Skalní hrad Salgó vára (Zářící hrad), pevnost v Maďarsku

Salgó vára neboli Zářící hrad stojí na dohled Šomošky

Když jsem poprvé zavítal na Cerovou vrchovinu, byl jsem okouzlen. Opět jsem se musel v duchu omluvit nevysokým kopečkům za to, že jsem je tak dlouho opomíjel. Opět jsem si uvědomil, že Tatry a Fatry nejsou jedinými horami Slovenska …

První kroky na Cerové vrchovině mě zavedly na krásný hrad Šomoška hrdě se zvedající k nebi na hranicích Slovenska a Maďarska. Kdesi na jihu se k nebi zvedá dvojče Šomošky - hrad Salgó vára (čti snad Šalgovár). Ten mi však tenkrát zůstal utajen. Ale v hlavě se pomalu rodil plán i na návštěvu sourozence Šomošky - hradu Šalgó.

Nakonec se vše podařilo zcela neplánovaně během pánské jízdy, která směřovala na Zemplín. No a proč se ze Zemplína nevracet přes Maďarsko? Po návštěvě Tokajských vrchů a neuvěřitelně zalesněného pohoří Bükk si to míříme k maďarské části Cerové vrchoviny a rovnou na Salgó vára, jenž se stává našim hlavním cílem.

Salgó vára (Zářící či jasný hrad) se zvedá na 625 metrů vysokém bazaltovém skalisku severovýchodně od města Salgótarján jižně od hranice se Slovenskem a hradu Šomoška. Hradní bradlo s širokým okolím je součástí přírodní rezervace. Skalní lesostep pokrývající svahy hradního bradla jsou totiž domovem řady teplomilných rostlinných i živočišných druhů.

Od sběrného parkoviště u chatové osady nás žlutý křížek během asi 10 až 15 minut přivede přímo pod Salgó vára. Jeho hradby se zvedají proti modré obloze na strmém bazaltovém skalisku. Z lesního přítmí vypadá Salgo vár opravdu úchvatně. Salgó vára byl postaven někdy ve 13. století, přesný letopočet jeho vzniku však znám není.

Někteří autoři kladou výstavbu hradu do rozmezí let 1291 - 1313, jiní datují vznik hradu někdy těsně po roce 1242, tedy ihned po skončení tatarských vpádů. Spolehlivé historické prameny o vzniku Salgó váru však neexistují a možná navždy zůstane obestřen tajemstvím. První známá písemná zmínka o Šalgovaru pochází až z roku 1341, kdy je Salgo vár připomínán jako Castrum Salgov.

Během své existence vystřídal hrad řadu majitelů. Na poměrně dlouhou dobu se Salgó vára stává majetkem slovenského oligarchy Matúše Čáka Trenčianského, jenž kontroluje prakticky celé Horní Uhry v době mocenského vakua na uherském trůnu. Po Čákově smrti se Salgo vár stává královským majetkem. V roce 1457 se pod hradem objevují další dobyvatelé - husitská vojska, která se hradního panství zmocňují. Husité jsou z hradu vytlačeni až v roce 1460 vojska Matyáše Korvína, který se snaží upevnit svou moc v Uhrách.

O století později, v letech 1554 až 1593 hrad kontrolují další nájezdníci - Turci, jejichž vojska se vcelku úspěšně drala do centra Evropy. Nechybělo mnoho a Evropa mohla dnes mluvit osmanským jazykem. Po dobytí Fiľakovského hradu začala turecká vojska obsazovat další panství v okolí. Po Šomošce přišel na řadu právě Salgó vára, pod nímž se vojska Kara Hamzy objevují v září 1554. Hradu se zmocňují lstí. Pod hrad vytáhnou velký kmen stromu, který zamaskují jako kanón … Hradní posádka se vzdává bez boje.

Na romantickou hradní zříceninu zavítal 11.6.1845 významný maďarský básník Sándor Petöfi, což od roku 1923 připomíná památná tabule z bílého mramoru, která je instalována vedle vstupní brány. Petöfiho na hrad určitě přilákaly fantastické rozhledy. Vždyť z hradního bradla máme jako na dlani pohoří Mátra, Bükk, Börzsöny a Cerová vrchovina. Za dobré viditelnosti jsou jasně viditelné i pohoří středního Slovenska, jako Poľana aj. Některé zdroje uvádějí, že lze z hradu spatřit i Vysoké Tatry. Za to bych však ruku do ohně nedal.

Od roku 1998 probíhá na Šalgováru sice archeologický průzkum, hrad je však návštěvníkům stále volně přístupný. Hrad prošel po roce 1980 částečnou konzervací, některé objekty jsou dokonce zastřešeny. Návštěvu Šalgováru vám mohu jen a jen doporučit.

Salgó vára na turistické mapě