Mahenova stráň, Anthropos a Pramen Čertík v Brně

Nad Svratkou přes Kamenku mezi dvěma zastávkami tramvají (3), tipy na výlet v Brně

Tak po zelené jsme již z Vídeňské ulice, přes Vinohrady a Kamennou kolonii dospěli až na Mahenovu stráň. V poslední části putování nad Svratkou v blízkosti brněnského Výstaviště nás čekají lesnaté pasáže se zbytky lesoparku a studánkou Čertík, na závěr krom výletu do pravěku ve slavném pavilonu Anthropos pak i trojice technických památek.

• Nad Svratkou přes Kamenku; I. část
• Nad Svratkou přes Kamenku; II. část

Nad Svratkou k Čertíkovi

Z Mahenovy stráně seběhneme stezkou v borovicovém lese až na průsek s malinami. Na chvíli nás jistě zastaví výhled na stavby v Pisárecké kotlině, vidět je i lesnatou Holednou (391 m) mezi Kohoutovicemi a Jundrovem. O kousek dále lze popatřit i na brněnské výstaviště, protější Žlutý kopec a vzdálenější Komín i kopce u Přehrady. V dalším lesním pokračování se dostáváme do orientačně náročnějšího místa v podobě rozdělení na tři stezky, správná je (zlatá) střední cesta. Ta vzápětí přichází k asfaltce u chatek.

Pustíme se kousek po silničce, abychom ji však zanedlouho opustili odbočkou mezi keře doprava. Nyní procházíme smíšeným typicky příměstským lesem s podrostem bylin i odpadků. Úzká pěšina nás vyvádí na zarostlou mýtinu s maliním, ostružiním, solitérními jehličnany a kdysi i tabulí naučné stezky, z níž zbyl jen rám.

Následuje pěkná pasáž dubinou, vyprahlá stezka se kroutí mezi kmínky, aby nám následně radost zkazil sestup k černé skládce u objektu, který patří tuším že Brněnským vodárnám a kanalizacím, a.s. U oplocené budovy kvůli intenzivní vůni rozkladu asi dlouho nesetrváme. Zleva přichází asfaltovaná silnička z Bohunic představující cyklospojku mezi Bohunicemi a údolím Svratky.

Pustíme se po cestě kousek dolů, značka odbočuje doleva a krátce stoupá nahoru. Široká, rovná pohodlná lesní cesta nyní traverzuje smíšeným lesem Čertův kopec. Po naší pravici si můžeme povšimnout lávky extrémní adrenalinové cyklotrasy (singeltracku), kterou zde vystavěli příznivci sjezdových MTB disciplín. Cesta se zařezává do svahu, kříží ji široce vyježděné pěšiny mířící dolů ke Svratce, pak se stezka lomí doleva a klesá až k rozcestníku s nápisem ČERTÍK (PRM).

Pramen Čertík (230 m)

Zděná studánka s pekelným jménem se nachází v listnatém lese s buky a javory přímo pod městskou čtvrtí Nový Lískovec, ve stráni pod Čertovým kopcem nad Čertovou roklí či též Údolím Čertíku. Je tu tedy celkem přečertováno. K prameni sejdeme po deseti kamenných schodech. Z trubky vytéká voda přímo do nádržky, odsud je pak vedena rourou v zemi do druhého rezervoáru, ze kterého vytéká stružkou dolů k potoku Čertíku. Zničená cedule naučné stezky pro těsnou přítomnost města nepřekvapí.

Okolí bylo narušeno stavbou Pisáreckého tunelu, díky čemuž značně poklesl kdysi vydatný průtok, takže spíše můžeme říci, že pramen v současnosti mohutně odkapává, než že teče. Chceme - li se osvěžit, pak toho nemusíme příliš litovat, dle posledního hodnocení (2006) prý voda ze studánky stejně není pitná, navíc pivo i nealko je již nedaleko.

Kolem Strážného vrchu k Anthroposu

Za pramenem seběhneme dolů úzkou stezkou ukončenou dalšími deseti hlinitými schody, dřevěný mostek překonáme devíti kroky. Tím se ocitáme na dně mělkého půvabného údolí potoku Čertíku, jehož skoro vyschlé koryto je přerušeno několika hrázkami. Značka kříží asfaltku na dně údolíčka a stoupá vzhůru serpentinami zpevněnými zarostlými kamennými zídkami. Kousek dále narazíme po levé straně na bývalou upravenou vyhlídku dnes zarostlou a v dezolátním stavu. Ze stavby zbylo schodiště, kovové zábradlí již dávno někdo zpeněžil. Mezi stromy probleskuje výhled směrem k centru, se Špilberkem i bližší Mahenovou strání.

Vyhlídkové místo i lesy kolem prý byly cílem návštěvníků někdejší blízké restaurace Schutzberg, pojmenované dle stejnojmenného kopce Strážného vrchu (něm. Schutzberg), pod jehož vrcholkem se nyní nacházíme. Pokračujeme po lesní pěšině, kolem nacházíme různá obezdění pramene, stružky a snad míst pro lavičky, zajímavé zbytky někdejší lesoparkové úpravy lesa. Značka na kraji široké mýtiny odbočuje doprava dolů k řece Svratce.

Terén lesní cesty měníme za chodci i cyklisty dosti frekventovanou asfaltovou cyklostezku. Před námi řeku překlenuje silniční most navazující na Pisárecký tunel (viz dále). Máme-li zájem, můžeme se po cyklostezce vypravit kousek doprava po proudu řeky k vyústění údolí Čertíku, kde nalezneme památný strom. Je jím asi 200 let starý javor babyka (Acer campestre) s obvodem kmene asi 270 cm, bohužel je strom poměrně poničen.

Pisárecký tunel

Když jsme procházeli kolem zpustlého schodiště bývalé vyhlídky pod Strážným vrchem, několik desítek metrů pod námi projížděla auta hluboko v nitru kopce Pisáreckým tunelem, u jehož vyústění do Pisárecké kotliny se také napojuje zelená značka na asfaltovou cyklostezku, kde teď virtuálně stojíme. Moderní tunel spojující Nový Lískovec s Pisárkami zná patrně drtivá většina čtenářů. Domnívám se však, že stejně jako donedávna já, jen menšina z právě čtoucích tuší, že se jedná o první ražený tunel dálničního typu v ČR a první tunel ražený observační metodou u nás. Povězme si o něm tedy něco blíže.

Pisárecký tunel je součástí tzv. Pražské radiály, dálničního přivaděče, který v délce 4 km rychle a pohodlně spojuje dálnici D1 s brněnským výstavištěm. Stavbu realizovala firma Amberg Engineering Brno a.s. a byla započata v listopadu roku 1994 a ukončena v prosinci 1998. V prvním tubusu byl provoz zahájen v listopadu roku 1997 a ve druhé v září roku 1998. Tunelové tubusy mají nestejnou délku i zakřivení. Na komunikaci vedenou podzemím navazují i dva mosty, přes potok Čertík na kraji Nového Lískovce a přes řeku Svratku v Pisárkách. Celkové náklady stavby se vyšplhaly na 758 milionů Kč.

Anthropos

Od výhledu na silniční most přes Svratku se přesuneme pár set metrů proti jejímu proudu. Po levé straně tak necháme hřiště a přijdeme do půvabného přírodně krajinářského parku nedaleko bývalé střelnice zvaného park Pisárky či některými též "Střelák". Mostek překonává pravostranný přítok Svratky - Kohoutovický potok.

Tento drobný tok pramení na východním okraji brněnské městské části Kohoutovice, mezi Kohoutovicemi a městskou částí Pisárky teče po dně údolí, jehož severní svah je díky své vegetaci chráněn jako přírodní památka o rozloze asi 3 ha. Do parku u Anthroposu nenápadný potůček ústí ze 138 m dlouhého tunelu pod nedalekou křižovatkou a dělí se zde krátce před splynutím se Svratkou ve dvě ramena, či spíše ramínka.

Již z mostku přes potok zahlédneme bílou hmotu vysoké prosklené dvoupatrové budovy pavilonu Anthropos, který již páté desetiletí hostí expozici o nejstarších dějinách lidského rodu a samozřejmě i model mamuta, tolik obdivovaný generacemi těch nejmladších pokračovatelů lidského rodu.

U vstupu do pavilonu na sebe upoutá pozornost nenápadně situovaný rozcestník, který našemu příměstskému výletu znovu dodá přívuň tůry a hodnotného turistického počinu. Nicméně o několik metrů dále slunečníky a lavičky pod nimi lákají k posezení v kavárně Anthropos, kde krom káv je možno dát si i čepované pivo, bohužel však sladkého Pátera (11°) z Černé Hory.

Nicméně nezůstávejme jen přede dveřmi slavné výstavy a vstupme směle dovnitř. Po zaplacení se před námi otevřou skleněné dveře do přízemí pavilonu. Po levé ruce přináší v části "Genetika ve vývoji člověka" poučení několik panelů věnovaných stručnému připomenutí významu genetiky, při čtení se prosmykneme kolem obřího modelu eukaryotní buňky s buněčnými organelami. Že tvůrci výstavy mají smysl pro humor dokazuje zrcadlo, kde se pod svým obrazem dozvíme, že se právě díváme na výsledek naší ontogeneze.

Další expozice přízemí, "Primáti naše rodina", se věnuje našim nejbližším příbuzným - primátům, text doplňují krásné fotografie, kosti i celé kostry primátů, vrcholem této části je projekce filmu o chování primátů a jeho srovnání s chováním lidí.

Dále následuje, řekl bych, jádro pavilonu, část s názvem "Příběh lidského rodu". Zde jsou představena jednotlivá vývojová stádia rodu Homo a jeho předchůdci, samozřejmostí je zevrubný text, poutavé kostní nálezy včetně těch nejslavnějších, celé kostry a dokonce i diaoramata, která divákovi velmi sugestivně přibližují reálný vzhled a činnost našich předků v jejich prostředí.

Příběh lidského rodu pokračuje i v prvním poschodí, kde se dostáváme především k nohám onoho slavného mamuta, doplněného o model mamutího mláděte. Ve stínu jeho klů shlédneme i sbírku koster paleolitických zvířat, z nichž zvláště působivý je jeskynní medvěd či lev. O kousek dále do výroby nástrojů denní potřeby zasvěcuje část výstavy s názvem "Technologie výroby ve starší a střední době kamenné". Plni dojmů a přesyceni informacemi pak můžeme vystoupat do druhého patra.

Zde zaplesá srdce všech milovníků výtvarného umění, neboť se ocitáme v části výstavy nazvané "Nejstarší umění Evropy". Vskutku strhujícím zážitkem je spatřit reprodukce skalních maleb z jeskyní Lascaux a Altamira v měřítku 1:1, nechybí diorama se dvěma pravěkými umělci při práci.

Poslední část výstavy, "Morava lovců a sběračů", pojednává o našich nejznámějších lokalitách archeologie paleolitu (Dolní Věstonice, Pavlov, Předmostí u Přerova, jeskyně Kůlna, Krumlovský les u Moravského Krumlova). Nepochybně každého zaujme sbírka jehel, kterou je možno si prohlédnout přes nainstalovanou lupu nebo obětní šachta rekonstruovaná dle nálezu archeologů učiněného u Moravského Krumlova.

Stručný přehled historie Pavilonu Anthropos

Anthropos - praktické info

• Otevírací doba: denně kromě PO; 9.00 až 17.00 hod (omezení jen v době Vánoc a kolem Nového roku)
• Vstupné: www.anthropos.cz/vstupne.html
• Adresa: Pavilon Anthropos, Pisárecká 5, Brno 602 00
• Tel: +420 543 248 391
• Otevírací doba kavárny: duben až říjen - denně krom PO od 9.00 hod do 21:00 hod, v PO od 11.00 hod do 21.00 hod; mimo sezónu (říjen až duben) - denně kromě PO od 9.00 hod do 18. hod

Úpravna vody v Pisárkách

Od Anthroposu nás značka směřuje ještě kousek parkem proti proudu řeky až na kraj koutku zeleně a oddychu k nehybnému dramatu - mohutné snad betonové skulptuře pravěkého muže, který kamenem ubíjí zvíře s parohy, jemuž sedí na hřbětě, tedy soše z počátku 60. let minulého století jménem "Pravěký lovec" od František Šenka (1914 až 1978).

Již drahnou chvíli se ocitáme v brněnské čtvrti a katastrálním území pozoruhodného jména Pisárky. Svůj název poprvé připomínaný až roku 1673 odvozují od starého pojmenování místní lesní tratě již z 15. století "Písařův les (Schreibwald)" a louky zvané "Písařka". Tyto pozemky, jak lze trošku tušit, měly v držení brněnští městští písaři. Po Pisárkách je pojmenována i Pisárecká ulice (dříve také Pisárky, něm. Schreibwald) s Pisáreckým mostem přes řeku Svratku.

Přes cestu k nám přichází modrá značka sestupující sem z chatové oblasti na protější Mladé hoře (354 m) a obory Holedná mezi Jundrovem a Kohoutovicemi. Dvojice značek nás převede přes zmíněný Pisárecký most. Po pravé ruce na levém břehu řeky zaujme soubor budov funkcionalistické Úpravny vody architekta Bohumíra Turečka (1902 - 1982). Celý komplex se skládá z vyšší centrální bíle omítnuté třípodlažní provozní budovy s pásovými okny a figurálním reliéfem od Josefa Axmanna (1891 až 1947) a ze dvou protáhlých jednopodlažních křídel půdorysu písmene L s fasádami z režného zdiva, bílými sloupky a továrními okny.

V jednom křídle je umístěna šatna a strojovna, v druhém pak rychlofiltry. Po stranách vstupu do Vodárny se nachází od listopadu 1945 dvě pamětní desky, z nichž jedna nese jména šesti zaměstnanců, kteří byli umučeni nacisty během německé okupace či zemřeli při osvobozovacích bojích v roce 1945.

Zmíněný figurální reliéf zobrazuje vlevo podobu dvou pijících mužů a vpravo dvou vodu vylévajících žen, mezi tím budova snad Vodárny, znak Brna a letopočet pohnutého roku 1939. Před vstupem najdeme upravený trávník s plastikou "Otvírání Studánek" akademického sochaře Jiřího Marka (1914 až 1993) uprostřed jezírka. Socha je vyrobena z travertinu, pochází z roku 1966 a pokud hodně zapojíme představivost, pak se snad po dlouhém pohledu na travertinový propletenec s vodou asociacemi skutečně dopídíme i do blízkosti názvu díla.

Konec vycházky: Vozovna Pisárky a tip na občerstvení

Čekají nás poslední metry trasy, nikoli však ochuzené o zajímavosti. Přechodem překonáme čtyřproudovou silnici, čímž se ocitáme v blízkosti Vozovny Pisárky na ulici Hlinky. Jméno místu udělil jílovitý charakter půdy, na níž roku 1737 byly stavěny první domy (něm. Lehmstätte, dříve také V hlinkách, Pisárecká a v letech 1917 až 1918 Císaře Karla I).

Vozovna v Pisárkách slouží svému účelu prakticky více jak 138 let, dnes zde má svůj domov na 161 vozů. Zajímavostí mne donedávna zcela utajenou je, že Brno mezi fanoušky tramvají boduje pestrostí svého vozového parku, setkal jsem se i s označením města za "šalingrad". Více o historii pisárecké vozovny v tabulce níže.

Zelená značka končí na zastávce "Pisárky". Dopravu k centru města (směr Mendlovo náměstí) odsud zajišťuje jednak tramvaj č.1, dále trojice trolejbusů (25, 26, 37) a dvojice autobusů (52, 68). Opačným směrem je možno se svézt do Žabovřesk (tram1), Komína (tram 1), Bystrce (tram 1, bus 52), Nového Lískovce (trolejbus 26), Kohoutovic (trolejbus 37, bus 52, 68), Žebětína (bus 52), Bohunic (trolejbus 25) či Starého Lískovce (trolejbus 25).

Komu se ještě nechce domů a cítí potřebu bohatství dojmů utřídit u sklenice piva, má možnost navštívit poměrně svéráznou hospodu, kterou si patrně v někdejší garáži zřídil nedaleko odsud místní starousedlík. Pokud bude v TV fotbal a ten dobrý muž Vám nebude chtít načepovat, nemějte mu to za zlé, je to přece jen jeho skoro obývák. Neodradila -li Vás ani tato informace, pak přikládám popis cca 500 m dlouhé cesty ze zastávky k hospodě. Ulicí Hroznovou se dáme vzhůru, na křižovatce rovně a poté doleva. Z Hroznové se pak odbočkou doprava napojíme na Kalvodovu ulici, na jejímž počátku po pravé straně číhají věčně nedovřené dveře té malé špeluňky s velkou televizí.

Kamenná kolinia a Mahenova stráň, turistická mapa

Odkazy a literatura:

• www.anthropos.cz
• brnensky.denik.cz
• Coufalová K. : Úpravna vody v Pisárkách; poster z Výstavy meziválečná průmyslová architektura
• Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze: http://vcpd.cvut.cz
• Coufalová K., Vorlík P.: Vozovny; poster z Výstavy meziválečná průmyslová architektura
• Nesiba, Z. a kol. (2000): 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900 - 2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf - Vydavatelství Wolf & Tramvajklub Brno
• www.bmhd.cz, www.bmhd.cz (.doc)