Památky: Kaplička pod Hochsteinem stojí v Bavorském lese

Kaple v Bavorském lese připomíná prvního amerického světce

Nepřeberné množství rozhledů na okolní horské štíty i na celou kulisu hřbetů, hřebenů, sedel, kotlin, údolí a svahů šumavské krajiny nabízí vrchol Třísloličníku ve výši 1 302 m v jihovýchodní části Bavorského lesa. Mezi jeho skalními útvary až 25 metrů vysokými probíhá česká hranice, jak o tom svědčí kámen, zasazený na horské plošině. Vrchol je jedním z pěti vrcholů, tvořících celý horský hřeben s nadmořskou výškou přes 1 300 m.

Značená cesta od hotelu na plošině na sousední Hochstein (1 332 m) po horském hřebenu mezi nádherným vysokým lesem měří necelé 2 km a prochází kolem starobylé kapličky, zasvěcené památce Jana Nepomuka Neumanna, amerického biskupa, prachatického rodáka.

Čtěte také: Stožecká kaple; kaple šumavské Madony na Stožci

Z míst malebné stavby, zbudované po levé straně cesty v roce 1980 díky darům soukromých a různých spolků a iniciativě prachatických krajanů, žijících v Bavorsku, není už daleko ke zčásti vysekaným a z části v žulovém temenu zabudovaným ocelovým schodům, vedoucím na nejvyšší bod Hochsteina.

Mládí s vůlí k misionářství

Jan Nepomuk Neumann se narodil 28. listopadu 1811 jako čtvrté dítě zručného punčocháře Filipa Neumanna, který pocházel z bavorského města Obernburgu a přistěhoval se do Čech. Usadil se nejdříve v jihočeských Netolicích a v roce 1802 se s ním setkáváme již v Prachaticích, kde se podruhé oženil.

Základní školní pocházku ukončil Jan Neumann v roce 1832, kdy nastoupilo na piaristické gymnázium v Českých Budějovicích. Po složení maturity s vy znamenáním vyhověl přání matky a podal v roce 1829 přihlášku do kněžského semináře, které mu poskytlo základy duchovního vzdělání. Studia ukončil v roce 1835.

V životě mladého studenta znamenala přelom léta 1832-3, kdy se ve Vídni zúčastnil se svým studijním kolegou Schmidtem založení nadace, která měla umožnit a finančně zajišťovat cesty misionářům, především těm, kteří se rozhodli odejít mezi německé vystěhovalce do severní Ameriky.

Oba čerství absolventi theologie byli myšlenkou tak zaujati, že se rozhodli k odchodu sami. Oběma byla nabídnuta cesta do diecéze biskupa Kenricka ve Filadelfii. Nastala však potíž s jazyky, neboť Neumann, kromě němčiny a latiny, uměl pouze česky a něco málo italsky. V Českých Budějovicích se sice začal učit francouzsky, avšak další vzdělání nebylo možné, a pro výuku angličtiny se mu příležitost nenaskytla vůbec.

Nezbylo nic jiného, než všechny těžkosti překonat vlastní pílí. Kolik však ke svému rozhodnutí musel vynaložit odhodlání a vůle! Do svého duševního stavu nechal nahlédnout deníkem z roku 1834, psaném už v němčině a francouzštině, v němž vedle slov stesku a bolestné samoty najdeme slova o tom, že sílu překonat všechny obtíže k dokončení studií mu dodávala jedině víra v Boha.

Cesta do Ameriky

Těžkostem však ještě nebyl konec. Po zjištění, že nebude vysvěcen, neboť v diecézi je kněží nadbytek, došlo k ohrožení samotné Neumannovy cesty, protože nadaci došly finanční prostředky. Teprve sbírkou mezi faráři se situace zlepšila natolik, že i když měl Neumann odcestovat společně se Schmidtem, mohl po dohodě odjet aspoň sám.

Rodný dům opustil 8. února 1836; cesta z Českých Budějvic přes Linec, Mnichov, Štrasburg a Paříž byla pro Neumanna cestou utrpení. Už v Mnichově zjistil, že Filadelfie misionáře nepřijímá, a proto se na místě rozhodl pro New York.

Ve Štrasburgu, kde měl obdržet příspěvek na cestu, byly jeho peníze rozdány jiným, avšak největší překážka ho očekávala v Paříži, když ke kočáru, který ho měl dovézt do Le Havru, se dostavil opožděně, a tak přestože měl jízdu hrazenu předem, musel vzdálenost 100 km mezi oběma městy překonat pěšky.

Většinou šel za prudkého deště, a když promrzlý a hladový dorazil do přístavu, musel čekat na vyplutí lodě Evropa další tři týdny. Peníze mu sotva zbyly na to, aby si zaplatil cestu. Nastoupil ji 20. dubna 1836. Plavba přes oceán trvala 40 dnů a Neumann ji trávil většinou s prázdným žaludkem na lůžku bohosloveckými a jazykovými studiemi, plný obav z budoucnosti.

Do požehnaných působišť

O to vřelejší bylo uvítání v New Yorku biskupem Duboisem. Neumann tu pokračoval v přerušené kněžské dráze. 25. června 1836 dosáhl kněžského vysvěcení a záhy odcestoval do svého působiště v obvodu Niagarských vodopádů, aby tu jako duchovní otec působil v okruhu 80 km.

Neměl žádnou faru ani kostel, bydlel v místnosti u jedné z chudých rodin, byl odkázán jedině na milodary přesídlenců. Cesty k nemocným a umírajícím, právě tak jako ke svatbám či křtinám, nebo k vyučování dětí a dospělých, vykonával do odlehlých samot za každého počasí ve dne v noci pěšky nebo na koni.

Žil často na hranici nouze o chlebu, vodě a kusu sýra, spal denně nejvýše pět hodin. Nikdy si však nestěžoval. Služba na této vinici Boží záhy však přesáhla možnosti jeho sil a ve třetím roce činnosti onemocněl. V říjnu 1840 požádal o přeložení do Pittsburgu a později odešel do Baltimore, kde měl na starosti ještě dalších čtyřicet venkovských stanic.

Jmenování biskupem

1.února 1852 jmenoval papež Pius IX. Neumanna biskupem ve Filadelfii, přestože Neumann jmenování dlouho odmítal. O tom, jakou práci vykonával, svědčí skutečnost, že jeho diecéze, kterou spravoval na rozloze 450 km², patří dnes k nejvýznamnějším v zemi.

Avšak ani jako biskup neměl Neumann práci nikterak snadnou. Na vizitace, při kterých kázal osmi jazyky, se musel vydávat poštovním dostavníkem, železnicí, říční lodí. Za jeho časů žilo v diecézi na 200 tisíc katolíků, pro které kromě dosavadních dvou škol založil Neumann ještě další, která sloužila jako příklad katolického života v USA.

Naposledy v české zemi

V říjnu 1854 se Neumann vypravil na cestu do Evropy a do šumavského domova. Zastavil se nejdříve v Římě a poté odjel do Prahy, kde ho panovník Ferdinand Dobrotivý štědře obdaroval pro potřeby katolické stavby. Z Prahy odjel do Českých Budějovic a pak už jeho myšlenky patřily rodnému městu. 4. února 1855 přijel do Prachatic, kde byl slavnostně uvítán. Ještě téhož měsíce odjel do Ameriky se svým bratrem Václavem a později se za nimi vypravil synovec, první životopisec svého strýce biskupa.

Smrt z rukou Božích

Po příjezdu do USA 28. března 1855 byl od prvních chvil Neumannův život poznamenán důsledky celoživotních těžkostí, avšak přestože byl několikrát vážně nemocen, nedopřál si odpočinku. V předvečer Tří králů 5. ledna 1860 klesl při cestě k notáři v necelých 49 letech na ulici ve Filadelfii mrtev a svému Pánu přinesl opravdu bohatou žeň. Jakkoliv byla Filadelfie vůči němu rezervovaná, vypravila mu pohřeb, jakého město do té doby nezažilo. Tělo Neumannovo bylo uloženo v kostele sv. Petra.

První svatý USA

Brzy po Neumannově smrti se začínaly ozývat hlasy z jeho amerického působiště i z Čech, žádající jeho prohlášení za svatého. Pod prosbou o svatořečení byl podepsán císař František Josef. Při přípravě beatifikačního procesu byl v Baltimore vydán v roce 1885 samostatný německý spis, který o životě Neumannově obsahoval svědecké výpovědi přímých svědků, kterých bylo ke stu.

Informační proces začal v roce 1886, svatořečení uvedl papež Lev XIII. v roce 1895. V roce 1921 označil papež Benedikt XV Neumannův život jako heroický. Do skupiny blahoslavených byl Neumann jmenován papežem Pavlem VI. v roce 1963 a úcta k jeho osobě vyvrcholila v roce 1977, kdy byl v Římě prohlášen za svatého.

Další související články: