Město Hradec nad Moravicí a oblíbená stezka Lichnovských

Lovecká stezka Lichnovských a vyhlídka Bellaria

Je jen málo obyvatel Ostravy či Opavy, kteří by alespoň jednou v životě nenavštívili Hradec nad Moravicí (277 m, necelých 6 000 obyvatel), který se nalézá na okraji Nízkého Jeseníku jižně od Opavy. Důvodem je bývalý gotický hrad, vybudovaný již Přemyslem Otakarem II. na vysokém ostrohu nad kouzelným údolím známé řeky Moravice a neznámé říčky Hradečané, který byl později přebudován na renesanční Bílý zámek a pseudogotický Červený zámek.

Tak znají Hradec nad Moravicí současní návštěvníci. O historii zámku toho již bylo napsáno mnoho a návštěva určitě stojí zato. Ale pokud bývá nádvoří o víkendech a mnohdy i přes týden, pokud se zde konají např. různé konference, zcela přeplněno a není kde zaparkovat, o pár kilometrů dále na jih a jihozápad je klid a mír. Jedna z nenáročných nabídek turistických tras v okolí zámku je tzv. "Lovecká stezka Lichnovských", která byla dříve označena dřevěnými tabulkami (pár jich ještě zůstalo) a dnes je značena zeleně.

Je neobyčejně půvabná a je přímo stvořena pro polodenní výlet s dětmi, pokud tedy umí chodit pěšky, což v dnešní době nemusí být zcela samozřejmé. Rodiče mají auta, ve kterých se dají zakoupit hamburgery, v domech jsou výtahy a v tělocviku stále ubývá hodin pro pohyb. Protože se nemusí na vojnu, tak absence fyzické kondice ani tak moc nebolí, hlavně, že si děti rozumí s počítačem či mobilem. A nakonec proč taky, vždyť hrdinové dnešní doby, holohlaví a lehce zarostlí manageři či podnikatelé, mnohdy se zlatými řetězy, taky bývají dosti masití a všude dojedou autem. Až na to třeba někdy dojedou. Chlap čeká na první mízu a on přijde místo toho první infarkt. Ale dosti mentorování, stejně je k ničemu.

Na nádvoří zámku je turistický rozcestník (325 m), který nás pošle na hřebínek za zámkem hned po čtyřech značkách - červené, žluté, modré a naší zelené. Červená vede dolů na západ k řece Moravici na další rozcestí s názvem "Pilarka" (282 m), který mi vždy připomene zasloužilou umělkyni Evu Pilarovou (1939), která byla pěveckou hvězdou mého mládí.

Na stezku Lichnovských se vydáme po zelené mezi zelenými stromy (pokud to není v zimě), romantický travers se vine nad tokem Moravice o pod hřebenem, kterému vévodí nejvyšší bod - Doubrava (470 m). Je tedy plných 200 metrů nad vesnicí dole v údolí. Asi po půlhodině chůze dorazíme k rozcestí "Pod Doubravou" (333 m), kde zelenou značku protíná žlutá, která zde dělá překvapivě hezký okruh směrem na Bohučovice na východě, Chvalíkovice, Branku a již na západní straně Moravice hůrku Hanuši (427 m) se zbytky opevnění z prusko - rakouských válek k již zmíněnému rozcestí "Pilarka" na břehu naší řeky.

Lovecká stezka pokračuje dalších 1,5 km stále lesní pěšinou k rozcestí pod Bellarií (380 m), odkud je to asi 500 m klikatou cestičkou nahoru k tzv. "Vyhlídce Bellaria". Ta je ve výši 435 metrů, je tvořena kamennou zídkou v půlkruhu a je u ní ohniště. Teoreticky by mělo být krásně vidět na údolí Moravice u Žimrovic, ale stromy toto potěšení nedovolují. Takže není vidět téměř nic.

Tento způsob vyhlídky zdá se mi býti poněkud nešťastným!", pravil by asi tvůrce Rozmarného léta, spisovatel pan V. Vančura (1891 - 1942), který se kousek odtud v Háji ve Slezsku (227 m) narodil. Dále značka nevede, komu se nechce klesat zpět na zelenou, může pokračovat vzhůru a po 100 metrech dále po pěšině až na hřeben Doubravy a na modrou značku, která vede z Fulneku do Lesních Albrechtic a dále až na železniční nádraží v Hradci nad Moravicí. Dá se však takto i lehce zbloudit, takže je asi lepší se navrátit po serpentinách na rozcestí pod Bellarií, pokračovat dále po vrstevnici a pak klesnout na značku žlutou, která pro změnu míří z Včelího hradu (450 m) do Žimrovic. Tam je vynikající občerstvovací stanice, jsou tam hned tři hospody a dá se tam i dobře najíst.

V Žimrovicích (287 m) je známá papírna, založená již v roce 1890 a nedaleký Papírenský splav i zajímavý vodní náhon v romantickém prostředí, který rovněž stojí za shlédnutí. Po občerstvení v Žimrovicích musíme jít kousek po cestě mezi automobily a z "Pilarky" přes most zpět po červené značce k zámku. Kdo chce, může si odskočit na vrchol Hanuše. Třeba s heslem: "Máš-li něco na duši, svěř se hoře Hanuši!" Odtud vypadá její jižní svah skalnatě, nahoře je les.

Kdyby někdo chtěl, může také navštívit vrchol Kalvárie (414 m) na východní straně řeky Moravice, kam vede po zelené značce křížová cesta a dále pokračovat do Jakubčovic, kde je nová rozhledna Šance, odkud je vidět současně Praděd i Lysá hora. Tedy, pokud nám přejí horští Bohové. Někdy bývá místo toho "bohovsky" zataženo.

Za pozornost stojí také honosný hotel Belaria, který v názvu má o jedno "l" méně, než naše vyhlídka. Je tam bazén, hotelová restaurace a další vymoženosti. Před ním je velké parkoviště. Od hotelu Belaria je neskutečně krásný pohled na zámek, je to skutečná pastva pro oči. Stejně jako vyhlídka opačným směrem z altánku na hřebínku, nazývaný Bezručova vyhlídka, kousek od samotného zámku.

Hradec nad Moravicí byl oblíbeným místem tohoto slezského barda, který ho často navštěvoval. Po něm se také jmenuje jeden z nejstarších dálkových pochodů v ČR - "Bezručova Moravice", kterého jsem se v minulosti pravidelně zúčastňoval. Stovka tenkrát vedle z Hradce do Leskovce, kde je dnes přehrada Slezská Harta a zpět.

I můj přítel Jaroušek alias Šulejkin (1946) by mohl vyprávět. Tlačily ho na trase před třiceti roky botasky, tak si na 75. kilometru špice odřezal u piva příborovým nožem v hospodě Proletář v Lublicích (405 m), nedaleko horolezeckých skal na Kružberku. Dnes chytře tvrdí, že si je jen nařízl. "Prdlačky!", uřezal si je! Jsou svědci.

V údolí Moravice se za minulého režimu konaly celostátní srazy vybraných pionýrů, které pak s láskou navštěvovali naši straničtí a vládní představitelé, kteří měli jednu specialitu. Rádi se s pionýry přetahovali lanem . V tomto sportovním odvětví vynikali zvláště 1. tajemník ÚV KSČ a bývalý president Antonín Novotný (1904 - 1975) a bývalý předseda ideologické komise ÚV KSČ Jiří Hendrych (1913 - 1979), kteří byli často zdokumentováni a vždy jsem na tyto fotografie z tisku hleděl s láskou a závistí.

Já jsem se přetahoval lanem pouze v tělocvičně, oni si za touto činností vyjeli v pracovní době do překrásného kouta naší vlasti. Ale dnes jim to již nezávidím. Navíc Antonín Novotný byl na základě "Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti po XIII. sjezdu KSČ" obviněn ze subjektivismu, bezkoncepčnosti a nedůslednosti v uplatňování leninských principů i za chyby v řízení politiky strany a státu v 50. a 60. letech.

Není to nic nového, naší dnešní politici a představitelé ODS či ČSSD, o Lidovcích a KSČ nemluvě, se soustavně obviňují úplně ze všeho. Ale neslyšel jsem, že by se se skauty přetahovali konopným lanem. I když váhu by na to někteří měli. Ale i ti skauti, obezita je u dnešní mládeže jevem častým. Patří to k vyšší životní úrovni. Tlustší jsou asi jenom potomci našich dřívějších okupantů za 2. světové války (1938 - 1945), dnešních spojenců z NATO v Německu.

Zato však dnešní čelní politici často fárají na šachtách a plazí se odvážně v nízkých slojích mezi havíři. Pak se ukazují, lehce potřísněni uhelným mourem, v televizi a připadají si jako hrdinové. To ti dřívější politici nemuseli, tenkrát se horníci měli dobře a černé "zlato" kopali s láskou. Taky je nikdo nenutil pracovat do 62 let! Tak dělali i ty rekordy!

Na zámku, kde byly dříve také kasárna, zase sloužil na vojně první dělnický president Klement Gottwald (1896 - 1953). Jeho fotografie v uniformě byla vystavena o listopadu roku 1989 na zdech uvnitř budovy zámku. Nebo možná ještě o pár měsíců déle, než na přišlo OF. Tvářil se docela spokojeně a pobafával z dýmčičky. Omlouvám se za to, že se mi politika dostala až do tak krásných a malebných míst - "Mea maxima culpa!". Ale když se mi ty stany pionýrů na té krásné louce u Moravice pod zámkem, když fotografuji okolní krajinu, vždy v hlavě vybaví.

Mám oblíbená četná místa, kam musím každý měsíc, každý půlrok a každý rok K těm prvým patří třeba Lysá hora (1 323 m) v Beskydech, k těm druhým Velký Javorník (918 m)ve Veřovických vrších a k těm třetím právě okolí zámku v Hradci nad Moravicí, kdy mi zde učarovaly jarní měsíce. A jako tip pro výlety s dětmi či vnoučaty to nemá chybu! Možností zde každý najde do sytosti . A i pro starší či nemocné je malá procházka okolím zámku zážitkem. I otevřených restaurací se zde vyskytuje hned několik, hladem a žízní určitě nikdo nezahyne. Zahynout však doma nudou by mohl...!

Hradec nad Moravicí a okolí na mapě