Hardegg v Podyjí, vůbec nejmenší město v Rakousku

Hardegg, na skok u sousedů v nejmenším městě Rakouska (1)

Hardegg, nejmenší město Rakouska, v němž trvale žije necelá stovka obyvatel, najdeme stuleno u úpatí skalnaté vyvýšeniny nesoucí hrdý rozlehlý hrad, jeden z největších Dolního Rakouska. Historické městečko je navíc jedinou obcí ležící na území rakouského Národního parku (NP) Thaytal, mladšího a menšího bratra NP Podyjí.

Mluvíme-li v nadpisu článku o tom, že se vypravíme na skok k našim jižním sousedům, pak nehovoříme ani příliš obrazně, poněvadž Hardegg leží přímo na břehu hraniční řeky Dyje a s naší zemí jej spojuje most u bývalé celnice, který lze překonat ne jedním, ale tak deseti skoky. V následujících řádcích se tedy na nejprve prudce rozběhněme přehledem minulosti Hardeggu a poté se dlouhým skokem přesuneme na návštěvu k sousedům za Dyji.

Přístup a Thayatalweg

Úplně na úvod se však sluší přiblížit přístupové možnosti do Hardeggu. Z české strany to máme nejblíže z Čížova po modré a zelené turistické značce (3,5 km). V Čížově navíc můžeme navštívit návštěvnické centrum Národního parku Podyjí a za vesnicí také zbytek "železné opony".

Přímo Hardeggem prochází významná dálková trasa, červeně značená Thayatalweg, představující také jediný značený přístup pro pěší mířící do městečka z některého z blízkých míst v Rakousku.

Thayatalweg o délce asi 185 km víceméně kopíruje tok řeky Dyje (Thaya) na rakouském území, vede téměř celá severozápadní částí Dolního Rakouska zvanou Waldviertel. Z Nebelsteinu míří přes Gmünd, Waidhofen až k městu Raabs a.d. Thaya, kde soutokem Rakouské Dyje s Moravskou Dyjí vzniká řeka Dyje, která, sice ochuzena o přívlastek v názvu, ale posílena spojením obou toků, míří spolu se stezkou dále směr Drosendorf a Hardegg.

Hardegg, turistická mapa

Thayatalweg se kousek za Hardeggem od řeky odklání a pokračuje až do Retzu ležícího již v kraji sluncem prozářených vinic Weinviertelu, kde trasa končí, podobně jako pouť Dyje Rakouskem pár kilometrů severněji.

Přehled výhledů na Hardegg

Úvod naší hardeggské trilogie doplňuji také přehledem míst, jež poskytují zajímavé výhledy na městečko. Jednotlivé vyhlídky pak budou probrány v dalším textu.

Běh staletí v Hardeggu

Pohraniční městečko na hranici Rakouska a Moravy s hradem na skalnaté ostrožně obtékané řekou Dyjí a jejím největším přítokem mezi Vranovem a Znojmem, potokem jménem Fugnitz, hledí již tisíc let do divukrásné přírody kolem plné dramatických scenérií. Fascinující okolí Hardeggu zasazeného do hlubokého údolí neprostupných lesů a strmých, rozeklaných skal přiřklo místu i jeho jméno, ve skupině starých západogermánských jazyků Althochdeutsch totiž značí slova "hard" les a "egg" skálu či kámen. Předtím, než se pustíme do dalšího vyprávění, si přiblížíme pomocí přehledné tabulky chronologicky seřazené významné milníky historie Hardeggu.

Hardegg - přehled historie

Hardeggská vyhlídka

Prohlídku Hardeggu započneme zcela záměrně ne přímo mezi jeho domky, ale kousek dále a výše na Hardeggské vyhlídce (Hardegger Warte), suverénně nejnavštěvovanějším místě NP Podyjí. Odsud máme pohádkové městečko s hradem v objetí zalesněných skalních útesů jako na dlani. Jedinečným výhledem, který zůstane natrvalo vryt i do duše největšího flegmatika, se můžeme kochat po dlouhé minuty navzdory případné nepřízně počasí díky dřevěnému altánu, který vyhlídku umožňuje.

Most přes řeku Dyji u Hardeggu (Hardegger Thayabrücke)

V Hardeggu se nachází jeden ze tří hraničních přechodů na území bilaterálního Národního parku Podyjí-Thayatal. Je jím čtyřdílný příhradový most s nosností 6 t přes hraniční řeku Dyji spojující Rakousko s Moravou. Stojí tu na třech kamenných pilířích od roku 1874. Celnice na obou stranách byly zřízeny po ustálení hranice po I. světové válce.

V druhé půli 30. let minulého století bylo v rámci výstavby opevnění na hranici s nacistickým Německem a záhy anektovaným Rakouskem i podél Dyje u Hardeggu vybudováno několik lehkých železobetonových objektů vzor 37 (tzv. řopíky), bunkr (řopík typu E) se nalézá také těsně nad českou celnicí. Most sloužil nepřetržitě až do konce II. světové války. Padesátá léta odřízla naši zemi od sousedů vybudováním "železné opony", v jejímž hrozivém stínu obyvatelé Hardeggu půl století v nejistotě žili.

V roce 1968 se objevilo jisté úsilí o otevření přechodu, na což se však muselo počkat celých 22 let do 12. dubna 1990, kdy byl po opravě mostu znovuotevřen hraniční přechod Čížov - Hardegg pro pěší a cyklisty. Na tento slavný okamžik upomíná i památník v podobě špičatého kamene s vetknutou deskou. Most u splavu poskytuje krásný výhled na městečko. V současnosti zeje celnice prázdnotou, pohraničníci místo ponižujícího šacování nebohých turistů někde za rohem smysluplněji patrně pokuřují a hrají karty, tedy přechod je volně otevřen, což je výdobytek našeho vstupu do schengenského prostoru na konci minulého roku.

Po mostě je nazváno i nedaleké pohostinství Gasthaus Thayabrücke, jež z dálky sice láká až magnetizuje velmi pěkným dřevěným proskleným exteriérem, z blízky však odrazuje pro většinu běžných českých turistů o něco vyššími cenami (gulášovka s pečivem přes 3 €). Hostinec Thayabrücke je i nejvýraznějším pozůstatkem na přítomnost údajných pekelných sil přímo v Hardeggu. Jednalo se původně o mlýn, jehož přední část vlastníci přebudovali na pohostinství a v zadní až do roku 1930 fungovala továrnička zpracovávající perleť.

Prvním majitelem byl prý mlynář Eckhard, který stál jednou před problémem, jak vyměnit hřídel v mlýnském kole. Dlouho se mu to nedařilo, tak poslal pacholky a děvečky do kostela se pomodlit, aby se dílo konečně podařilo. Mlynář mezitím nasadil hřídel pomocí druhého kola a chasa po svém příchodu z bohoslužby našla vše hotovo. Mlynářův náhlý um v ní vyvolal dojem, že se jednalo o dílo ďábla. Od té doby se tak nezaslouženě říkalo mlýnu Čertův mlýn.

Od mostu na Hauptplatz

Již z mostu a samozřejmě velmi přehledně z Hardeggské vyhlídky jsme si mohli povšimnout pozůstatků městského opevnění. Hardegg byl ve středověku, nejpozději ke konci 13. století, obehnán rozsáhlými hradbami, jejichž součástí byla i dnes keři zarostlá Spálená věž (možná nepřesný překlad, Brandlesturm) nedaleko bývalého koupaliště (Altes Bad) u Dyje a na druhé straně na počátku stoupání šíje hradního vrchu zrekonstruovaná Městská nebo Hodinová věž (Uhrturm) ze 14. století.

Ještě o něco dále až na konci obce se po stranách cesty směrem na Felling zachovaly nárožní pilíře v místě někdejší železem pobité a zpevněné Městské nebo Železné brány (Eisernes Tor).

V Hardeggu se dlouho vzpomínalo na veselý prodej železných vrat Městské brány. O vrata projevili zájem v nedalekém Vranově a vezla je tam sama hlava města, starosta spolu s jedním radním. Dobrý obchod se už tenkrát musel vydatně zapít a tak i oba představitelé Hardeggu ve Vranově jedli a pili až celý zisk prohýřili. Domů nedovezli nic krom dvou bolavých hlav, zatímco vrata zdobí zámek ve Vranově dodnes.

Sesutí zbylého oblouku Městské brány, která zůstala stát, prý způsobil omylem na hardeggském předměstí bydlící loupežník Waller, jenž nedaleko kácel strom a kmen spadl na bránu. Tak zbyly jen ony pilíře.

Ale vraťme se zpět k Dyji na opačný konec městečka. Za mostem se ocitneme na Hlavní ulici (Hauptstraße). Tlačí-li nás čas a chceme-li rychle stihnout prohlídku hradu pak můžeme využít od bývalého mlýna (jak zmíněno dnes pohostinství Gasthaus Thayabrücke) zkratky ulicí Mlýnská stezka (Mühlweg), kterou se dá rychle vystoupat téměř až k první hradní bráně.

Při dostatku času je vhodné setrvat na Hauptstraße. Nejen dům č.p. 13 má velmi pěkný portál a dřevěná vrata, po levé ruce zase narazíme na rumpál studny s ozdobným dřevěným krytem zakončený stříškou s vázičkou. Nápis "Kein Trinkwasser" však varuje před doplněním zásob vody z tohoto zdroje. Zleva se s Hlavní ulicí stýká i romantická Doktorská ulička (Doktorgasse), druhá možná zkratka k hradu.

Hauptstraße probíhá paralelně s tokem řeky Dyje a na svém konci se nenápadně a volně napojuje na centrální podlouhlé a přibližně trojúhelníkovité náměstíčko, Hlavní náměstí (Hauptplatz), na styku tří ulic. Pozornost tu na rohu s Rybářskou uličkou (Fischergasse) poutá žlutá barva fasády památkově chráněné budovy č.p. 68 s průčelím zakončeným trojúhelníkovitým štítem s jehlany po bocích. V domě sídlila radnice, poté knihovna a dnes patří kulturnímu centru s galerií (Kulturpunkt Hardegg), která o sobě hrdě prohlašuje, že je nejmenší galerií v nejmenším městě Rakouska.

Z náměstí k hradu

Rovně z mini náměstí dojdeme po Lázeňské uličce (Bad Gasse) ke zmíněným starým říčním lázním (Altes Bad) v blízkosti soutoku potoku Fugnitz s Dyjí nedaleko čtyřboké zarostlé Spálené věže (Brandlesturm). Směrem doleva z náměstí můžeme pokračovat přímo vzhůru k hradu nebo kousek výše odbočit doprava.

Zvolíme-li tuto druhou jmenovanou možnost, připravíme si hezký zážitek výstupem po strmém krytém schodišti na severovýchodní terasu hřbitůvku pod hradem, kde se tyčí věž s barokní střechou u jednolodní budovy duchovního centra obce, farního kostela sv. Víta z první poloviny 13. století, jehož podzemí sloužilo jako hrobka pro pány z Hardeggu.

Nynější vzhled svatyně s pozdně románskými základy je dán barokními úpravami z poloviny 18. století. Interiér kostela je možno shlédnout při mši a snad také po dohodě s místním farářem či kostelníkem mimo bohoslužbu (tel. +43 294 982 84).

Pod kostelem stojí kruhová zděná stavba o průměru 7,5 m a výšce 13 m, románský karner (kostnice) z roku 1160, upravovaný i později v 15. století. Karner, stavěný vždy v blízkosti kostela, je budova poměrně chmurného určení, do její spodní části byly ukládány kosti vykopané na hřbitově a ve vrchním části se sloužily zádušní mše za mrtvé, obě etáže měly zpravidla samostatný vchod.

Pokud vám je podobná mimořádně zajímavá památka povědomá z výprav po Slovensku (Banská Štiavnica, Kremnica…), Moravě (Vranov nad Dyjí, Moravské Budějovice…) či Maďarsku (Pápoc, Ják…), pak je Vaše tušení správné. Karnery byly sice zhusta budovány především v Rakousku, odtud však potřebu jejich výstavby šířili při kolonizaci ve středověku německy hovořící osadníci do okolních zemí. Na farním hřbitově v Hardeggu se nachází i památkově chráněný pomník (Grabdenkmal Joseph König). Výčet hardeggských památek uzavírá socha sv. Jana Nepomuckého před hradem.

Od kostela pokračujeme Kostelní uličkou (Kirchengasse) ku hradu buď po Hradní ulici (Burgstraße) nebo úzkou Starou uličkou (Alte Gasse) až k rekonstruované Hodinové věži na skalnatém pahorku. Vysoká štíhlá čtyřboká kamenná stavba je zakončená bíle natřeným pásem s okénkem nad ciferníkem, kryje ji došková střecha ve tvaru komolého jehlanu, na střechu navíc nasedá malá dřevěná zvonička. K věži je přilepen malý domek a na plácku před ním k odpočinku vybízí stolek se dvěma lavičkami. Usedněme nyní na lavičku pod Hodinovou věží a vyčkejme zde na druhé pokračování našeho vyprávění o Hardeggu.

Další informace a významné odkazy

• Mapy: Podyjí-Thayatal, Vranovská přehrada, č. 53, nakl. Shocart; KČT Podyjí a Vranovská přehrada č.81; Shocart; Národní park Podyjí, Nationalpark Thayatal (2003), KČT, měřítko 1:25 000
• Plánek tras v NP Thayatal: http://www.np-thayatal.at
• Rodokmen posledních majitelů Hardeggu: http://pages.prodigy.net
• Hardegg na stránkách muzea Dolního Rakouska: http://geschichte.landesmuseum.net/
• Návštěvnost NP Podyjí: http://www.nppodyji.cz
• Opevnění u Vranova: http://sweb.cz/
• Kultur-punkt Hardegg: http://www.zeitvertrieb.net
• Karner: Paukrt V. (1976): Románské karnery na Moravě. Disertační práce UJEP. Brno.; http://is.muni.cz/, http://www.oeab.at
• Seznam památkově chráněných objektů Hardeggu na http://www.bda.at
• Hrad: http://hardegg.museum.com, http://www.ms-visucom.de
• Obsah pověstí z knihy: Bischof F., Jordan J., Enzenhofer S. (1978): Sagen und Legenden aus Hardegg, Hardegg

• Pokračování; Hardegg - na skok u sousedů v nejmenším městě Rakouska II., NP Thayatal