Jedná se o zalesněné území o rozloze 12 000 hektarů (120 km2) 17 km na délku a 12 km na šířku. Hned za posledním Vracovským domem začíná písková cesta do borového lesa, kde převládá právě ta borovice a rostou tu v malých procentech i bříza, olše, dub. Posuňme se o několik století do historie. Ve 13. století na daném území rostly především duby a celý prostor se nazýval "Důbrava".
Uběhlo sto let a duby byly vykáceny, aby zde vznikly pastviny, pole a vinice. Podloží, kde rostly stromy bylo odkryto. Jednalo se o desítky centimetrů silnou pískovou vrstvu, kterou sem větry přivály ke konci doby ledové před 14 000 lety (k této informaci se ještě vrátím, není to tak jednoznačné). Po odkrytí se díky větru začaly písky šířit a pokryly nejen místo samé, ale i okolní pole a oblast dostala své jméno Moravská Sahara.
Na záchranu tohoto území i okolí se čekalo až do 19. století. V roce 1823 přišel na bzenecké panství nadlesní Jan Bedřich Bechtel a už od roku 1825 se pokouší oblast zalesnit. Největší úspěch měl s borovicí, kterou doplnil břízou, olší a původním stromem dubem. V roce 1849 bylo jeho přičiněním pokryto stromy území o rozloze 2 000 hektarů. Na to potřeboval 4,5 milionů semenáčků borovice lesní a 116 tisíc bříz. V průběhu dalších let se zalesnění rozšířilo až na 5 000 hektarů.
S touto informací vcházím do borového lesa, kde mají některé stromy kolem stovky let. Prostě les tu není na parádu, tak se i těží a vysazují se stromy nové. Písek je hned pod povrchem. Ten se objeví na místech, kde se pustily do rytí divoká prasata. A je zajímavé, že nejvíce rozrytá místa jsou tak do jednoho km od Vracova.
Pozoruji okolí, kde se nachází písečné duny porostlé stromy a pod nimi se krčí mladé borovičky vyrostlé z napadaných borových šišek. Je to znát i na samotné cestě, že se vine do mírných kopců a jsou tu i několika hektarové plochy připravené pro výsadbu nových stromků. Všude dokola je písek, který ale není (kromě cesty, po které jdu) vidět. Vše je porostlé mechem a nízkou trávou.
Před Litnerem (bývalý důl, kde se těžil lignit) objevuji mokřad i upravené místo k jeho odvodnění. To značí, že se na povrchu v minulosti prováděly drobné zásahy do terénu. I místa, kde je volný pás bez stromů, připomíná bývalou cestu, ohraničenou mezí na které rostou i buky, duby.
U Litneru se zelená stáčí k jihozápadu do Rohatce. A připojí se žlutá turistická značka, na kterou si ještě počkám. Několik set metrů po té zelené se nachází král zdejších stromů "Žilkův dub". Jdu se podívat jak takový král vypadá. Vede k němu vyšlapaná pěšina lesem. V těsném sousedství tohoto stromu je další mokřad, který slouží jako kaliště pro zvěř. A Žilkův dub je pozůstatek z dřívější Doubravy (slovácky Důbravy). Zůstal tu zachován pro budoucí generace, ale při pohledu na jeho kmen, který se už u paty z velké části zbavil pro stáří kůry. Přesto je na něm stále co obdivovat. Prý třistaletý strom o průměru 144 cm. 4,8 metru má obvod kmene a jeho výška je 22 m. Jeho koruna se rozkládá do šířky 34 metrů.
Je to největší strom České republiky spolu se stromem u zámku v Hýslích. A takový krasavec si zaslouží i svou legendu. Za dávných časů se od Bzence k Hodonínu a dokonce až k Břeclavi táhly hluboké dubové lesy, bohaté na divokou zvěř. A tak se zde i pytlačilo, neboť lidé byli chudí a na daně pro vrchnost nezbývalo. Jedním z chudých, kterému se požadavky vrchnosti nelíbily, bal Žilka - se svojí skupinou pobýval ve zdejších lesích, kudy vedla obchodní cesta a přepadával formanské vozy.
Chudým lidem Žilka neublížil, protože byl jedním z nich. Vyptal se, vyzvěděl, prohledal a propustil. Ba co víc, mnohdy prý chuďasovi nasypal do klobouku dukátů, nebo jej obdaroval suknem. A snad už proto na něj chudí neprozradili, kde se ukrývá. Páni častokrát podnikli na Žilku opravdový hon a vždy neúspěšně. Žilka znal výborně les a dostával zvěsti a výstrahy od pytláků a chuďasů.
To však netrvalo věčně. Páni ze Strážnice vyhlásili velkou odměnu tomu, kdo prozradí, kde se Žilka skrývá a pomůže jej lapit. Touha po dukátech přinutila jednoho z pytláků, který Žilku dobře znal, aby jej zradil. Vojáci a myslivci zahnali Žilku do koruny stromu, on ale měl čarovný klobouk, do kterého chytal všechny střely a počínal si velice bravurně. Jednomu z vojáků však došla munice, ukousl ze své uniformy olověný knoflík, nabil a zacílil. Po jeho výstřelu padl Žilka k zemi mrtev. Později se zjistilo, že Žilka schovával svůj lup do stromu. Věrní Žilkovi tyto informace prý nikdy neprozradili. Po Žilkovi je též pojmenována jedna ulice v Bzenci. Tak dopadl Žilka. Já ještě několik fotek Žilkova dubu a mažu zpět na žlutou značku.
U Litneru se ještě na chvilku zastavím. Býval tu důl, kde se těžil lignit pro Baťovy závody v Otrokovicích a ve Zlíně. Dnes je to turistická základna. A v oblasti kolem Litneru 24. května 2012 vznikl požár. Zasažená plocha měla 200 hektarů na které shořelo 184 hektarů borového lesa. Šlo o největší lesní požár v České republice, větší lesní požár byl v červenci 2022 v Českém Švýcarsku. Já pokračuji po té žluté dva a půl km do žel. stanice Bzenec- Přívoz (dříve Strážnice-Přívoz). Ještě před tím stezka podchází dvoukolejnou železniční trať a já hledám kudy se dostanu na Přírodní Památku "Váté písky" (vyhlášena roku 1990).
Obcházím lesnické učiliště abych se znovu dostal k podchodu pod dráhou. Rada pro ty, kteří by chtěli trasu projít. Z toho podchodu hned zabočit doprava a pokračovat až k ceduli, která "Přísně zakazuje vstup." Dole je označení šipkou - vlevo "Osypané břehy" vpravo "Váté písky". Po pár desítkách metrů už je informační tabule "Váté písky" a vyjetá písková cesta. Je to součást Moravské Sahary a také národní přírodní památka s rozlohou 99,8 hektarů. Patří k nejohroženějším stanovištím ve střední Evropě.
Lokalita je bohatá na vzácné pískomilné druhy rostlin a živočichů. Rozkládá se z obou stran železniční tratě Břeclav - Přerov v pruhu, který je široký 60 metrů a 5,5 km dlouhý. Na severozápadě je po celé délce lemována borovicovou monokulturou lesa Doubrava, na jihovýchodě sousedí s přírodním parkem Strážnické Pomoraví. V blízkosti přírodní památky se nachází obrovská pískovna, kde se křemičitý písek těží desítky let.
Váté písky vděčí za své zachování výstavbě železniční trati tzv. "Severní dráhy" nebo "Dráha císaře Ferdinanda" budovaná v roce 1840. Tou dobou vlaky tahaly parní lokomotivy, proto musel být zachován bezlesý pás jako ochrana před požáry, které kolem tehdejších železnic od parních lokomotiv vznikaly. A tento pás dnes tvoří území přírodní památky.
V osmdesátých letech minulého století přestaly jezdit parní lokomotivy a tím skončily i požáry kolem tratí a Váté písky začaly zarůstat nálety semen borovic. Tím začala nekončící práce s likvidaci náletových dřevin a ochránci přírody mají o práci postaráno. A já mám starost, jak se dostat do pískovny, která je na levé straně trasy. Na stromech cedulky zákaz vstupu.
Ale znáte to, lidská zvědavost zvítězila a já se pouštím po prudkém zarostlém svahu za zvukem dopravníků, co třídí vytěžený písek. Nikde ani noha, tak dělám pár fotek a mažu nahoru na stezku obdivovat Váté písky. Protože se nachází po obou stranách tratě, tak přecházím několikrát přes koleje (tím nikoho nenavádím, aby to taky opakoval). Zajímají mě terénní vlny, které se dají rozpoznat. Když tu trať budovali, tak se museli ručně prokopat několik pískových "hrbů" aby utvořili zářez, kde se pokládaly koleje.
Nacházím i staré ohořelé pařezy a po obou stranách území krásné rozvětvené borovice, které mají větve opřené o zem. Asi mají hodně světla, že se netlačí nahoru. Jsou tu i torza starých už mrtvých stromů, šedé mechy a už žlutě svítí šestilisté drobné květy. Před sebou vidím jak vítr žene pískovou clonu, blížím se k místu, kde se písek "těží". Obcházím zákazovou cedulku a za borovými stromy se mi otevřel ohromný prostor. Stojím na hraně patnáctimetrového svahu a pode mnou je stroj, který tu vrstvu písku ukusuje a nakládá na auto s velkou korbou. Před sebou má ještě několik set metrů patnáctimetrové vrstvy co musí ukousnout. Co mně potěšilo? Ve vytěžené jámě se to už zelená novým mladým lesem. A to vše je jenom pár desítek metrů od přírodní památky.
Na začátku článku jsem slíbil, že se vrátím k otázce, kde se tu vzal ten písek. Řada odborníků se nedokáže shodnout! Jsou různá vysvětlení. Podle jedněch sem koncem doby ledové (před 14 000 lety) větry odkudsi navály deseti až dvacetimetrovou vrstvu písku. Podle dalších písky pocházejí ze sedimentů řeky Moravy, které byly z řeky odváty. Jiní badatelé se zase domnívají, že jde o písečné sedimenty pravěkého moře, které byly po ústupu ledovce po poslední době ledové vyváty na povrch (ledovec až sem nezasahoval, nejjižněji se na nažem území doplazil v prostoru Moravské brány, pozn. red.).
Další pískový příběh. Soudí se, že koncem doby ledové sem větry písek navály odkudsi ze severozápadu. Při chemickém rozboru se zjistilo, že písky mají shodné znaky s pískem z africké Sahary. Další znaky zase připomínají písek z pouště Gobi, která se nachází mezi Mongolskem a Čínou. Potom už zbývá jen "vyšší moc".
Znám jednoho mladého inženýra a při spoustě našich debat o naší planetě jsem se zeptal i na vznik Země. A on mi odpověděl. "Já v tom mám jasno, Zemi stvořil Bůh". Třetí den Bůh stvořil souš a rostliny. A Zemi stvořil před 6 000 lety, ale o to se přou i vědci a znalci Bible. Tak tady je důkaz, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají jasno, kde se ten písek vzal.
Ale zpět k naší poušti Váté písky. Prý se zde pouštní klima zachovalo. V létě na slunku přes padesát a v noci klesne teploměr k nule. Deště je také poskrovnu. Tak dvakrát do roka. Když v okolí prší, tak nad Vátými písky je v mracích díra.
V České republice nejsou ale jenom Váté písky. Česká Sahara. To je písečný přesyp u Vlkova, přírodní rezervace v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Slepičí vršek - písek z náplavů řeky Lužnice. Semetinský přesyp u Přelouče. Duny u Sváravy 1 km od obce Labské Chrčice. Unikátní pohyblivá písková duna u Píst. Je krásné, že máme na té zemi stále co objevovat. Já jsem objevil dunu, která měla výšku 235 metrů. Stál jsem i na jejím vrcholu. Ale to byl zase jiný příběh.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.