dorazili na místo, připadali jsme si jako na konci světa. Nikde nikdo, jen barokní kostel ve velmi chátrajícím stavu a poslední stavení, které zde zůstalo. Sešli jsme k chrámu Páně a hle, otevřeny hlavní dveře. Nahlédli jsme dovnitř. Jako by na nás dýchlo kouzlo klidu a pohody. Za mne má toto místo velmi silnou pozitivní energii. Uvnitř to vypadalo, jako by zde začaly probíhat restaurační práce. Píšu začaly, protože bylo vidět, jak je poničena omítka, malby na ní a celkově. Ale i přesto si vše zachovávalo svou důstojnost a atmosféru. Tomu všemu vévodí poutní obraz Panny Pomocné Marie, terý dal vzniknout úsloví ,,Panenko skákavá!"
Historie místa sahá někdy k roku 1518, kdy jsou o Skocích první písemné zmínky. Tehdy Egedius ze Štampachu daroval ves Skoky a tři selské dvory v Teleči své manželce Uršule, rozené z Reitenbachu s tím, že po její smrti připadnou do vlastnictví fary v Lukách. V roce 1557 získal Skoky hrabě Šlik a následně jej prodal Libštejnskému z Kolowrat. Poté se zde vystřídalo ještě několik majitelů než v roce 1791 připadly Skoky jako odúmrť královské komoře.
I zde se podepsal Mnichov. Skoky připadly nacistickému Německu. Po roce 1945 zde po odsunu Němců začalo postupné osidlování. V obci ale žilo čím dál méně obyvatel. V roce 1960 se uvádí pouze 16 usedlíků. Zánik obce dovršila stavba Žlutické přehrady pro pitnou vodu a obyvatelé, kromě nejstarší zde žijící ženy, byli přestěhováni do okolních obcí. Skoky byly tímto úplně odříznuté od světa. Zbytek vesnice, kromě hostince, kostela, hřbitova, jedné stodoly a kapličky byl srovnán se zemí.
Než byl postaven kostel, tak zde již v roce 1717 vznikla kaple Panny Marie Pomocnice, do níž byla umístěna kopie milostného pasovského obrazu. Kaple s obrazem se staly ihned poutním místem, které během jednoho roku navštívilo i 40 000 poutníků. Kostel vystavený v letech 1736 - 1748 nahradil původní kapli. K útlumu poutí došlo za vlády císaře Josefa II., během světových válek a po roce 1950. Po roce 1990 dochází k oživování poutní tradice.
Od kostela jsme se vydali ke hřbitovu ohraničenému nízkou hřbitovní zdí. Část byla vysekána, ale celkově byl hřbitov zarostlý. I tak je součástí zdejšího kraje a okolí a patří sem. V trávě vykukovaly různě náhrobky. Zaujal mne kříž ze dřeva, na kterém visel řetízek. Jako by jej sem nedávno někdo dal jako vzpomínku. Nachází se zde i malá kaple.
Ze hřbitova, podél kaple, jsme se vydali nad obec. Dostali jsme se na místo, ze kterého se otevírají krásné výhledy. Z kostela byly vidět pouze věžičky, ale směrem k východu či jihovýchodu Žlutická přehrada a její okolí. V pozadí vyčníval všude přítomný, a zdejší krajině vévodící, vrch Vladař. Odsud jsme sešli jinou cestou opět ke kostelu.
Boční dveře do kostela byly otevřeny. Našli jsme zde muže a ženu, kteří to zde hlídali. Dali jsme se do řeči. Vyptával jsem se na vše možné. Patří ke spolku, který tento kostel zachraňuje a postupně zajišťuje opravy a nejnutnější práce. Pomohli zde hodně dobrovolníci. Nelze opomenout Karlovarský kraj a ministerstvo kultury za jejichž přispění byla provedena nejnutnější oprava věžních bání. Nenechával jsem zde finanční dar, ale věnoval spolku několik rolí LDPE pytlů na odpad a suť, která se při opravách likviduje.
Kostel je otevřen téměř celé léto a někdy i o víkendech mimo sezónu. Vstupné je zde dobrovolné. Místo je to opravdu kouzelné a bylo by velká škoda, kdyby skutečně zůstalo zapomenuto. Jen to ne, panenko skákavá!
- Barokní kostel Skoky na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.