Liskovská jaskyňa (jeskyně) se nachází ve východním výběžku masívu vrchu
Mních (695 m) v katastru obce Lisková. Vchod
do Liskovské jeskyně je z jihovýchodu (směrem od políček a vesnice). Jeskyně je
známa odnepaměti díky z dálky viditelnému vchodu. Proto se v literatuře uvádí, že
Liskovská jeskyně patři k "nejlépe" přístupným jeskyním na území Slovenska.
Liskovská jaskyňa (jeskyně) je významným nalezištěm historických artefaktů
z pozdní doby kamenné (paleolitu) a období púchovské a lužické kultury. V jeskyni
byly nalezeny kamenné nástroje, úlomky keramiky, ale také vzácný
měděný býček s dvojspřežím a unikátní kultovní objekt s lidskými
pozůstatky.
Liskovská jeskyně se také může pochlubit jedním prvenstvím. Proběhly v ní první amatérské
speleologické výzkumy v bývalém Uhersku. Později výzkum v jeskyni prováděli přední vědci
z oboru speleologie, geologie i archeologie jako např. - prof. J. Volko Starohorský a Dr.
A. Droppa. Oba rodáci z Liptova.
Liskovská jeskyně je veřejnosti nepřístupná. V roce 1977 byla vyhlášena národní
kulturní památkou. Z geologického hlediska jeskyně vznikla erozní činností bočního
ramene řeky Váh ve vápencovém masivu ve čtyřech jeskynních úrovních.
Jeskynní systém se nachází jen 8 m nad úrovní toku řeky Váh. Její celková prozkoumaná
délka je 4 250 metrů a hloubka 74 metrů. Podzemní chodby se tu střídají s prostornými
dómy a síněmi (Veľká, Jánošíkova a Plochá). Krápníková výzdoba v přístupných prostorách
jeskyně (Archeologická chodba, Zrútený a Guanový dóm) byla v minulosti úplně zničena.
Zachovala se jen v těžko přístupných jeskynních chodbách.
Na stěnách v blízkosti vchodu do jeskyně se nacházejí značené lezecké cesty různých
stupňů obtížnosti.