Vyhlídky, rozhledny Nízkého Jeseníku turisticky

Rozhledy ze střechy Nízkého Jeseníku

Pokud si připustíme fakt, že na rozhledně druhé nejvyšší hory Nízkého Jeseníku - Velkého Roudného (780 m) jsme výše než na vrcholku zalesněné "zlaté" Slunečné (800 m), můžeme si skutečně připadat jako na střeše tohoto horského celku. A tak jako tam, býváme občas odměněni - tedy pokud je hezky, vylezeme odvážně nahoru a nespadneme.

Za podkroví v tomto případě považuji další rozhledny v nižších oblastech Nízkého Jeseníku, ať již je to Ježník u Krnova, Cvilín nad Krnovem, Kudlichova rozhledna v Úvalně, Kanihůra v Bílově, Šance v Jakubčovicích , rozhledna mezi divou zvěří v ZOO na Svatém kopečku nad Olomoucí či výhledová plošinka na střeše památníku Ostravské operace v Hrabyni.

Další rozhledny mě nenapadají - pokud tedy za ně nepovažuji Černou věž či Bezručovu vyhlídku v Hradci nad Moravicí, altánek Belaria nad řekou Moravicí v oblasti Žimrovic či malou rozhledničku na úpatí Landeku. Ale tam se nejedná o kruhové rozhledy ani náhodou. Avšak i tak je jich v podstatě dost - nemyslíte? A to jsem možná na něco zapomněl.

Rozloha Nízkého Jeseníku jako celku (má osm podcelků!) je úctyhodných 2 894 km², což předstihuje i další "mamutí" geomorfologické (schválně neříkám - horské!) celky jako Křižanovská a Křemešnická vrchovina. Dříve jsem považoval vždy za nejrozsáhlejší pohoří Českomoravskou vysočinu (11 750 km²), ale ta je dokonce podsoustava (oblast), která se dělí dále na sedm celků. A oba celky hned na druhém a třetím místě do ní patří! Ale ani jeden z nich není rozlohou větší než náš Nízký Jeseník. Ten je podřazený celek Jesenické oblasti Krkonošsko - jesenické subprovincie v České vysočině.

Zdá se to možná složité jak autobus, ale prý to umí i žáci na dnešních středních školách. Spíše jen někteří - ti pilní. Chtěl bych to osobně vidět - znám několik vážených učitelů zeměpisu a to mi bohatě stačí. Ale berme to tak, že každý je nějak střelený - někdo zná houby, jiný ptáky, další květinky, geologové horniny a vybraní šílenci ty "celky". Tak to má kurňa být! Nechť si každý zná co chce - no ni?! Horší je, když někdo nezná nic… Ale i to se dá pochopit. Nejhorší je, když někdo kecá do všeho a nerozumí vůbec ničemu! "Aj tak sa móže!" Třeba v politice. Ale - "Malé věci ať řeší se ruky mávnutím!", kterak klasik hovoří.

Dva systémy - Hercynský a Alpsko - himálajský mají čtyři provincie (podsystémy), deset soustav (subprovincií), dvacet sedm podsoustav (oblastí), jenž tvoří devadesát čtyři geomorfologických celků, které se dále dělí na dvě sta čtyřicet dva podcelků a ty se člení podrobněji na více než devět set okrsků, jenž mají zase ještě své menší podokrsky, ale nevím kolik.

Na celý horský celek Nízký Jeseník se dívá ze svého pomyslného trůnu nejvyšší hora Hrubého Jeseníku a pátá nejvyšší hora v ČR - "střecha Moravy" - Praděd (1 492 m), jehož lokalita by se dle tohoto schématu dala popsat následovně: Hercynský systém - Česká vysočina - Krkonošsko jesenická soustava - Jesenická oblast - Hrubý Jeseník - Pradědská hornatina - Pradědský hřbet. A za hezkého počasí je výhled z věže nebo i z betonové plošiny okolo vysílače dokonalý a téměř 3 000 km² Nízkého Jeseníku máme před sebou na jihovýchodě. Tomu dominuje Velký Roudný, nejvyšší hora Slunečná (800 m) splývá s okolím díky svému nevýraznému tvaru.

Nízký Jeseník se dále dělí na Brantickou, Bruntálskou, Domašovskou, Slunečnou, Vítkovskou vrchovinu, Oderské vrchy a Stěbořickou i Tršickou pahorkatinu. Spadá do okresů Bruntál, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava i Přerov a leží v Olomouckém i Moravskoslezském kraji v severovýchodní části naší republiky. Sousedí s dalšími celky - na západě s Hrubým Jeseníkem, na jihu s Hornomoravským úvalem (odvážně vybíhá jako Vněkarpatská sníženina do "útrob" České vysočiny na západ ve stejném tvaru a směru jako Ašský výběžek do Německa), na severu je ve styku s Opavskou pahorkatinou a na východě s Moravskou bránou i Ostravskou pánví.

Bezprostředně mého bydliště v Ostravě - Porubě se jedná o téměř "místní" Vítkovskou pahorkatinu se střední výškou jen 429 metrů, jenž se dále dělí na další podcelky - Potštátská vrchovina, Heřmanická vrchovina, Tošovická vrchovina, Oderská kotlina a Děhylovská vrchovina, jenž zabíhá až k Landeku za řeku Opavu k soutoku Odry a Ostravice. Tady již na severozápadě sousedí s nižší Hlučínskou pahorkatinou, částí Poopavské nížiny.

Tomuto okolí odpovídají pak pochopitelně výhledy z rozhleden tohoto kraje. Z Velkého Roudného nad přehradou Slezská Harta máme jako na dlani celý hlavní hřeben Hrubého Jeseníku a za dobrého počasí i Moravskoslezské Beskydy (částečně stíní stromy), podobné výhledy máme i z "krnovských" rozhleden - Strážiště, Cvilína i Ježníku, kde navíc vidíme Zlatohorskou vrchovinu a Středopolskou nížinu včetně Moravskoslezských Beskyd, z rozhleden Šance v Jakubčovicích a Kanihůra u Bílova jsme odměněni pohledy do Moravské brány, Ostravské pánve, na Podbeskdyskou pahorkatinu, Moravskoslezské Beskydy i Slezské Beskydy s Čantoryjí a Stožkem. Celému beskydskému oblouku vévodí pochopitelně Lysá hora se svými druhy - Travným, Smrkem, Kněhyní a Radhoštěm.

Podbeskydskou pahorkatinu uzavírá hrad Starý Jičín na Starojickém kopci. Vidíme i hrad Hukvaldy a Štramberskou trúbu, jenž je rovněž rozhlednou. Na okraji Oderských vrchů se tyčí vysílač na Veselském kopci (559 m). Tedy - pastva pro oči tuláků a poutníků za dobrých podmínek.

Na všech rozhlednách Nízkého Jeseníku jsem byl mnohokrát, řada z nich se dá spojit s pěknou pěší túrou.

Třeba z Úvalna můžeme jít přes Cvilín až na Ježník s obědem v Krnově, z Hrabyně od památníku s vyhlídkou lze dorazit do Jakubčovic a dále až do Hradce nad Moravicí (Černá věž, Bezručova vyhlídka) či ze Studénky v Oderské bráně (část Moravské brány) můžeme "dobýt" pohádkově znějící rozhlednu Kanihůra u Bílova a dojít až do Bílovce na vlak či autobus. To však musí být otevřená - mi se to ještě nepovedlo. Ale stojí na kopci (420 m) a je vidět dokola i tak. Velký Roudný můžeme spojit s ostatními sopkami okolo Bruntálu - Uhlířským vrchem (výhledový bod, nová poutní cesta ke kostelu), Venušinou sopkou či Mezinou. Kdysi jsem zde běžel párkrát "padesátku" - Po bruntálských sopkách, to ještě ale neexistovala Slezská Harta a vypadalo to tady úplně jinak.

Ale nejzajímavěji jsem se dostal jednou v roce 2008 na rozhlednu na Velkém Roudném z Razové. Tam jsme byli na chalupě kamaráda Karla a do obce Roudno pod rozhlednu jsme se přepravili na vodě Slezské Harty pomocí dvou malých pochybných člunů, z nichž ten prvý s motorkem táhl ten druhý. Bylo nás osm, někteří během plavby kouřili doutníky a všichni pili rum. Naštěstí nepršelo, ale bylo pod mrakem. Zpáteční cestu jsme absolvovali stejně dramaticky, kdyby motorek vypověděl službu, asi by nás přešel smích. Loďmistra v "přístavu" v Razové tehdy zabezpečoval přítel s přiléhavou přezdívkou Krkovička, ten se ale s námi neplavil. To bylo možná štěstí!

Okolí Svatého kopečku (363 m) nedaleko hanácké metropole je rovněž přímo předurčeno k turistice (nespočet tras v okolí i v údolí Bystřice) a výhledy zde z rozhledny již směřují také k nevysoké Drahanské vrchovině i Středomoravským Karpatům (Ždánický les, Litenčická pahorkatina, Chřiby, Kyjovská pahorkatina). Na severu za Hornomoravským úvalem se již zvedá také Hanušovická vrchovina a budeme-li mít více štěstí, uvidíme i Orlické hory.

Na jihu zde Nízký Jeseník končí Tršickou pahorkatinou se zajímavým místem s názvem Hradisko, u kopce Chlumu (344 m), odkud je za dálnicí Olomouc - Ostrava hřeben Nízkého Jeseníku jako na dlani. Z této strany odtud vévodí celému horskému masivu kromě Svatého kopečku také vysílač Radíkov a tvarem jehlanu výrazná hora Jedová (633 m) s vysílačem.

Takže vězme, že rozhledny v naší krásné zemi nejsou jen v Jizerských či Krušných horách, ale pár jich najdeme i v Nízkém Jeseníku. A naštěstí rozhleden v poslední době u nás všude přibývá a to je moc a moc dobře! Aspoň si můžeme lépe uvědomit, jak je ta naše malá zemička (jsme rozlohou 78 866 km² až na 114. místě na světě) půvabná, i když tím "mlékem a strdím" zrovna přeplněná není. Hlavně, že je tu krásně a máme dost piva. Vápníku je všude dost, ale pivo je jen jedno.

A staré české úsloví moudře praví - "Kde je pivovar, netřeba pekaře!" Navíc - když chlap trpí nedostatkem vápníku, tak mu prý nenarostou parohy. A s těmi se do hospody chodí špatně. Proto na rozdíl od barda mého kraje Jarka Nohavici (1953) si myslím, že praotec Čech dle pověsti zaznamenané kronikářem a děkanem pražské kapituly Kosmou (1045 - 1125) zase takový úplný cyp nebyl. Vybral to z hlediska kopečků a hor u nás asi docela dobře - a to z toho Řípu (459 m) v Dolnooharské tabuli, náležící k Středočeské tabuli v České tabuli, nemohl k Severní Vněkarpatské sníženině - Ostravské pánvi vidět ani náhodou.