Turistika: Saské Švýcarsko a tipy na výlety v regionu

Turistické trasy Saského Švýcarska - Grosser Zschirnstein, Zirkelstein

NP Saské Švýcarsko (Nationalpark Säschisch Schweiz) vznikl 12. září 1990 na ploše 93 km². Jeho chráněná oblast se skládá ze dvou od sebe oddělených částí, přičemž mezi nejnavštěvovanější místa patří skalní stěny Schrammsteine či Bastei, stolová hora Lilienstein (představuje znak parku) nebo Königstein, případně vrcholy Kuhstall, Grosser Winterberg nebo například Pfaffenstein.

Samozřejmě se najde i bezpočet dalších míst, jež nezmiňuji, neb bych se v zápiscích hned tak nezastavil, spíš prozradím, že my jsme se tentokrát zaměřili na trochu méně známou oblast, která sice nespadá do chráněné zóny, leč působí neméně zajímavě, a co je hlavní, nabízí nejvyšší horu celého Saského Švýcarska Grosser Zschirnstein, dosahující výše 560 metrů.

Výchozím bodem našeho putování se stává německá Schöna, kam se dá bez problémů dojet vlakem. No, abych přiznal pravdu, zas tak jednoduché to být nemusí, stačí, když v Praze na nádraží vystaví špatnou jízdenku.

Aniž bychom cokoliv tušili, její platnost končila na hraničním přechodu mezi naší republikou a Německem, pročež, jak nám prozradila průvodčí, bychom měli vystoupit buď ještě na českém území, nebo za oněch pár kilometrů navíc doplatit padesát korun. To nás poměrně zaskočilo, nakonec jsme ale díky blahovůli kontrolního orgánu, tímto mu děkuji, přijeli na místo určení bez zvýšených nákladů.

Vysedáme na zastávce a přes Labe, jehož středem prochází v těchto místech hranice, si můžeme prohlédnout druhý břeh, na kterém se nachází Hřensko. Do střediska Českého Švýcarska dnes však nesměřujeme, máme jiné plány. Po turisticky neznačené silničce se vydáváme k vesnici Schöna, jež leží značný kus cesty od železniční trati. Nejdříve stoupáme hustým porostem do svahu, takže nemáme žádný rozhled. Jakmile se však dostaneme na volné prostranství, otevře se před námi okouzlující výhled na nedaleký Zirkelstein (385 metrů). Z kuželovitého zalesněného kopce vyrůstá skála a vysoko přesahuje bujný porost, tak tohle si necháme líbit.

A chybu nemá ani kopec Kaiserkrone (Císařská koruna - 350 metrů), nacházející se na okraji obce Schöna. Vrch sice na první dojem nevypadá nijak úchvatně, leč z jeho skalních plošin se nabízejí fantastické výhledy. Ukazuje se nám nejenom již zmíněný Zirkelstein, ale i nesčetně dalších skal, kopců i kopečků.

Severně za Labem, jehož koryto se ukrývá v údolí, se táhnou kostrbaté stěny Schammsteine, východně se rozkládá České Švýcarsko s dominujícím Růžovským vrchem, jižně spatříme Děčínský Sněžník a k západu se zvedají nejen kopce jako Lilienstein, Gohrisch či Papststein, ale i dva na sebe navazující táhlé hřbety honosící se názvy Kleiner Zschirnstein a Grosser Zschirnstein, přičemž, jak již padlo na začátku, k druhému z nich povedou naše další kroky. Zkrátka radost pohledět na česko-německý svět, kde mají fotografové pravé eldorádo.

Z Kaiserkrone scházíme stejnou cestou a zastavíme krátce u památníku, který vzdává čest mrtvým jak z první, tak i z druhé světové války. Poté procházíme Schönu, řídíce se ukazateli se šipkami uvádějícími směr, které jsou však instalovány pouze na rozcestích. Vydáváme se na Wolfsberg, na jehož úpatí byl postaven luxusní hotel.

Nás však víc než dražší podnik zajímá vyhlídka vyznačená na mapě. Snažíme se vystoupat na kopec, leč není nám přáno. Území obklopuje plot a cedule na brance hlásá, že se jedná o soukromý pozemek, nakonec nám nezbude, než se spokojit s výhledem ze silnice pod hotelem. To už se ale noříme do lesa a červená značka čím dál prudčeji stoupá, aby ne, když má k tomu důvod.

Zdoláváme stolovou horu Grosser Zschirnstein, jež, jak jsem již předestřel, představuje se svými 560 metry nejvyšší vrchol Saského Švýcarska. Okraje vrcholové plošiny lemují zajímavě tvarovaná skaliska a na nejvyšším bodě stojí sloupek, zvažujeme, zda se na něm v minulosti nenalézala kruhová deska, jež návštěvníkům ukazovala, jakým směrem se co nachází. Ale co, my si poradíme i tak.

Čechy především zastupuje Děčínský Sněžník a oblast Českého Švýcarska, z Německa zmíním vzdalující se stěny Schrammsteine i Grosser Winterberg, dále uvedu například Pfaffenstein či Königstein. Nezbývá se než kochat, což podpoříme i obědem.

Po sestupu z hory pokračujeme po zelené značce. Zajímavé pohledy se nám nabídnou až z polí nad Cunnersdorfem, kdy dočasně opustíme les. Nejen duševní stravou je však člověk živ, a tak zastavujeme v okrajové části Cunnersdorfu, kde se nachází areál s koupalištěm. My však zůstáváme za plotem a dáváme přednost hospodě. Objednáváme si pivo, a přestože se nám při prvním loku zdá poněkud vodnatelné, tak nám nakonec chutná, lze jen litovat, že je pro nás i přes snížení kursu eura stále poněkud dražší.

Naše další kroky směřují na vrch Katzstein, jenž nás velmi mile překvapí. Cesta nabízí hned několik vyhlídek s posezením, přičemž u té první jsou vykáceny i blízké stromy, aby turista viděl co nejvíc. Okolní kopce se nám předvádějí v plné parádě.

Za Pfaffensteinen se ukazuje pevnost Königstein, dále tu máme Lilienstein, Gohrisch i Papststein, samozřejmě nechybí ani Kleiner i Grosser Zschirnstein a před vzdálenými stěnami Schrammsteine kopce Kaiserkrone a Zirkelstein, u nichž jsme ráno začínali. Samozřejmě nesmím opomenout Děčínský Sněžník, abychom se nevěnovali jen sousednímu státu.

Další vyhlídky očekáváme i na Rotsteinu, leč nepochodíme, a tak přes pole a louky sestupujeme na Rosenthal, přičemž se nestačíme se divit, kolik se v oblasti nachází posedů. Jeden navazuje na druhý a spočítat je by bylo nad lidské síly, že by tady byl každý druhý člověk myslivec? Pokračujeme na Ottomühle a cestou v lese mineme neznačenou odbočku, přičemž až pozdě zjistíme, že vedla na skalní vyhlídku Grossvaterstuhl.

Abychom ale nebyli škodní, nenecháme si kousek za osadou ujít jeskyni Bennohöhle. Pod německým nápisem "Vstup na vlastní nebezpečí" vede do nitra skály otvor a díra sestupuje prudce do nitra země, odkud vane pěkná zima. Nakonec do nižších partií, přestože máme čelovky, nescházíme.

To už se ale blíží závěr našeho putování po místech v Saském Švýcarsku, která do této doby unikala naší pozornosti. Cesta nás zavádí k hranicím na vyhlídku Grenzplatte, z níž se nabízí výhled na Ostrovské skály a do údolí s obcí Ostrov. Tady míníme nocovat, leč člověk někdy míní a příroda mění. U turistického přístřešku s lavičkami se rozrostla tak hezká travička, že se nejspíš zalíbila i klíšťatům, jež záhy ve velkém počtu šplhají po našich nohách. Nastává tudíž rychlá očista, po níž padá rozhodnutí: Tady nezůstaneme.

Následuje odchod a přesun podél hraničních patníků na českou žlutou turistickou značku, po níž jsme v podstatě za tmy pokračovali k Tiským stěnám. To už je ale jiné vyprávění, a tak mi nezbývá, než se rozloučit se Saským Švýcarskem, jemuž společně s jeho českou částí přidělili jméno v 18. století dva švýcarští výtvarníci, jimž zdejší krajina připomínala domov.