Z kopce do kopce a z kraje do kraje kolem Rovečného

Na přelomu 19. a 20. století bylo Rovečné přiřazeno do soudního okresu Kunštát, za první republiky bylo součástí okresu Boskovice, od roku 1949 patřilo pod Bystřici nad Pernštejnem a v roce 1960 "spadlo" do žďárského okresu. Výraznou pamětihodností je novorenesanční evangelický kostel, který byl v letech 1897-1898 vystavěn na místě zbořené toleranční modlitebny, nedaleko se nachází také katolický kostel sv. Martina.

Trasa z Rovečného vede po červené turistické značce do Velkého Tresného, kde se dá navštívit muzeum s expozicí zaměřenou na hornictví a obec v hasičské zbrojnici. Malá ves byla od druhé poloviny 19. století spojená s těžbou a zpracováním grafitu, tamní závod koncem 30. let 20. století vlastnil prvorepublikový politik Karel Engliš.

Po válce podnik čekalo znárodnění, koncem 60. let skončily důlní práce a podnik přešel na výrobu ocelových konstrukcí. Od roku 1995 v místě začala podnikat firma Uniman Engliš, dnes Uniman, jejímž zakladatelem byl Karel Engliš, vnuk prvorepublikového politika a bývalého majitele areálu. Společnost vyrábí manipulační techniku a zařízení pro přístup ke speciálním pracím.

Výšlap pokračuje po červené značce přes lesy k rozcestí Pod Lamberkem. Tam trasa opustí značku a zamíří k baroknímu zámečku Lamberk (Lamberg). Z tvrze se dvorem byl přestavěn kolem roku 1700, začátkem 19. století zámek sloužil jako správa těžby síry v nedaleké Lhotě, poté došlo k dalším stavebním úpravám.

Po roce 1948 jej držela zemědělská škola, později zemědělské družstvo, po roce 1989 areál dále chátral. Dvůr se zámečkem ve tvaru šestiúhelníku je kulturní památkou, ale v soukromém vlastnictví a nepřístupný. Od zámku je vidět rybník Pešák s přístřeškem, který je vedle silnice II/362 necelý kilometr před Olešnicí.

Město Olešnice leží v okrese Blansko v Jihomoravském kraji; první oficiální záznam o vsi pochází z roku 1348. Moravská Olešnice se rozkládala na dnešní Moravské straně, Německá Olešnice, protože původními kolonisty byli Němci, vznikla v místech dnešního centra. Ke sloučení obou došlo v roce 1759. Městem se však Olešnice stala až v roce 1999. Kromě hřbitovního kostela sv. Mikuláše pozornost poutá i kostel sv. Vavřince na náměstí. Třetím svatostánkem je evangelický kostel z druhé poloviny 19. století v Rovečínské ulici.

Raritu představuje manufaktura Modrotisk Danzinger - dílna se datuje již od roku 1816. Jde o ruční a současně nejstarší výrobnu tradičního modrotisku, což je jeden z nejstarších způsobů potisku a barvení lněného a později bavlněného plátna, v republice. Mimo olešnické dílny už funguje jen o devadesát let mladší modrotisková dílna ve Strážnici. Kromě podnikové prodejny s nabídkou vyráběného sortimentu se po dohodě nabízí i prohlídka provozu s výkladem. Pomocí původní technologie v Olešnici potiskují látky už od roku 1849. Modrotisk se coby tradiční textilní technika stal v roce 2018 součástí seznamu UNESCO.

Trasa, kterou kopíruje žlutá značka, vede kolem hřbitova za město - odbočku vpravo lemují zastavení křížové cesty stoupající na kopec Kopaniny, kde ještě před několika lety nad sjezdovkou stávala dřevěná rozhledna. Značení přejde silnici a klesá polní cestou pod Jonášův kopec, v němž se před staletími těžila síra. Tam trasa opustí značku a po vyšlapané pěšině zamíří rovně přes louku, pak do kopce, aby nakonec klesla až k silnici v obci Lhota u Olešnice.

Malá ves se rozkládá pod i mezi okolními skalami a srázy. Se zástavou sousedí přírodní památka Lhotské jalovce a stěny - stěny jsou mohutné rulové skály nad Tresenským potokem dosahující až dvanáctimetrové výšky, Lhotské jalovce zase představují pastviny a remízky s různými druhy teplomilných rostlin včetně jalovce obecného. Dominantou vsi je klasicistní kaple Nejsvětější Trojice z roku 1887 na jednom z nejvýše položených míst. Dole v autobusové zastávce vedle koupaliště (požární nádrže) příznivci literatury najdou poměrně dobře zásobenou knihobudku.

Cesta pokračuje po silnici a záhy se opět dostane zpět do Kraje Vysočina; po pravé straně se ve srázu rozprostírá přírodní památka Dědkovo - lesní porost se skalami a různými druhy ohrožených rostlin. Cesta pak začne zatáčkami stoupat k nedaleké osadě Bolešín, místní části obce Věstín, kde odbočí vpravo po spojovací komunikaci a z ní uhne na lesní pěšinu, jež se napojí na zelenou turistickou značku mířící vpravo k Malému Tresnému. Vesnička ležící při silnici spojující ji s Rovečným, jehož je místní částí, dříve používala také názvy Malý Tresny, Trestné či Tresínek. Do nedalekého Rovečného turisty dovede žluté značení.

Trasu výšlapu najdete zde.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.