Rozhledna Křížový vrch, vyhlídka v Švihovské vrchovině

Křížový vrch, rozhledna a kaple Stod, Švihovská vrchovina

Křížový vrch (487 m n. m.) je nejvyšším bodem Černých vrchů, které se nacházejí jihovýchodně od města Stodu. Původní jméno vrchu, Vrabina, se ještě někdy užívá. I když svojí výškou patří k těm menším, je jeho historie více než zajímavá. První zmínka je již z roku 1243, kdy jej do svého majetku získává chotěšovský klášter.

V roce 1739 je na vrcholu vztyčen kříž a hora se stává vyhledávaným poutním místem. Mezi léty 1747 až 1755 je zde postaven kostel Sv. Kříže a při jeho stavbě je v roce 1750 postavena chalupa a hospoda. Kostel je v roce 1782 zrušen a v podstatě zbourán. K nové stavbě kostela dochází roku 1862.

V roce 1902 je dokončena křížová cesta a pak to je opět jako na houpačce. Požár hájovny v roce 1916 dává prostor zlodějům. Svatyně je několikrát vykradena, ale přesto se roku 1927 přistavuje sakristie a konečně dochází i na stavbu rozhledny, která je i věží kostela. To se píše rok 1931. Dva roky nato je značně poničená křížová cesta, ze které se do dnešních dnů dochovalo pár zlomků uložených v místnosti pod věží.

Zajímavé je, že s tímto místem zřejmě měli problémy i bolševici. Poslední pouť se zde konala v roce 1959 a konečným hřebíkem do rakve je poté rok 1967, kdy se z rozhledny stává vojenská hláska. Armáda se zde drží až do roku 1995 a po jejím odchodu zůstává na vrcholu zdevastovaná stavba. Úsilí o obnovu je korunováno otevřením rozhledny 18. září 2004.

Naše cesta začíná na stodském nádraží. Sluší se pár řádků o historii města a jeho památkách. První zmínka je z roku 1235. Tehdy Stod daroval král Václav I. klášteru v Chotěšově. V roce 1315 je ves již městečkem. V jeho držení se střídá šlechta a církev. Za Thurn - Taxisů má město již 1400, převážně německých obyvatel. Od roku 1850 se stává městem. Je zde jedna z nejstarších poštoven v Čechách. Ta zde byla zřízena již v roce 1548. Dnešní barokní podobu dostala v roce 1747.

Na budově je pamětní deska A. V. Suvorova, ten se zde v roce 1799 ubytoval. Radnice tu stojí od roku 1655, druhé patro se přistavělo v roce 1850. Kostel sv. Máří Magdaleny je empírový a stavěl se v letech 1841 až 1849. Zajímavá je šestiboká kaple nedaleko mostu přes Radbuzu. V dubnu v roce 1945 tudy projížděl transport smrti. Jeho 236 obětí zde má hrob a památník. Městem protéká řeka Radbuza a z pravé strany se zde do ní vlévá Merklínka.

Stod máme za zády a kousek od města nás zlákal Šibeniční vrch (387 m n. m.). Nalézá se na pravém břehu Merklínky. S popravami se zde skončilo v roce 1755. Jedná se o pískovcový lom s malou bažinou na dně. Srázné stěny se dají přejít po úzkých pěšinkách, kterým se ale nedá moc věřit.

Na loukách kolem vrcholu následuje pastva pro oči. Je to spíše malý květinový ráj. Plochy pavince horského (Jasione montana) se doslova topí v modré barvě. Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) září bělostí. Důstojnost sama jsou svíce divizny knotovkovité (Verbascum lichnitis) a desítky dalších druhů jsou v těchto místech velkým překvapením.

Pokračujeme hledáním červené a již s ní se dostáváme do údolí vrabinských rybníků. Jsou tři a směrem od města mají jména Krásný, Hluboký a Vrabinský. Na malém paloučku při břehu nás očaroval porost černýše rolního (Melampyrum arvense). Svízel syřišťový (Galium verum) obsadil meze kolem cesty a snaží se klamat mnoha odstíny nádherné žlutě. Údolí se zužuje a po levé straně cesty začíná les. Bukvice lékařská (Betonica officinalis) je v plné kráse a všudy přítomný hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides) barví okraj lesa do červené.

Křížový vrch je stále blíž a po vstupu do lesa začínáme stoupat. Na rozcestí zelené s červenou značená cesta končí. Kromě odpočívadla je tu malá mokřina "Kristinčino jezírko" a kamenný kříž. Šplhání pokračuje, již listnatým lesem a po pár minutách jsme u rozhledny.

Věž je vysoká 22 m a po zdolání 75 schodů se tak trochu zatají dech. Velká část Plzeňska je jako na dlani. Člověk neví kam se dřív dívat. Na východě je protáhlý hřbet Radyně a Brdy. Plzeň vidíme na SV. Sever je nekonečná rovina s městy a vesnicemi. Pod námi je Chotěšov a jeho klášter, dále k západu Stod a daleko na obzoru již v oparu vrcholky Slavkovského lesa.

K JZ je Český les a na jihu trochu zamlžená Šumava. Rozeznáváme výrazný vrchol Velkého Ostrého a jeho menšího bratříčka. Výhledu tímto směrem trochu vadí stromy. Po delším zkoumání objevujeme rozhlednu na Bolfánku, shodou okolností také věž bývalého kostela. Jediná dnešní přeháňka trochu vyčistila ovzduší a tak ještě z výšky určujeme směr další cesty přes Černotín na vlak do Chlumčan.

Na cestu si dáváme pivko a pokračujeme. Dolů to jde rychleji a po hodince již stojíme na černotínské návsi. Kaplička, křížek a v kruhu kolem staré statky na malém návrší jsou důvodem k zastavení. A jde se dál po rovině mezi nekonečným polem kukuřice. Křížový vrch se pomalu vzdaluje a přibližují se lomy u Chlumčan.

Krásné střídá potřebné a zdejší okolí je všude pokryté našedlým prachem. Velká, jistě černá skládka všeho možného kolem tovární zdi, nás vrací do civilizace. Kalný rybník u silnice je zřejmě s chutnými rybami, pokud tam nějaké jsou. Nádraží ve Chlumčanech nabízí rébus, jak se dostat na plzeňské nástupiště. I to zvládáme a k našemu překvapení rychlík přijíždí na minutu přesně.

Celé výše popsané je ve Švihovské vrchovině. Jedna z její části, Merklínská pahorkatina, zahrnuje i pásmo Černých vrchů, ve kterých je Křížový vrch nejvyšším bodem. Celá cesta od jedné trati ke druhé má přibližně 15 km a vše je ještě na mapě KČT č. 32 Přešticko. Rozhledna je otevřena pouze o víkendech a státních svátcích od 10 do 17 hodin. Vstupné je lidové, 10,- Kč a lze koupit i něco k občerstvení.

Rozhledna Křížový vrch na turistické mapě