Žluté značení pokračuje cestou mezi lesy k rozcestí Na Potůčku, odkud trasa vycházky směřuje vpravo, přejde rovně silnici spojující Vortovou a Herálec a zamíří k Vortovskému vrchu. Za ním pak pokračuje po cyklotrase č. 4122 do osady zvané Mariánská huť. Ta je jednou z připomínek sklářských provozů, jimiž byly v průběhu minulých staletí tyto končiny vyhlášené.
Mariánská huť fungovala už začátkem 17. století a provoz v ní trval až do roku 1920, kdy jednak došlo dřevo, navíc skláři museli narukovat na bojiště I. světové války. I přesto však sklárna byla nejdéle fungujícím provozem na Vysočině. V 19. století se kupříkladu v huti o celkem padesáti zaměstnancích vyrábělo až čtyři tisíce kusů tabulového skla ročně, dále odtud pocházelo i barevné nápojové sklo a zrcadla. Místní kvalitní produkty nemířily pouze na trhy v rámci monarchie, ale třeba až do Ameriky. Do dneška se z kdysi prosperující osady dochovalo několik budov, zčásti sloužících k rekreačním účelům.
Z bývalé sklářské osady další cesta vede po zpevněných i lesních cestách či neznačenými pěšinkami směrem k prameni řeky Sázavy. Ještě před tím je však po asi půldruhém kilometru a přejití Vortovského potoka možné odbočit vpravo na zpevněnou komunikaci, u níž se nedaleko za rozcestím s bodem záchrany ZR 024 nachází pomník obětem leteckého neštěstí. K němu došlo 19. listopadu 1996, kdy při úbočí Kamenného vrchu v katastru Herálce havaroval vojenský letoun MiG-23 UB.
Při nehodě zahynuli dva piloti, devětačtyřicetiletý Jiří Trunečka, velitel letecké skupiny 51. Letecké opravárenské základny v Českých Budějovicích, a jeho o deset let mladší kolega Drahoslav Mládek, kteří prováděli výcvikový let při 4. základně stíhacího letectva v Čáslavi. Udržovaný pomník, jehož součástí je výškové kormidlo stíhačky a vrtule z turbíny, byl odhalen 25. listopadu 1997 a vedle něj stojí ze hřbitova v Herálci přemístěný kříž z kadovské litiny.
Po této krátké zacházce už nic nebrání pokračovat přímo k prameni řeky Sázavy. Ten vypadá jako nenápadná tůňka v podmáčením terénu a na počátek známé řeky dlouhé celkem 226 kilometrů upozorňuje pamětní kámen s nápisem či vyřezávaný dřevák s hrníčky zavěšený na stromě nad tůní.
Od pramene cesta vede nejdříve po pěšině, pak po zpevněné cestě a nakonec po Mokré silnici a po modrém značení k Nové Huti, další z bývalých sklářských osad. Také v tamní sklárně se od konce 18. století činili zruční skláři, a to hlavně při výrobě tabulového skla, protože výrobní kapacity nedaleké Mariánské hutě už byly pro tento účel nedostačující. I tato sklárna skončila provoz kvůli nedostatku dřeva, a to už ve 30. letech 19. století. Z osady s původně dvanácti čísly popisnými stále ještě zbyla některá původní stavení, dnes vesměs uzpůsobená k rekreaci.
Husté lesy v okolí Nové Huti v době druhé světové války rovněž posloužily coby útočiště partyzánů, což dokládá památník věnovaný partyzánskému hnutí stojící na okraji osady nebo hrob vojáka Rudé armády. Modrá značka následně lesem a mezi poli pokračuje zpět do Vojnova Městce. Tam se ještě dá od památného buku za začátku městečka udělat zacházka ve směru ke střelnici, před níž je na potoce vpravo k vidění Vojnoměstecký vodopád. Nejatraktivnější je zamrzlý v zimě, případně pak při jarním tání.
Trasu výšlapu najdete zde.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.