Manínska tiesňava (soutěska) představuje významný říční "kaňon". Manínska
tiesňava vznikla postupným zahlubováním říčního toku Manínského potoka do křemenců a břidlic
spodního triasu, jurských a křídových
vápenců a nakonec slinitých břidlic vrchní křídy. Soutěska (úžina) se nachází mezi vrcholy
Velkého a Malého
Manína, tedy pod nejvyšším vrcholem geomorfologického celku Súlovské vrchy.
Zdejší karbonátové horniny, na jejichž pestrém povrchu formovaném fluviokrasovými
procesy vznikla celá řada povrchových i podpovrchových krasových forem (jen na úbočích
Manínů je známo na 40 jeskyní), vznikaly na dně poměrně mělkého moře Tethys. Druhohorní
moře, které bylo součástí obrovské geosynklinály Tethys, oplývalo neobyčejně bohatým
podmořským životem. Svědčí o tom nálezy otisků a zkamenělin amonitů a belemnitů, ulitníků
rodu Gryphea a řady dalších.
Manínska tiesňava je nejužší soutěska (kaňon) Slovenska, kterým vede silnice. V nejužším
místě, které má pouhých 3,7 metrů, jsou vybudovány dřevěné mosty. Ty překlenují tok Manínského
potoka, který zde vytvořil obří evorzní hrnce. Cesta tímto kaňonem byla prostřílena teprve
v roce 1933. Do té doby formani, kteří tudy projížděli, museli své povozy rozebírat
a spolu s nákladem je přenášet nejužším místem na druhou stranu.
Na jihozápadním okraji soutěsky je pramen dobré železité kyselky. Nacházejí se zde
také významné, ale těžké lezecké terény. Prostě lezecké trasy vyšších stupňů obtížnosti.
O jejich náročnosti svědčí množství plaket a křížů na symbolickém hřbitově na tzv.
Rozprávkové lúčke (Pohádková loučka). Manínska tiesňava je větším sourozencem blízké
Kostolecké tiesňavy, která je známá
svým mohutným skalním převisem zvaným Strecha
Slovenska.
Z důvodu výskytu vzácných rostlinných a živočišných druhů, jakožto i z důvodu ochrany
významných geomorfologických tvarů byla Manínska tiesňava v roce 1967 vyhlášena přírodní
rezervací. Dnešní výměra Národní přírodní rezervace Manínska tisňava činí 117,63 hektarů
s ochranným pásmem 70,49 hektarů. Zajímavosti je zde inverzní zvrat vegetačních pásem,
kdy na stinných místech v nízkých polohách jsou nacházeny horské druhy rostlin a naopak
na výslunných místech v horských polohách se objevují druhy teplomilné.
Přírodní rezervace Manínska tiesňava je součástí CHKO Strážovské vrchy, která z jádrové
oblasti ve Strážovských vrších zasahuje
i do sousedního pohoří Súlovské vrchy. Snad
proto se na internetu velice často uvádí, že Súlovské vrchy jsou součástí Strážovských
vrchů. Ne, nejsou. Tak jako např. Javorníky nebo
Hostýnsko-vsetínská hornatina
nejsou součástí Moravskoslezských Beskyd, přestože
do nich zasahuje CHKO Beskydy…
