Hrobka rodu Buquoyů, úzce spjatého s Novohradskými horami, na hřbitově v Nových Hradech

Tento starý původně francouzský rod, později česko-francouzský rod, přišel do Čech v roce 1618. Prvním představitelem tohoto rodu byl císařský generál Karel Bonaventura Buquoy. A jak k panství přišel? V roce 1614 vstoupil do rakouských služeb a 15.7. 1618 převzal vrchní velení císařské armády v hodnosti polního maršála. V červnu 1619 porazil Petra ze Švamberka, jednoho ze třiceti protestantských zemských direktorů.

Devět měsíců před bitvou na Bílé hoře, tj. 6. února 1620 darovací listinou císaře Ferdinanda II. psanou českým písařem Fabriciem, vlastnoručně signovanou císařem a kontrasignovanou kancléřem Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic, získal polní maršál hrabě Buquoy jako náhradu za dlužné peníze a nevyplacený žold pro své vojáky od roku 1618 panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice a statky Žumberk, Chválkov a Cuknštejn z bývalého Švamberského majetku. Od té doby až do roku 1945 patřilo panství Nové Hrady rodu Buqouyů, kdy jim bylo zkonfiskováno na základě Benešových dekretů, protože se hlásili k německé národnosti.

Buquoyové po sobě zanechali velmi mnoho stavebně zajímavých památek. Patří mezi ně nejen park v Terčině údolí, ale také např. Rezidence na náměstí v Nových Hradech či zámek tamtéž. Jako většina velkých rodů i oni měli svou rodinnou hrobku. Je zajímavostí, že někteří členové rodu jsou pohřbeni v kryptě kostela Svatého Petra a Pavla v Nových Hradech.

Samotný hřbitov, kde se hrobka nachází byl založen v roce 1810. Samotná hrobka byla postavena v novogotickém stylu v letech 1902 - 1904. Hlavním projektantem byl pražský architekt Josef Schulz, jenž je mimo jiné i autor hlavní budovy Národního divadla v Praze. Samotnou hrobku nechal vybudovat politik a velkostatkář Karel Bonaventura Buquoy - Longueval, jmenovec císařského generála vítěze na Bílé Hoře.

Hrobka byla postavena pro 28 rakví. Pochováno zde je pouze 8 příslušníků rodu Buqoyuoů - tři manželské páry a jejich příbuzníz rodu Cappy. Zbylí členové rodu jsou uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648 v klášterním kostele Svatého Petra a Pavla, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena di Biglia.

Poslední majitel velkostatku Karel Jiří 15. hrabě Buquoy se pohřbu do hrobky nedočkal. Po 2. světové válce byl obviněn za kolaboraci s nacisty. Původně měl být deportován do Německa, ale po tzv. Vítězném únoru byl zajat a v květnu 1948 komunistickým režimem odsouzen k vězení. Umírá 17.května 1952ve vězeňské nemocnici na Mírově v Brně.

V jedné nice krypty se nachází kamenná deska se jménem Maria a s datem úmrtí 10. ledna 1929. Jedná se o Marii Buquoyovou, jež se narodila poslednímu majiteli velkostatku Karlu Buquoyovi a jeho manželce Marii Valerii Kinské z Vchynic a Tetova. Při porodu došlo k potížím s placentou a ještě téhož dne malá Maria umírá.

Za hrobkou se nachází záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Filipa z Thun-Hohensteinu. Dodnes se neví, proč nebyli pohřbeni uvnitř hrobky. Na náhrobku se nachází ještě nápis v němčině, kde jsou uvedena data narození a úmrtí obou manželů.

Ke hřbitovu jsme přijeli autem, bylo již k večeru, tak i světlo a stíny dělaly své. Prohlídku je zde možné vykonat, ale pouze v určité dny a informace vám jistě rádi podají na místním infocentru. I tato hrobka má své kouzlo. Šlechtické rody se snažily tímto odlišit, ale také si dokazovaly svá bohatství. Kdo má rád trochu tajemno, tak mohu návštěvu pouze jen doporučit. Hrobka je za dobré viditelnosti vidět i z poutního místa na Dobré Vodě od kostela Panny Marie Těšitelky.