Železná rozhledna Kelčský Javorník (864 m) v Hostýnkách

Kelčský Javorník, nová rozhledna v Hostýnských vrších

Fandové Hostýnských vrchů mají zase o důvod víc se tam vracet. Na nejvyšším kopci - Kelčském Javorníku (864, podle jiných zdrojů 865 m n. m.) - byla dne 15. září 2015 slavnostně otevřena a 16. září dána do užívání veřejnosti nová rozhledna.

Možná bych měl napsat staronová, protože tady rozhledna vždycky byla, tedy byla než se stala nepoužitelnou a musela být stržena. Tu původní, dřevěnou, postavil ještě Klub českých (československých) turistů spolu s Junákem a já jsem na ni v 70. letech minulého století nejednou při vandrování Hostýnskými vrchy vylezl. Ještě začátkem 90. let tam stála, ale to už bylo o život.

Ovšem ta nová je něco úplně jiného. 30 m vysoký stožár (celková výška rozhledny je 35 m) z pozinkované oceli obtočený roštovým schodištěm se 156 schody a sevřený dvanácti ohýbanými modřínovými lamelami tvoří (jak jsem se dočetl u těch chytřejších) štíhlý komolý elipsoid, i když mně to tvarem připomíná vázičku, kterou měla po léta moje matka na květiny.

Čtěte také: Kelčský Javorník, túra na nejvyšší horu Hostýnských vrchů

Každý třináctý schod je rozšířen do malé plošiny s výhledem, ale užití je spíše praktické pro vyhýbání se vystupujících a sestupujících návštěvníků, protože výhled je odevšad - rozhledna nemá žádné stěny. Čeká vás tedy dvanáct zastavení, a to už je skoro jako u klasické Křížové cesty - ta jich má (alespoň většinou) čtrnáct.

Na vrchu rozhledny na Kelčském Javorníku je vyhlídková plošina po obvodu opatřená názornými pomůckami, co je kde k vidění. Samozřejmě záleží na počasí, ale slibují kromě "moravských" Jeseníků, Beskyd, Chřibů, Vizovických vrchů a Javorníků také něco ze slovenských hor, ale neměl jsem to štěstí.

Dvanáct modřínových lamel tvoří zároveň základ pro jednoduché sluneční hodiny, které svým stínem doplňuje pětimetrová nástavba. Nebudu se rozepisovat o tom, "kdo, kdy, kde a za kolik", stačí zadat rozhlednu do internetovského vyhledávače a dozvíte se všechno.

Na Kelčský Javorník se dostanete hned z několika směrů. Od železniční stanice Loukov (trať Kojetín - Valašské Meziříčí - Ostrava) vede zelená TZ až na vrchol, cca 7 km. Na stejné trati jsou i Rajnochovice, železniční stanice je sice mimo obec, ale od většiny vlaků jezdí autobusy. Tady máte dvě možnosti - buď hned z bližší Podhradní Lhoty po zelené TZ (cca 5 km), nebo z místní části Rosošné po žluté a pak po zelené TZ (cca 4 km).

Dalším východištěm může být Chvalčov, obec sousedící s Bystřicí pod Hostýnem, kam se ale od vlaku z Bystřice budete muset dopravit autobusem, který nejezdí moc často. Žlutá s následující zelenou TZ vydá na 5 km. Všechny tyto trasy vedou v podstatě z podhůří, a tak počítejte s tím, že vrstevnice budou husté, lezete přece na nejvyšší kopec pohoří.

Pokud chcete něco lehčího, tak začněte na Tesáku, kam je ale nejpříhodnější dojet autem. To už máte totiž většinu výškových metrů za sebou, a když ještě lišácky obejdete po neznačené cestě vrch Čerňava (844 m n. m.), ze kterého stejně není po porost nic vidět, tak vám zbývá už jenom ne příliš dlouhý výstup na Jehelník a jste skoro u rozhledny.

A teď něco osobních zážitků. "Ženou ženu severem," bylo nedávno v názvu jednoho článku na tomto portálu. Předpověď počasí na víkend byla příznivá, a tak jsem naplánoval na sobotu rodinný výlet. "Ženou ženu na Kelčák," by se to mohlo jmenovat ("Kelčák" - místně používaný název pro Kelčský Javorník).

Ale nebyla sama. K tomu jsem přibral ještě naši psici nazrzlou, která, na rozdíl od mé ženy, neměla k navrženému výletu žádné pozměňující návrhy. Vzhledem k celkové konstelaci jsme zvolili nejlehčí cestu z Tesáku, ale tento nápad mělo, samozřejmě, ještě několik desítek dalších lidí. Je přece nádherný podzimní den a nová rozhledna je tak lákavým cílem! Jo, a zapomněl jsem dodat, že řádně foukalo.

Čerňavu jsme naštěstí obešli tou ze dvou možných cest, kterou chodí podstatně méně lidí. Pak už to bylo takové menší procesí, i když většina chodila v protisměru, což slibovalo méně lidí u rozhledny, ale to se samozřejmě nekonalo. Z Jehelníku na Kelčský Javorník vede krátký hřebínek, kde se do nás ten vítr konečně pořádně opřel.

Na výstup na rozhlednu moje drahá polovička okamžitě rezignovala, a tak jsem tam lezl sám, zatímco ona a psice sdílely plácek pod rozhlednou, který se za ta dlouhá léta, kdy sem v podstatě nikdo nechodil, řádně zmenšil, se spoustou dalších příchozích. Pravdou je, že mnozí z nich vypadali na to, že je to jejich letošní první a zároveň poslední turistické vzepjetí. Ale zvědavost je mocná čarodějka…

Očekával jsem, po zkušenostech s jinými podobnými stavbami, že se bude rozhledna v nastalém větrném počasí řádně kývat, ale nebylo to tak hrozné, i když na vyhlídkové plošině se téměř nedalo stát bez držení, a stejně tak se nedal udržet ani foťák. Zajímavé… Rozhledy jsou opravdu nádherné, v poslední době se hodně rozšířil takový angličtině poplatný pojem dechberoucí, ale to nebyl můj případ, protože vzdálenější obzor se už utápěl v oparu.

Cestou zpátky jsme míjeli další a další příchozí, ať chceme nebo ne, je to přece jen zatím neokoukaná atrakce. Jak dlouho jí to vydrží? Při té příležitosti jsme si připomněli rozhlednu na Brdu (587 m n. m.), nejvyšším to kopci sousedního pohoříčka Chřiby, která loni oslavila už celé desetiletí fungování a je stále hojně navštěvována, zejména v letní sezónu a o víkendech.

To je ovšem ale jiná sorta. Z nejbližšího autem dostupného místa Bunče tam vede zpevněná, jen 3,5 km dlouhá cesta bez výrazného převýšení, po které jezdí maminy s kočárky a k vidění jsou dokonce i starší lidé s francouzskou holí. Ti by v případě Kelčáku neměli šanci…

TIP: Pokud jste příznivci bláznivých výletů, můžete stihnout obě tyto rozhledny (Brdo, Kelčský Javorník) za jediný den. Potřebujete jen auto a vyskytovat se někde ve Zlínském kraji. Doporučoval bych začít tím Brdem, jednak tam mají na rozhledně otvírací hodiny, druhak je na Bunči problém s parkováním, zejména v létě, o víkendu a odpoledne. Takže kolem deváté na Bunči, v deset otevřou rozhlednu na Brdu, krásnou kamennou v rustikálním stylu, to je tak akorát, abyste tam došli.

Když se nebudete dlouho kochat výhledy, tak ještě stihnete oběd v nově zrekonstruované restauraci s penzionem na Bunči - bývá tam ale nával, tak alespoň něco menšího ve stánku u venkovní zahrádky. A pak hajdy autem přes Kostelany, Kvasice, Holešov, Bystřici pod Hostýnem a Chvalčov na Tesák (cca 55 km). Další cestu už znáte z předchozího vyprávění.

Jinak mi to strašně připomíná film "Jestliže je úterý, musíme být v Belgii" z roku 1969, který tenkrát dávali i u nás. Prapůvodně komedie, ale ve skutečnosti to byla taková satirická parodie na zběsilé poznávací zájezdy, které se tenkrát na Západě rozmohly (my jsme mohli tak akorát do pr…).

Ale ještě něco k tomu Kelčáku. Samozřejmě fungl nová rozhledna a ještě k tomu na nejvyšším kopci, navíc s vydatnou reklamou v regionálním tisku a spojená s vlídným podzimním počasím rovná se mraky lidí. A mraky lidí znamenají, bohužel, i vydatné množství odpadků, protože na odpadkový koš u rozhledny se jaksi zapomnělo.

Já vím, není to omluva, každý by si měl z hor odnést to, co si tam přinesl. To je největší bolest nejen našich hor. Za každým keřem papírové kapesníky (to je na vás, drahé turistky), podél cest obaly od sladkostí (to je spíš na rodičích) a jako třešnička na dortu PET láhve v různém stadiu vypitosti a sešlapanosti. Doufejme, že zájem o přece jen fyzicky náročnější výstup na Kelčák brzy opadne, ať neskončí jako to Brdo.

Rozhledna Kelčský Javorník, turistická mapa