Výšlap okrajem Žďárských vrchů za obrannými zvonicemi i "zámečkem" mezi chalupami

K významným rodákům městečka, jímž prochází historická česko-moravská zemská hranice tvořená řekou Svratkou, patří duchovní a spisovatel Jan Karafiát, jehož Broučci se proslavili po celém světě, či spisovatelé bratři Alois a Vilém Mrštíkové. Z jimramovského Karafiátova náměstí vede modrá turistická značka k nedaleké osadě Sedliště, kde je k vidění kaple sv. Václava z poloviny 19. století doplněná pamětní deskou se jmény padlým v 1. světové válce nad vchodem.

Poté se trasa vine lesem a mezi poli přes Pustinův kopec do již 'pardubické' Korouhve s její nejvýznamnější památkou, jíž je kostel sv. Petra a Pavla. Ten údajně pochází už z doby kolem roku 1050 a svůj současný vzhled získal v roce 1908. Na severní straně svatostánku je vybudována kaple sv. Františka s hrobkou a kolem kostela se rozkládá hřbitov, kde jsou k vidění další dva historické objekty. Jedná se o hranolovou dvoupatrovou zvonici ze 17. století se střechou krytou šindelem a střílnovými okénky v přízemí a v patře, neboť plnila i obranný účel, a ještě starší kostnici, bohužel běžně nepřístupnou.

Hřbitov slouží nejen obyvatelům Korouhve a jejích osad, ale i lidem z Trhonic, osady patřící k vysočinskému Jimramovu. Pod kostelem má své místo trvalá venkovní geologická expozice vzorků místních hornin a geologického vývoje obce a širšího okolí. Korouhev byla vystavěna na základě německého typu hromadných vesnic, a proto jí chybí klasická náves. K nejstarším statkům ve vsi patří rychta, ta ale současnou podobu získala až po požáru v roce 1928.

Z Korouhve se trasa výšlapu vrací kousek zpět a po žluté značce zamíří přes osady Kateřinky a Lačnov na začátek obce Borovnice a dál do sousedního Telecího k památné lípě. Zpívající neboli Lukasova lípa, údajně druhý největší strom východních Čech, je podle odborníků stará více než sedm století, obvod kmene dosahuje bezmála dvanáct metrů, vysoká je šestadvacet metrů a uvnitř se nachází rozměrná dutina zabezpečená mříží. Ta je spojena s legendou o písmákovi, který v době pobělohorské ve vykotlaném stromu při světle lojových svíček opisoval zakázané žalmy. U toho si prozpěvoval, a protože z cesty dutinu nebylo vidět, kolemjdoucí říkali, že strom zpívá.

V létě je možné nahlédnout i do sklípku usedlosti, u níž lípa roste, kde je volně přístupná malá expozice artefaktů s lípou spojených, například torza keramiky, jež byla uvnitř nalezena před bezmála čtyřmi desítkami let, kdy byla dutina při arboristickém sanačním zákroku vyčištěna od odumřelého dřeva. K vidění je rovněž rodokmen hospodářů Lukasů, který zahrnuje osm generací.

Cestou zpět dolů obcí si je možné prohlédnout četné roubenky s typickými lomenicemi - ozdobnými štíty, díky kterým byla v roce 2005 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Na roubené stavby navazují hospodářské budovy a společně tvoří uzavřené 'poličské' dvory. Zástavba tím připomíná i období pobělohorské rekatolizace, kdy se mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo na Vysočinu, osídlilo puštěné statky a preferovalo vnitřní dvory skryté před zraky zvědavců. Pozoruhodný je i kostel sv. Máří Magdalény ze 14. století se hřbitovem v horní části vesnice, do jehož areálu se vchází průchozí obrannou zvonicí z 16. století, a nechybí ani kostel evangelický, jehož základní kámen byl položen v roce 1783 a o století později se dočkal rozšíření.

Z Telecího trasa výšlapu pokračuje do Lačnova a poté se vrátí zpět na Vysočinu. Hned na začátku Borovnice se po pravé straně nachází objekt zrekonstruovaného Feltlova mlýna, jehož kořeny sahají nejméně do 17. století. Dnes citlivě obnovený objekt nabízí možnost ubytování či místa pro rodinné či firemní akce. Ve vsi se nacházejí nejen roubenky a tradiční obílené horácké chalupy, ale za obecním úřadem se vypíná "zámeček" - Buchtova selská usedlost, která je kulturní památkou. Zděný patrový dům s výraznou neogotickou fasádou a hospodářskými objekty tvořící uzavřený dvůr doplňuje zahrada a kříž. Původně šlo o celoroubené stavení, do stávající podoby bylo přestavěno v druhé polovině 19. století. Usedlost je unikátní zejména svým patrovým obytným domem se zdobenými fasádami či pavlačemi lemujícími ze dvora průčelí domu a hospodářského objektu.

V Borovnici cesta vede také kolem kaple sv. Jáchyma a Anny z roku 1900, na jejíž výstavbu se složili farníci, nebo evangelického kostela z roku 1886, jehož původně dřevěnou věž v roce 1913 nahradila zděná. Za posledním borovnickým domem trasa uhýbá vpravo po zpevněné cestě, která přechází v pěšinu klikatící se přes lesy k Jimramovu, kde vyústí do Borovnické ulice, a kolem zámku se dostane zpět do historického centra.

Trasa výšlapu je k dispozici zde.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.