Ďáblovu bibli Švédové nevrátili, v Chrasti mají její maketu

Cesta pokračuje k Horeckému rybníku, kde je odbočka vpravo do Podlažic. Dnešní kostel svaté Markéty coby následovník někdejšího kláštera, který byl na jeho zbořeništi zbudován na popud biskupa Jana Milčína z Talmberka v letech 1696 - 1721, stojí na zatravněné ploše a sám o sobě se zdá na tak malou vesničku veliký. Areál kláštera založeného v roce 1159, který v roce 1421 zničila husitská vojska, býval však podstatně větší. A právě v něm měla být sepsána světově proslulá Ďáblova bible.

Originální kniha je jedním z největších ručně psaných svazků na světě - jeho rozměry jsou 92 × 51 centimetrů, obsahuje 320 pergamenových fólií, což je 640 stran, a váží 75 kilogramů. Se vznikem se pojí pověst o mnichovi, který ve snaze odčinit svůj prohřešek prohlásil, že přes noc napíše největší knihu na světě. Rychle však poznal, že to nezvládne, a proto si zavolal na pomoc ďábla. Ten obří knihu přes noc skutečně sepsal a na straně 290 se nezapomněl zvěčnit.

Mnicha z pověsti ale stejně stihl trest. Trpěl výčitkami svědomí, které ho hnaly po světě z místa na místo, takže nakonec zoufalý prosil Pannu Marii o spásu své duše. Andělé jí vyslaní získali zpět úpis daný ďáblovi v nejvyšší čas, neboť mnich právě umíral. Jeho duši pak andělé přece jenom odnesli do nebe… Tolik pověst, která má různé drobné variace.

Za švédských válek však byla unikátní kniha, která mezitím několikrát změnila vlastníka, stejně jako mnoho dalších cenností z takzvaného rudolfínského pokladu, uloupena a odvezena do Stockholmu, kde se nachází dodnes. Snahy o její navrácení byly, nicméně švédská strana je neakceptovala. Originál Codexu gigas byl u nás k vidění v letech 2007-8, kdy ho Švédové na půl roku zapůjčili do Prahy k vystavení. Uvěřili čestnému slovu, že jim jejich válečný lup slušní Čechové zase vrátí, což se také stalo.

V muzeu v Chrasti, které se nachází v tamním zámku, je k vidění expozice Ďáblově bibli věnovaná, ale zdobí ji pouze její maketa. Do většího povědomí veřejnosti se nejen bible, ale i Podlažice a tamní bývalý klášter dostaly poté, co režisér Jiří Strach v roce 2009 natočil kriminální drama Ďáblova lest.

Od Horeckého rybníka cesta pokračuje k Chrasti kolem kapličky svatého Jana Nepomuckého. Tu dal vybudovat královéhradecký biskup Václav z Košínů v roce 1728. Za kaplí je možné vyšlapanou cestičkou sejít k lesoparku s kdysi vyhlášeným lesním divadlem - nyní je však ve zchátralém stavu. Od kaple vede alej lip a kaštanů k udržované zámecké zahradě, která byla roku 1903 vytvořena pražským architektem Thomayerem jako park. Dodnes se v ní dochovaly původní růže a vzácné stromy, jako jsou liliovník tulipánokvětý nebo cypřišek nutkajský.

Zámek coby původně renesanční objekt postavený mezi lety 1579 až 1605 se od roku 1664 stal letní rezidencí královéhradeckých biskupů. Později byl přestavěný a doplněný dalšími barokními křídly. Dnes se v zámku v Chrasti nachází muzeum i městský úřad. Vedlejšímu náměstí dominuje kostel Nejsvětější Trojice. Kromě upravených renesančních měšťanských domů tam jako dobový kontrast stojí i zrekonstruované "socialistické" nákupní centrum Pokrok (slušně zásobené).

Poblíž se nachází i technická památka v podobě vodojemu z roku 1936 a o něco dál ve směru k Chrašickému rybníku stojí historická kamenná vodárenská věž z roku 1662, jež slouží jako volně přístupná vyhlídka. Bohužel jenom s malými podkrovními okýnky opatřenými pletivem. Věž byla v druhé polovině 17. století zřízena pro potřeby vodovodu vedoucího do zámku a voda se později rozváděla i do kašny na náměstí.

Co se týče občerstvení unavených poutníků, tak na náměstí funguje pizzerie, nicméně spíše jen jako výdejní místo. Pizzu ale mají dobrou. Zajímavá je taktéž nedaleká cukrárna, jinak klasické teplé jídlo je k dostání třeba za náměstím (směrem ke staré vodárenské věži) v hostinci Na Kopečku. Za kamennou věží je pak Chrastecká krčma.

Po návratu do Vrbatova Kostelce se ještě nabízí možnost zastavit se u jednoho ze "středů Evropy", jak je uváděno v doprovodném textu Naučné stezky Chrastecka. Základní výšková značka byla v lesíku za železniční tratí ministerstvem veřejných prací vztyčena v roce 1935. Nad ní se nachází novodobý rozcestník, který uvádí, že Paříž je vzdálená tisíc kilometrů, Berlín 350, Vídeň 200 a Košice 280 kilometrů (opis z tabule tak, jak je uvedeno)…