Průvodce |
Karpattreky |
Horolezectví |
Cykloturistika |
Cestování |
Lyžování |
Příroda |
Soutěže |
Aktuality |
Zajímavosti |
Kalendář |
Napsat článek |
Reklama |
Více… |
|
 |
||
| Poslední aktualizace: 17.1.2022 | , svátek má |
|
Treking > Tipy na výlet > Výlety: Kamenná kolonie Kamenka, zajímavosti města Brna
Výlety: Kamenná kolonie Kamenka, zajímavosti města BrnaNnad Svratkou přes Kamenku mezi dvěma zastávkami tramvají (Brno)3.3.2009 | Theodor Teshim
V minulém díle jsme vystoupali ulicí Vinohrady a kolem bývalé Městské infekční kliniky přišli na hranu dolního lomu s výhledem na část Kamenné kolonie. O této unikátně dochované brněnské dělnické kolonii, stejně jako o nedaleké Mahenově stráni, bude řeč ve druhém díle našeho představení zajímavostmi nabité zelené značky spojující přes lesy na pravém břehu Svratky brněnské městské části Štýřice a Pisárky. "Kamenka" (Kamenná kolonie)
Labyrint stotřiceti přízemních domků většinou se sedlovými střechami, chlívků, kůlen a přístavků s úzkými uličkami a miniaturními zahrádkami, rozblácené stezky a kluzké schody, studená kulisa strmých červených skal bývalého lomu, kolem lesnaté porosty a řeka hluboko dole. Nenacházíme se nikde na vsi v zanedbaném pohraničí, ale takřka v centru Brna, v Kamenné kolonii, zvané také Kamenka či Skala. Kamenná kolonie je místem nezaměnitelné atmosféry. Ač je dnes označována někdy jako čtvrť umělců představuje unikátní památku - alespoň ve své části dobře zachovalou bývalou nouzovou dělnickou čtvrť - kolonii, doklad někdejšího bydlení těch nejchudších. Vznikla naprosto neorganizovaně jako útočiště nejnuznějších vrstev obyvatel v důsledku tehdejší bytové krize v první republice ve vytěženém kamenolomu. Lom byl zřízen ve dvou úrovních a tak i domky čtvrtě jsou dnes rozmístěny ve svou etážích, hovoří se tedy o Horní a Dolní Kamence. Původní obyvatelé kolonie většinou přišli ze Starého Brna, muži pracovali převážně ve dvou nedalekých cihelnách (Kohnově a Jílkově), ženy v různých továrnách či jako pomocnice zedníků. Osada měla svou vlastní samosprávu i starostu, jednou za rok se tu dokonce konalo posvícení. Malé domky zpravidla o rozložení 1 + 1 se stavěly ze zmetkového či odpadového materiálu a na omezený čas. Chyběla tu zpočátku elektřina i voda. Úřady měly za všech režimů zájem kolonii omezit či odstranit. Je tedy malým unikátem, že z asi dvaceti brněnských dělnických kolonií se tato zachovala v takové (největší) míře. 
Na konci minulého dílu jsme stanuli na hraně dolního lomu. Zelená značka vede po hraně dále směrem na SZ. My však značenou trasu, chceme-li si prohlédnout Kamenku, na chvilku opustíme a vydáme se doprava. Po pravé ruce máme sérii opravdových skvostů podnikatelského baroka, které ostře kontrastuje s malebností a pestrostí chaosu domků nouzové kolonie. Za rohem natrefíme na další brutalitu současnosti, v tabulce zmíněný soubor nových rodinných domů. Sterilitu prostoru sevřeného mezi dvěma pásy králíkáren pro lidi nedokáže přehlušit ani nádherný rámec načervenalých stěn bývalého horního lomu, natožpak dětské pískoviště na konci chladné uličky. Chuť nám jistě spraví prohlídka samotné Kamenky. Její horní část začíná v bezprostředním sousedství zmíněné skupiny rodinných krabic, jak naznačuje první bílý dům se sedlovou střechou a rezavou korouhví. Mohutnost zrekonstruovaného domu na nároží před námi svědčí o tom, že i v Kamence žijí lidé, co nehledí příliš kolem. Nicméně z horní části vyzdvihněme zvláště dva domy. 
Domek s č.p. 117 za nízkým laťkovým plotkem s okrovou fasádou, doplněnou bílým lemem a modrým spodním pruhem je favoritem mé hodné ženy. Před ním kamenná deska na dvou dřevěných špalcích - improvizovaná lavička dělá to jediné, co může - vybízí k usednutí. O kousek dál vřetenovitým sloupem zaujme dům s č.p. 63. Domáckou pohodu doplňuje vodní pumpa s rumpálem a originální cedule směřující nově příchozí na tramvaj. Obzvlášť přesně vás nasměruje nápis na ní: "LINX ODA REX" i s překladem. Poté, co se pomotáme v uličkách mezi baráčky, nezbývá než sestoupit po spojovací cestě do dolní části. Zde nás čeká dům č.p. 60 s deseti plastikami Panny Marie, stejně jako můj favorit v soutěži krásy domků Kamenky - památkově chráněný dům č.p. 19. Neživé kulisy Kamenky se nesestávají jen z celých domů a stěn bývalého lomu, ale i drobných jednotlivostí. Vzpomeňme různé vitráže, malé plastiky, kachličkovou výzdobu, plyšové hračky, sluneční hodiny, pestré i střízlivé fasády, kaktusy a sukulenty v oknech, popínavé rostliny včetně vína a všudypřítomné kočky a psi. 
Samostatnou kapitolou jsou obyvatelé Kamenky. Potomci starousedlíků, dělníků budujících kolonii, si hrdě říkají Skaláci a bydlí zde v současnosti ve výrazné menšině. V Kamence žijí převážně lidé, kteří sem přicházeli od konce 70. let minulého století dodnes a jejich potomci. Jedná se o poměrně pestrou paletu národností i profesí s výrazným podílem umělců a studentů. V provozu tu je kulturní dům, stacionář, miniškolka, několik ateliérů, keramická dílna, nakladatelství, hudební studio, veterinární ošetřovna, meditační centrum a hospoda. Závěrem povídání o Kamence musím zmínit i trpkou zkušenost mého kamaráda, co zde žil několik let, s některými návštěvníky kolonie. Ti se mnohdy dle jeho slov chovají jako by se ocitli v zoologické zahradě - chodí zdejším obyvatelům svévolně po dvorcích, vstupují do domků bez předchozího byť jen zaklepání, nahlížejí drze do oken a podobně. Líčil mi i situaci, kdy ze dvorku vstoupil do svého obývacího pokoje, kde stál úplně cizí chlap se dvěma dcerami a nabízel mu hotové peníze za jeho domek… Za výhledy na "Palouk" a Mahenovu stráň
Nad Kamennou kolonií pokračuje zelená značka po hraně dolního lomu vzhůru podél plotu zahrádkářské kolonie. Záhy dosáhneme travnatého plácku zvaného místními "Palouk". Z něj se otevírají pěkné výhledy zpět na věže brněnského historického centra se Špilberkem (282 m) a Petrovem (245 m). O kousek dále ční paneláky sídliště Vinohrady. Obzor na severovýchodě uzavírají Hády (424 m) s vysílačem a vápencovým lomem a lesy navazující jižní části Moravského krasu. Ze zelených vln na severu vystupuje ostrůvek polí Babické plošiny s kótou Stádla (502 m) a o něco níže položenými Babicemi nad Svitavou. Daleko blíže nám, nad pravým břehem řeky Svitavy západněji od Hádů zahlédneme i pole na vrcholové plošině Ostrohu (338 m), jež kdysi neslo hradiště Obřany. Západní svahy Špilberku padají do sedla v místě dnešní ulice Úvoz, západním směrem se z Úvozu zvedá Žlutý kopec (292 m). Průhled mezi zmíněnými vrcholy umožňuje popatřit na sídliště Lesnou, nad ní se modrají lesnaté kóty Zaječí hora (324 m) a Strom (404 m). Pootočíme-li hlavu jihovýchodním směrem, zjistíme, že mezi červenými skálami horní části někdejšího lomu a zelení zahrádkářské kolonie vykukuje Stránská skála (310 m). Dalších pár metrů stoupání lesíkem vede ke skalce - odkryvu slepence po levici. Duby, břízy a výhledy nám signalizují, že se ocitáme na hraně Mahenovy stráně, prudkého skalnatého severního slepencovo - pískovcového svahu Červeného kopce nad Svratkou. Svými přírodními poměry lokalita, hodnocená ekology jako regionální biocentrum, již delší dobu aspiruje na nutnou ochranu (zakrslé duby, břízy, podrost chráněných rostlin, nejjižnější lokalita vřesu v okolí Brna). Ještě kousek a jsme u posprejovaného rozcestníku Červený kopec - vyhlídka (295 m), skoro 100 m nad hladinou Svratky pod námi. 
Vodní tok a silnice obkružují rozsáhlé slavné brněnské výstaviště v Pisárecké kotlině. Těsně u řeky se rozkládá areál letních vodních hrátek zvaný Riviéra, kousek dále i železobetonový uzel nového silničního mostu u pisárecké vozovny. Pisáreckou kotlinu z jihu a západu obkružuje hradba zalesněných kopců, z nichž odsud uvidíme především výrazný Kamenný vrch (386 m) nad Novým Lískovcem, severněji vykukují kohoutovické paneláky, ještě více na sever se od prolomového údolí Svratky nad Pisárkami zvedá Mladá hora (354 m), za ní pak i Holedná (391 m) nad Jundrovem. Nad ulicí Hlinky šplhají domky a vily městské části Stránice po jižních svazích Žlutého kopce. Za prolomem Svratky u Kamenného mlýna je dále vidět městské části Žabovřesky a Komín, odděluje je Palackého vrch (339 m), lidově zvaný "Palečák". Za ním své lesnaté paže rozpínají vrchy v severním sousedství Brněnské přehrady ležící v severní části Přírodního parku Podkomorské lesy. O něco severovýchodněji vystupují vrcholy na území Přírodního parku Baba. Obzoru na severozápadě při příznivém počasí dominuje hradba Sýkoře (701 m). Nad východním svahem Žlutého kopce zřetelně vystupuje ostrý hřeben Babího lomu (562 m) i sousední Baba (442 m) a Veselý kopeček (514 m) u Vranova. Na severovýchodě uvidíme místa, s nimiž jsme se již seznámili na Palouku: Lesnou a navazující lesnaté okolí, Špilberk, Obřanské hradiště, část centra města, Hády… Mahenova stráň v Brně, turistická mapaOdkazy a literatura:
Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Nad Svratkou přes Kamenku mezi dvěma zastávkami tramvají; I.+ Brno - město v kopcích aneb Bryncl - štatl v berglách + Krajem říčky Ponávky + Drahanská vrchovina a Moravský kras, turistické chaty a útulny, levné ubytování + Podyjí, Národní park Podyjí |
|
||||
