Nalevo od obce jsou dva nejvyšší kopce tohoto pásma, blíže k nám Beranice (531 m n.m) a o něco severněji Divoš (537 m n.m.). A někde pod nimi má své sídlo kladrubský drak Indiosek. V obci mají i zámeček a možná, že se ještě něco zajímavého objeví. A tak vycházíme. Silnici lemuje alej starých jabloní a po obou stranách pole bělající se pod vrstvou vápence. Je příležitost nahlédnout do minulosti.
První písemnou zmínku o několika statcích, které později byly začleněny do vísky, najdeme v roce 1405. V té době tu byla postavena vodní tvrz, ale z té se toho moc nezachovalo. V roce 1598 se o tvrzi píše jako pusté a opuštěné. V této době patřily Kladruby k panství Střela.
Ferdinand Ignác Ježovský z Lub kupuje v roce 1686 ves a připojuje ji ke kalenickému majetku. Následuje příchod polského rodu Tascheků a ti zde staví v 18. století malý zámek. Velmi výraznou osobností rodu byl rytíř Carl Ritter von Taschek (1847 - 1903).
Čtěte také: Za Maňovickým drakem
Svým způsobem to byl cestovatel, dobrodruh, ale i dobrý podnikatel. Procestoval značnou část Asie a v Číně vlastnil čajové plantáže. Z cest dovezl velké množství uměleckých i jiných předmětů, které měl na svém zámku. Jako pán byl prý velmi přísný a lakomý. Je známo, že dal pokutu i své ženě, která si zašla natrhat lusky. Synovi dal jméno Odo a dcera se jmenovala Ida. A právě on nechal postavit velkého draka.
Vesnička je skoro na dosah a nás upoutala zeď zámeckého parku. Odtud se dívá na hory Šumavy pověstný drak. Je součástí parkové zdi. Jeho délka je kolem 20 metrů a okolí přehlíží z výšky přes 5 metrů. Od hlavy k ocasu má několik různotvarých oblouků s otvory. Dříve byl ale o mnoho krásnější. Jeho hlava měla velké zářící oko, které bylo z daleka vidět.
Na hřbetě stál altán s pagodovitou střechou. Odtud se rytíř díval na vzdálené hory a vzpomínal na své cesty. Možná, že jej zde napadla myšlenka vybudovat v parku, v místě bývalé tvrze zdi s lomenými okny, které při pohledu ze stran připomínají podobu zámeckého pána a jeho paní. Dnes je okolo bahniště, ale jistě zde býval rybník s ostrůvkem, na kterém zídky stály. O kus dál byl vodopád, z něhož zbylo jen několik rozvalených kamenů.
Vracíme se kolem rybníka k silnici a jdeme k zámku. Stavba, v původně klasicistním slohu, pozdějšími úpravami hodně ztratila. Dnes je sídlem obecního úřadu a čeká na opravu.
Zbývá ještě vystoupat na hřeben a podívat se do kraje. Procházíme kolem několika zajímavých statků a dostáváme se do místní části zvané Ovčín. Ve tvaru kříže zde byla v raně barokním slohu postavena poutní kaple Nejsvětější Trojice. Její velká rekonstrukce proběhla v roce 1926 a dnes je ve velmi dobrém stavu. Jedná se o obdélníkovou, plochostropou stavbu.
V západním průčelí je vchod a nad ním úzká hranolová vížka. Vnitřní zařízení je z doby kolem roku 1700. Kousek dál je ještě malá výklenková kaple. Zbývá dojít na vrchol hřebene. Musí odtud být velmi pěkný pohled na Šumavu a k severu do údolí řeky Otavy. Bohužel vše je dnes zahalené v málo průhledném oparu a my se musíme spokojit jen s obrysy.
Vrch Divoše je porostlý lesem a tak jdeme do sedla pod vrcholem a na svahy Beranice. Odtud scházíme k samotě Nové Dvory a polní cestou se vracíme. Když se to všechno spočítá, jsou to pouhé 4 km, ale na druhé straně zajímavostí je tady poměrně dost. Může nás mrzet jen špatná viditelnost. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví a nevedou tudy žádné značené cesty.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.