Za zmizelou (a znovu se rodící) krásou Mattoniho lázní

Na druhý pokus to už klaplo, takže jsme si mohli prohlédnout, co zbylo z někdejších lázní, které v druhé polovině 19. století k největšímu rozkvětu dovedl karlovarský podnikatel s minerální vodou Heinrich Mattoni. Tedy unikátní secesní lázeňské i provozní budovy, promenáda, parkové úpravy, různé drobné stavby i vývěry pramenů, kterým však zasadila poslední ránu nepovedená privatizace před třiceti lety. Od roku 2013 se objektům bývalých lázní pokouší vrátit jejich někdejší lesk společnost Lázně Kyselka. Jde to sice pomalu, nicméně některé stavby už vypadají tak, jako když je nechal Mattoni před bezmála sto padesáti lety za peníze získané prodejem minerálních vod vybudovat.

Ačkoliv jsou lázeňské budovy v rekonstrukci a některé z nich oplocené, turisty okolím provádí Mattoniho naučná stezka se 16 zastaveními, která zahrnuje i Mattoniho muzeum v bývalé stáčírně minerálních vod. Ale také třeba kamennou rozhlednu na kopci Bučina, kterou významný podnikatel za svoje zásluhy později povýšený do šlechtického stavu nechal vystavět v roce 1880 pro potěchu lázeňských hostů. V průběhu času se z ní na několik let dokonce stala veřejnosti nepřístupná vojenská pozorovatelna, ale po rekonstrukci v roce 2003 už slouží jenom turistům.

Rozhledna sice měří pouhých jedenáct metrů a její ochoz je ještě o metr níže, ale vyhlídky jsou z ní za příznivého počasí skvělé. A to nejenom do údolí řeky Ohře s Kyselkou a vedlejším Radošovem nebo na krušnohorský Klínovec či vzdálenější Karlovy Vary, ale i na část blízkých Doupovských hor, konkrétně po přiblížení zoomem také na terče v tamním nepřístupném vojenském újezdu Hradiště. Na vrcholu Bučiny je kromě rozhledny malé ohniště, posezení a rozličné dřevěné výtvory, zřejmě od místních výtvarníků.

Co se týče ochutnávky regionálních produktů, v tomto případě teplé perlivé mattonky, vyzkoušela jsem pouze Ottův pramen, pojmenovaný podle řeckého krále Otty. Ten do lázní zavítal ještě před Mattoniho érou mohutného rozvoje Kyselky. Voda z Ottova pramene je k dispozici jak z výtoku v umělé jeskyni, kde se vlažná minerálka zdá slanější a více perlivá, a pak i u jezírka u kolonády. Tam si pro ni chodí i místní obyvatelé s kanystry a mattonka tam chutná už téměř "normálně".

Pod silnicí mezi Kyselkou a Radošovem se ještě v malém domečku nachází Jindřichův pramen, údajně má méně bublinek i minerálů. Nikoliv však údajně, ale zcela jistě v nedaleké restauraci a penzionu Na Špici dobře vaří, což nás potěšilo, protože jiné občerstvovací zařízení jsme v Kyselce ani Radošově neobjevili. A protože místo leží jen pár desítek metrů od Ohře, je tam rovnou i kemp, nejčastěji využívaný vodáky, a navrch půjčovna lodí a nástupní místo.

• Kyselka na turistické mapě