Skály u osady Kaliště, turistika ve Švihovské vrchovině

Tip na výlet ve Švihovské vrchovině

V lesích na severovýchodě Švihovské vrchoviny se návštěvník setká s dosti velkými skalními útvary skoro na "každém kroku". Jsou většinou dobře ukryté v lesích a dostat se k některým je často otázkou štěstí. Turistické cesty je většinou míjí a pokud procházejí i blízko kolem nich, značené odbočení k nim neexistuje. Některé dokonce nejsou zakresleny ani v turistických mapách. Několik skutečně velkých skalisek je i v okolí osady Kaliště, která se nachází přibližně tři kilometry na východ od Červeného Poříčí. Ty se také staly cílem naší cesty.

Vlak nás dovezl na zastávku v Červeném Poříčí, odkud se vydáváme okreskou, směrem na ves Třebýcinku. Od zastávky již začíná dlouhé, i když mírné stoupání. Po přibližně 300 metrech jdeme přes strniště po řepce vlevo k blízkému lesu. Tím procházíme při jeho okraji směrem na východ. Jsme na svahu Matějkovny (515 m n. m.), na které je také skalnatý hřeben.

Čtěte také: Skalní město Matějkovna, Švihovská vrchovina

Z lesa mezi pastvinami přecházíme na cestu do Kaliště. Tam nás již vede červená. Stoupání je strmější, ale z luk kolem nás se otevírají hezké pohledy na Chudenickou vrchovinu. Na severozápadě začíná pásmo hor Stramchyní (543 m n. m.), směrem k jihu následuje Tuhošť (601 m n. m.), poté nejvyšší z nich Běleč (712 m n. m.) dále je Valba (652 m n. m.), Říčej (698 m n. m.) a vše končí Bělýšovem (652 m n. m.). Z nejvyššího místa stoupání je vidět Doubrava (727 m n. m.) a v dálce jen obrysy hřebene Šumavy. K jihu vidíme pás lesů zvaný Kopanina, kterému vévodí Kamýcká skála (538 m n. m.). Po krátkém úseku starou úvozovou cestou jsou před námi první stavení Kaliště.

Zřejmě zásluhou chalupářů je většina stavení v dobrém stavu. Mají tu i malou zvoničku a hezky upravené zahrádky. Z rozcestí nad osadou jdeme po zelené k jihu. Návrší nad osadou ukrývá první větší skály. Je to ale neproniknutelný porost, se kterým nehodláme bojovat. O něco dále se táhne od cesty na východ další skalní hřeben, ze kterého bohužel není nic vidět.

Jdeme na opačnou stranu, lesem k jihozápadu, na vrch Ve vršku (535 m n. m.), na některých mapách má jméno Na Čihadle. Již od cesty se sem tam objeví skupina velkých kamenů, poté větší skalky a na konci hřebene se zastavujeme pod vysokou, přibližně dvacetimetrovou skálou. Je třeba najít cestu na vrchol, z něhož má být vidět i část Šumavy.

Je to divočina, ale ve zlomu hřebene nacházíme úzkou, málo znatelnou pěšinu. Zbývá přelézt několik skalních ploten, přes které nám pomáhají staré borovice. Jsme na vyhlídce, ale očekávaný výhled kvůli stromům je hodně omezený. Jen k západu je vidět severní část Chudenické vrchoviny a to je všechno.

Slézáme na opačnou stranu skaliska a před námi je o něco nižší skála bez stromů, ze které je vidět jak na západ tak i k jihu. Bohužel Šumava je hodně málo znatelná, ale za dobré viditelnosti to může být hezký zážitek. Stejnou cestou se vracíme zpět. Velký porost bodláků mezi tím ožil desítkami motýlů, z oblohy nás sleduje hodně hlučný krkavec a vysoko nad ním krouží pár káňat. Léto je na vrcholu, kolem cesty kvetou vrbovky, třezalky a starčeky. Stádo kraviček nás zvědavě okukuje a ovádi začínají stále více obtěžovat.

Konečně jsme na zastávce a po krátkém čase nás vlak odváží z tohoto, skoro zapomenutého a hezkého koutu naší země.

Celá cesta je dlouhá kolem 7 kilometrů a v první polovině se jen stoupá. Převýšení je něco přes 200 metrů. Výhledy do okolí patří mezi ty, na které si člověk občas vzpomene. Překvapila nás druhová rozmanitost motýlů. Květena je tady dosti chudá. K již zmiňované fauně lze přičíst srnčí, divoká prasata a z opeřenců hejna neurčených, hodně opatrných ptáků. Vše je na mapě KČT č. 32 Přešticko.

Ve vršku (Na Čihadle), turistická mapa

Další související články: