Mačacia je rozsáhlý (dnes již uzavřený) kamenolom na dohled
hradu Šomoška v Cerové
vrchovině. Lom Mačacia byl otevřen v roce 1880 Adolfem Jansenem. Těžený bazalt
se využíval na výrobu dlažebních kostek.
Od roku 1897 na Mačacej těžila společnost Rimamuránsko - šalgótarjánska a od roku
1925 Somosköi Bazaltbánya. Začátkem 30. let 20. století se majitelem stává Gejza Krepuska
a lom dosahuje největšího rozmachu, kdy v něm pracovalo až 1 500 lidí.
Vyrobené dlažební kostky se dopravovaly 8,8 km dlouhou průmyslovou železnicí do zpracovatelského
závodu v Maďarsku. Rozchod této železnice činil 760 mm, stoupání dosahovalo 1,6 až 4 %. Provoz
zajišťovaly čtyři parní lokomotivy a asi 80 vagónů.
Útlum těžby v lomu Mačacia nastal po II. světové válce. Budova celnice, která je
na 10. zastavení místní naučné stezky sloužila ke kontrole vývozu. Na 9. zastavení
místní naučné stezky je pramen, jehož vznik byl podmíněn dešťovým srážkám prostupným
bazaltovým lávovým pokryvem a tenkou vrstvou nepropustných jílovitých usazenin. Protože
bazalty jsou těžce rozpustné, není voda mineralizovaná. Vydatnost pramene závisí na
vydatnosti dešťových srážek.
Na dalším zastavení se nachází osada Mačacia, respektive její zbytky. Tato hornická
osada vznikla ve 20. letech 20. století z důvodu rozšiřování těžby bazaltu v nedalekém
lomu. Bylo tady postaveno celkem 48 domů, tři noclehárny, škola, kanceláře, obchod
i budova finanční stráže. S útlumem těžby v lomu osada zaniká a dnes tady zůstaly jen
torza původních budov zarůstající hustou vegetací.
Lom Mačacia se zakousl do masívu starého vulkánu Medveš. Dodnes jsou
v lomu dobře patrné jednotlivé lávové vrstvy, které vznikly v závěrečné fázi sopečné
činnosti tohoto vulkánu, jenž spolu s ostatními sousedy formoval sopečný pás Cerové
vrchoviny.
Vítr patří k základním meteorologickým jevům. Vánek či slabý vítr je v letních
parnech vítaným společníkem. Silnější vítr může být vítaným společníkem při chůzi
nebo drápání se do kopce za předpokladu, že fouká po…
