Poslední aktualizace: 4.12.2024 |
Treking > Tipy na výlet > Putování Žďárskými vrchy za betonovým rakem, rybníky i lyžařskými průkopníky
Putování Žďárskými vrchy za betonovým rakem, rybníky i lyžařskými průkopníkyTip na výlet na Vysočině4.12.2024 | Lenka Mašová
U Pilské nádrže ve Žďáře nad Sázavou začíná okružní vycházka krajinou Žďárských vrchů. Od parkoviště trasa míří po cyklostezce, k níž se před areálem připojí zelené značení, a začne stoupat ke Stržanovu. Poté, co stezka projde pod silnicí I/37, vystoupá k vyhlídce, jíž v odpoledních hodinách dominuje pohled na poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, památku UNESCO, na protější Zelené hoře. Nedaleko se nachází historická zemská hranice Čech a Moravy, je označená kamenem po pravé straně silnice ve směru od Žďáru. ![]() |
|
Zelená značka projde osadou Stržanov a mezi poli a kolem chat míří k vodní nádrži Strž. Nádrž s půlkruhovým bezpečnostním přelivem obloženým kamenem vznikla v letech 1952-1954 zvýšením hráze původního rybníka. Zatopená plocha má rozlohu 24 hektarů, v nádrži jsou chovány ryby ke sportovnímu rybolovu, přičemž okolí rybníka, který patří do katastru nedalekého Světnova, slouží také k rekreaci. Cesta od přelivu vede kolem vody a prochází chatovou oblastí až do Světnova. Ves byla založena před rokem 1293 kolonizační činností žďárského kláštera v jihovýchodní části Libického újezdu. Prvním rychtářem se stal člověk jménem Světina, po němž ves získala svůj název. ![]() Nejvýznamnějším rodákem byl spisovatel, básník a profesor lékařské fakulty pražské Karlovy univerzity Prokop Paeonius (Světnovský). Ten se v roce 1581 ve Světnově narodil jako Prokop Pivoňka, později si příjmení přeložil do latiny a přidal k němu přídomek Světnovský. Své dílo zasvětil boji proti morové nákaze, které v Praze ve věku pouhých dvaatřiceti letech podlehl. Místní zajímavostí je kulturní památka v podobě historického mostu z roku 1847. Kamenné dvouobloukové přemostění vzniklo na místě dřevěného mostku přes Stržský potok díky finanční podpoře tehdejšího majitele panství Františka Dietrichštejna. Než vznikla stávající silnice mezi Žďárem a Svratkou, plnilo funkci hlavní komunikace. ![]() ![]() Od mostu se trasa přesměruje na žlutou značku vedoucí do blízkých Škrdlovic, zdálky rozpoznatelných podle komína bývalé sklárny. Škrdlovická sklárna Beránek zprovozněná v roce 1941 Emanuelem Beránkem pracovala do konce srpna 2008 a produkovala světově vyhlášené barevné hutní tvarované sklo. Cesta vede kolem restaurace a hotelu U Hrocha, kde funguje i malá huť sezónně se zaměřující na takzvanou glass turistiku. Právě tam se jednou ročně scházejí bývalí skláři "od Beránka" a návštěvníci je mohou sledovat při práci. Před restaurací si je možné prohlédnout i další Olšiakovu skulpturu - příznačně jde o hrochy koupající se v kašně. Trasa projde Škrdlovicemi, přejde silnici I/37 a dá se k rybníku Velké Dářko. Takzvané moře Vysočiny o rozloze 206 hektarů slouží k chovu ryb a v létě je v jeho díky rašelinnému podloží tmavé, avšak čisté vodě bez sinic skvělé koupání. Dářko milují i surfaři a jachtaři a v zimě se dají na zamrzlé nádrži podnikat procházky či bruslit. U hráze, přes kterou trasa vede, stojí rozcestník Dařbucha - jedno z četných děl žďárského výtvarníka Michala Olšiaka v okolí. ![]() Od rozcestníku u loděnice žlutá značka míří lesem přes rozcestí Padrtiny k Račínu. Před lesní komunikací, kde značka uhýbá vpravo, je možné nejdříve zajít rovně pěšinou na okraj lesa ke kamenné mohyle Expedice Račín 84. Připomíná recesistický podnik, u jehož zrodu v únoru 1984 stála snaha čtyř Otců zakladatelů objevit lyžařskou cestu, jež by spojila co nejvíce hospod v okolí Velkého Dářka. Cíle bylo po útrapách spojených s blouděním v mlze okolo Račína dosaženo. Na paměť události vždy první únorovou sobotu závodníci startují na okružní třiadvacetikilometrovou trasu od radostínské restaurace a hotelu U Šimáka. Absence sněhu nehraje roli, avšak stanovy podniku doporučují zásobu tekutin v množství jakémkoliv kromě malého, což ve snaze předejít dehydrataci závodníků kontrolují traťoví komisaři. Trasa poté dále pokračuje do Račína. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1654, kdy patřila do čáslavského kraje a panství polenského. Název se zřejmě odvozuje od množství raků, kteří se lovili hlavně v Losenickém potoce. Okolí vsi se výrazně změnilo po sněhové vichřici v říjnu 1930, jež v regionu zničila velké množství porostů. Rychle byla postavena vznikla asi deset kilometrů dlouhá lesní úzkokolejka, po níž se pak tři roky přepravovalo vytěžené dřevo. ![]() Střed Račína tvoří rybník Jordán, který je v létě dějištěm oblíbené Račínské lávky - přejezdu na bicyklu po úzké lávce přes rybník. Na jednom z jeho břehů od roku 2008 vylézá obří Olšiakův betonový rak. Vesnička nabízí nadstandardní občerstvovací možnosti, a to v Račínské hospůdce i v restauraci hotelu Leopold s minipivovarem vyrábějícím pivo Richard. Závěrečná část vycházky vede nejdříve stejnou cestou po žluté značce na lesní komunikaci, po ní pak rovně až k červené značce a následně vpravo cestou mezi rybníky do Polničky, obce s železářskou minulostí; tamní hutě byly v první polovině 19. století nejvýznamnějším železářským podnikem na Moravě. Trasa projde zástavbou a pak sejde na cyklostezku lemující břeh Pilské nádrže. Po chvíli se na okraji rekreačního areálu vynoří Olšiakovo hraniční sousoší skládající se ze lva hledícího do Čech a orlice vyhlížející na Moravu, odkud je to na parkoviště už jen kousek. Trasu výšlapu najdete zde. ![]() Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
Líbil se vám tento článek? |