Turistika: Orlická přehrada, hrady Orlík a Zvíkov

Co skrývají břehy Orlické přehrady

Největšími turistickými magnety v oblasti Orlické přehrady jsou nepochybně zámek Orlík a hrad Zvíkov. Ročně sem přilákají tisícovky návštěvníků, kteří vesměs zhlédnou obě historické památky během jediného dne a honem pokračují dál.

Někteří využijí nabídku lodní linky, která spojuje zámek Orlík s hradem Zvíkovem, a svezou se po hladině Orlické přehrady. Existuje však ještě jedna možnost – spolehnout se na vlastní nohy a nechat se vést zdejší romantickou krajinou po stezkách šplhajících ve strmých skalnatých svazích zatopeného vltavského údolí.

Údolí Vltavy mezi Orlíkem a Zvíkovem patřilo ke krajinářsky nejmalebnějším úsekům naší národní řeky a již dávno lákalo malíře a fotografy, kteří jej zvěčnili na svých obrazech a fotografiích. Po částečném zatopení vodou Orlické přehrady se sice ztratila řeka, skalnaté svahy místy pohltila voda, ale kaňonovité údolí dostalo novou tvář. Strmé zalesněné břehy spadají příkře ke klidné hladině přehrady a zatopené údolí dnes připomíná skandinávské fjordy.

Po obou stranách přehrady jsou vyznačeny turistické trasy, které umožňují bližší seznámení se zdejšími přírodními a kulturními pamětihodnostmi. Putování po nich je však náročnější, neboť zdolávají donekonečna značná převýšení. Cestou podél přehrady totiž musíme překonávat mnohé strže a zařízlá údolíčka bezejmenných přítoků a obcházet četné zátoky.

První variantou trasy, kterou si můžeme vybrat, je naučná stezka, která spojuje po levé straně přehrady Orlík se Zvíkovským Otavským mostem.Kromě samotné prohlídky zámku by si pozorný návštěvník neměl nechat ujít ani návštěvu rozlehlého anglického parku.

Červeně značený místní okruh nás přivede ke krásné pseudogotické schwarzenberské hrobce a na okraj vysokých strmých skal s pěkným výhledem na klikatící se přehradu a především na samotný zámek. Naučná stezka pokračuje od zámku Orlík na sousedící skalní ostrožnu zvanou Hradec. Zde se v minulosti rozkládalo halštatské hradiště, jeho pozůstatky však byly zničeny při parkových úpravách.

Pod tímto ostrohem, ale dnes už bohužel pod hladinou, stávala schwarzenberská hájovna Nákle a vedle ní psí hřbitov. Cestou proti proudu Vltavy překročíme zapomenutou starou obchodní cestu do dnes zatopené obce Žďákov, kde fungoval v minulosti jeden z nejvíce využívaných přívozů na střední Vltavě a stávala tu i solnice. Dnes se přes zatopené údolí klene známý Žďákovský most.

Když byl v roce 1967 dokončen, získal světové prvenství, neboť jeho ocelový oblouk o rozpětí 330 metrů předčil rozměry Duhového mostu nad Niagarskými vodopády. Vozovka se klene 50 metrů nad hladinou přehrady, ale ke dnu údolí zbývá ještě dalších 60 metrů. Pěkný pohled na most je od vyhlídky Krkavčí skála, kam odbočuje z naučné stezky žlutá značka.

Dalším zajímavým místem na trase naučné stezky je Nevězické Hradiště vybudované na ostrožně Peklo v prvním století př. n. l. Kelty. Dodnes ho chrání mohutný obranný val a udivuje i svou rozlohou 13 ha. Pozornosti neujdou ani chráněné výhledové skály Kopaniny nad zatopeným soutokem Vltavy s Otavou. Skály porůstají pokroucené reliktní borovice a krášlí krásný pohled na středověký hrad Zvíkov, který se vypíná nad hladinou přehrady přímo na špici soutoku.

Podobné pěkné skalní vyhlídky bychom našli i na pravém břehu přehrady, kudy vede červená značka. Jsou to například Sobědražské skály, které padají téměř kolmo až k hladině a občas je vyhledávají horolezci, nebo vyhlídka Varta, odkud máme jako na dlani vzdutou hladinu Vltavy a Otavy a hrad Zvíkov. Prý právě odtud byl hrad Zvíkov v roce 1429 obléhán a měl tu být umístěn prak.

Na turisticky zajímavá místa bychom narazili i při putování podél vltavské nebo otavské větve Orlické přehrady. Pokud bychom se ubírali dál proti proudu bývalých řek, tak bychom na vltavské straně po červené značce postupně minuli Zvíkovský Vltavský most a vyhlídková skaliska Moravcovo peklo s nejvýraznější skálou Sokolice. Pěkné skalní scenérie se dochovaly u bývalých Červenských proudů, kde se Vltava v minulosti prodírala peřejnatým sevřeným skalním kaňonem.

Zdejší vzácnou historickou památkou je kostelík sv. Bartoloměje. Tato předrománská stavba v otonském stylu zmiňovaná již v roce 1190 byla přenesena ze zatopené obce Červená. Stavba byla před napuštěním Orlické přehrady rozebrána a znovu postavena o 110 metrů dál a o 30 metrů výše ve svahu. S kostelem se stěhovala i barokní zvonice, gotické nástěnné malby z 13. století a svatyně byla obehnána hradbou přesně tak, jako na původním místě, kde ohrazovala hřbitov.

Romantickým místem je zatopené ústí Hrejkovického potoka. Vzhůru proti jeho proudu stoupá zelená značka, sevřené skalnaté údolí vyhledávají především trempové a zdejší znalci okolí. Odborníky na železniční historii bude zase lákat železniční viadukt přes vltavské údolí u Červené na trati z Tábora do Písku. Byl stavěn v letech 1886 – 1889 a když byl dokončen, byl nejvyšším mostem v českých zemích a druhým v tehdejším Rakousko – Uhersku. Předčil ho jedině Trisanský viadukt v Tyrolsku. Dva mohutné kamenné pilíře nesou železnou konstrukci, která je pospojována ručním nýtováním a nýtů se tu spotřebovalo kolem čtvrt miliónu!

Na další pěkný silniční most bychom narazili až u obce Podolsko. Zde původně stával řetězový empírový most z let 1947 – 1948. Musel ale ustoupit vodám Orlické přehrady. Z důvodů záchrany vzácné technické památky byl most v roce 1960 demontován a přenesen na Lužnici ke Stádlci, kde si ho můžete dnes prohlédnout. Jeho funkci převzal nový elegantní železobetonový Podolský most dokončený už v roce 1940. Také "Krásný most Evropy" získal mnoho ocenění.

Na pravém břehu otavské větve Orlické přehrady, kudy vede zelená značka, můžeme navštívit zajímavé skalní rezervace Výří skály u Oslova a Krkavčinu. Předmětem ochrany jsou zachovalá skalní společenstva s výskytem vzácné rostliny medvědice lékařské. Nechybí pěkné vyhlídky, zdejší skály vyhledává k hnízdění i naše největší sova výr velký.

Levý otavský břeh sleduje červeně značená Sedláčkova cesta. Začíná v Písku a pokračuje kolem Zvíkova dál na Orlík. Sice se za přírodní rezervací Žlíbky u Vráže od otavského údolí dočasně odklání, ale pokračovat můžeme po žlutě značeném místním okruhu až k zatopenému soutoku řeky Lomnice s Otavou. Jelikož tu chybí přívoz, musíme několik kilometrů dlouhou zátoku Lomnice obejít.

Není ale čeho litovat. Modře značená Alšova cesta nás dovede k místu, kde do Lomnice vtéká stejně vydatná Skalice a ta opravdu dělá čest svému jménu. Balvanů je v řečišti místy tolik, že to vypadá, jakoby v řece netekla voda ale kamení. Až sem sahá vzdutí přehrady. Údolí obou řek stojí za návštěvu, protékají zachovalými lesy a narazit tu můžete například na vydru, ledňáčka či raky.

Po červené Sedláčkově cestě se vracíme vysoko nad údolím zatopené Lomnice zpět k otavskému údolí. Cestou se můžeme rozhlédnout z Krkavčí skály do opuštěné zátoky, kde není vidět ani jedna chata. Za soutokem Lomnice s Otavou se už zase chaty objevují a není odtud ani daleko ke Zvíkovskému Otavskému mostu, kde můžeme putování kolem Orlické přehrady ukončit ve Zvíkovském Podhradí po prohlídce hradu Zvíkov. Tím jsme ale zdaleka nenavštívili všechna zajímavá místa a pořád je tu co objevovat.

Popisovanou oblast najdete na turistických mapách KČT č. 39 - Střední Povltaví, Zvíkov a Orlík a č. 71 – Písecko. Vyznačené trasy jsou časově i fyzicky náročné a nevhodné pro cyklisty.

Vodní nádrž Orlík, turistická mapa