Hrady: Hrad Klenová pod Královským hvozdem u Klatov

Klenová, hrad pod vrcholy Královského hvozdu

V podhůří Šumavy, asi 12 km jihozápadně od Klatov, se vypíná ze širokého lučnatého údolí Úhlavy, na západě uzavřeného zalesněnými stráněmi a horami Šumavy, homolovitý vrch s hradem a zámkem Klenová. Vrch, obtékaný na jihu a západě jedním z přítoků Úhlavy, Jelenkou, spadá na této straně prudce do údolí, zatímco na straně severozápadní se zvolna svažuje do roviny u Janovic, na východě pak je spojen sedlovitou výšinou s návrším Týneckým.

Raně gotický hrad Klenová byl založen asi koncem 13. století opodál zemské stezky, vedoucí údolím Úhlavy a Černé Řezné a na pokraji pozemního hvozdu jako článek v soustavě feudálních sídel, vyrostlých ve středověku podél Šumavy jako pohraniční pevnosti.

Ačkoliv byl hrad v různých dobách přestavován, zejména v pozdní gotice, a přestože leží dnes v troskách, je dosud dobře patrné jeho půdorysné uspořádání s dobře zachovalým středověkým obranným systémem, obehnaným valem a příkopem, za kterým se táhne na straně severovýchodní, kde není přirozená ochrana terénu, vnější hradební zeď zesílena mohutnými baštami, které vznikly za pozdně gotické přestavby hradu v 15. století. Z poměrně nejlépe zachovaného jižního paláce vystupuje do předhradí arkýř tzv. husitské kaple.

Věrolomný pan Přibík z Klenové

Prvními majiteli hradu byli páni Klenovští z Klenové a z Janovic. Bohuslava z Klenové ustanovil v roce 1291 král Václav II. v polním ležení u Chebu, aby ještě s jinými pány zastupoval českou stranu v králově sporu s bavorským vévodou Ludvíkem. Z členů rodu vynikl za husitských válek Přibík z Klenové, odvážný, ale proradný bojovník nejprve na straně táborské, později proti ní a pak i proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Čtěte také: Hrad a zámek Klenová v Šumavském podhůří

V majetku pánů z Klenové a z Janovic zůstával hrad po celé období gotiky až do počátku 16. století. V roce 1534 získal hrad Vilém Švihovský z Rýzmburka, kterého krátce nato vystřídal Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné.

Hrad hudebníka, skladatele a především cestovatele

Roku 1553 koupil Klenovou od nejvyššího dvorského sudího Adama ze Šterberka, jednoho z věřitelů Zdeňka Lva z Rožmitálu, Jiří Harant z Polžic, který se na Klenové trvale usadil.

V roce 1564 se mu zde narodil syn Kryštof Harant, pozdější pán pokrkonošského městečka Pecka a jedna z nejznámějších osobností Rudolfovy osvícené doby, člověk na svou dobu neobyčejně vzdělaný, umělecky nadaný jako básník a zejména jako komponista (jeho "Missa quinis vocibus" patří k význačným dílům české renesanční hudby), odvážný a obratný, dalo by se říci moderní se zdravou ctižádostí, která tehdy byla ctností.

V českých školách se naučil latině a řečtině, osvojil si jazyk německý a vlašský, později hovořil italsky, francouzsky, španělsky, ovládal hebrejštinu. Když mu bylo dvanáct let dostal se do služby k arciknížeti Ferdinandu Tyrolskému v Insbrucku, s kterým procestoval Itálii a Německo. Měl dost příležitostí k rozšíření svých vědomostí, pilně se zdokonaloval v theologii, historii i v přírodních vědách, dobře kreslil, maloval, hrál na klavicord, a dokonce si vydržoval soukromou kapelu. Šermoval, plaval, jezdil na koni, hrál výborně šachy.

Svým zážitkům z dobrodružné cesty do Palestiny, podniknuté v roce 1598 ve svých 34 letech s věrným sluhou Václavem a devatenáctiletým švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic, věnoval zvláštní cestopis, česky psanou dvoudílnou knihu, na jejímž rukopisu pracoval devět let.

Ačkoliv se v knize, kterou sám ilustroval, v lecčems mýlil, stala se zakrátko velice žádanou. Mladší bratr pana Haranta Jan Jiří přeložil knihu do němčiny a jeho syn Rudolf ji v roce 1678 vydal v Norimberku. V českém původním znění vyšlo dílo v roce 1854 zásluhou K. J. Erbena.

Život pana Haranta za porušení věrnosti králi Ferdinandovi, když jako účastník výpravy českého stavovského vojska ostřeloval ve funkci velitele dělostřelectva Vídeň, ukončil kat Mydlář 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Na popravu kráčel pan Harant s hlavou hrdě vztyčenou jako třetí v pořadí z 27 českých pánů.

Až k romantické zřícenině

Za Harantů z Polžic byl gotický hrad rozšířen o stavbu jednopatrového renesančního traktu západně od druhé brány. Alianční znaky Harantů (kohout) a pánů z Klenové a z Janovic (šachovnice) na štítě nad jižním průčelím kladou stavbu do doby mezi rokem 1561 a 1584.

Patro této budovy zabírá sál s pozoruhodnými renesančními nástěnnými malbami erbů Harantů z Polžic a s nimi spřátelené místní šlechty. Vidíme zde znaky Petra z Raušendorfu, erb Diviše Měsíčka z Vyškova, erb Koců z Dobrše aj. Zvláštní místo zaujímají erby tří poručníků Kryštofa Haranta v arkýři na jižní straně sálu, zdobené půvabnou ovocnou girlandou.

V 17. století byla na gotické hradební zdi a na baště vnějšího opevnění vybudována jednopatrová budova dnešního zámku, která uzavírá předhradí na jižní straně. V době po Bílé hoře a v 18. století přecházela Klenová z ruky do ruky. Rychle se střídající šlechtičtí majitelé, často cizinci, neměli již ke starému hradu vztah, a tak ten pomalu pustl, chátral a rozpadával se, až roku 1737 se uvádí již jako zřícenina.

Teprve 19. století svým zájmem o středověk přineslo pustému hradu záchranu. Roku 1834 koupil hrad Eduard Stadion z Thannhausen, který zde v letech 1832-6 provedl v duchu romantizmu dalekosáhlé úpravy.

Avšak ani ve Stadionově majetku nezůstala Klenová dlouho. Nákladné úpravy středověké zříceniny donutily Eduarda Stadiona vzdát se záhy Klenové, a tak ji už v roce 1838 koupí získal zbohatlý měšťan František Václav Veith, bratr Antonína Veitha, známého mecenáše malíře Josefa Navrátila.

František Václav Veith přikročil kolem roku 1840 k pseudogotické stavební úpravě zámku, v jejímž rámci vyzdobil Josef Navrátil dva sály v přízemí zámku malbou. Avšak již v 70. letech 19. století byly tyto malby přikryty tapetami, kterými další majitel Klenové, Heliodos Heidl, nechal vyčalounovat pokoje přízemí. V téže době byl současně zasypán i vnější příkop vlevo od hradní brány, obdobně jako příkop na straně východní a severní. Na takto upravené ploše byla podél cesty jižní fronty zámku založena zahrada o rozloze, jak ji známe dnes.

Rady na cestu

V počtu našich zámků a hradů patří Klenová, jejíž celkový vzhled pochází z úprav v 19. století, k objektům, které i když nevynikají velikostí a honosnou výstavbou jsou neméně významné svou kulturní hodnotou. V areálu zámku vedle přitažlivých příležitostných výstav je v přírodním prostředí umístěna expozice sochařských děl 20. století.

Přístup k hradu umožňuje autobusová zastávka Klenová na trati Klatovy - Janovice nad Úhlavou - Strážov - Běšiny, nebo Klarovy - Týnec - Javor. Ze železniční stanice Janovice nad Úhlavou je Klenová vzdálena 2 km, 11 km sem vede silniční směr z Nýrska a 5 km ze Strážova.

Z okolních turistických míst možno navštívit Janovice nad Úhlavou, Luby (8 km), Opálku s bývalou tvrzí (3 km), Rovenskou horu (2 km), Strážov (5 km) a Týnec (3 km).

Hrad Klenová, turistická mapa

Další související články: