Galmus a Poráčská, Hnilecké vrchy na Slovensku

Málo známý Galmus v Hnileckých vrších

Vápencová plošina Galmus se nachází ve Slovenském rudohoří, respektive jeho celku Volovské vrchy, podcelku Hnilecké vrchy. Její nadmořská výška se pohybuje mezi 700-800 m nad mořem. Je tvořena zkrasovatělými triasovými (druhohorními) vápenci. Povrchové krasové jevy (jako jsou třeba závrty) jsou zde vyvinuty poměrně slabě. Zajímavé jsou ovšem podzemní prostory, z nichž jeskyně Šarkanova diera (česky bychom řekli Dračí díra) je chráněna jako přírodní památka. Bohužel šechny zdejší jeskyně jsou veřejnosti nepřístupné.

Tektonická porucha (zlom v zemské kůře) podmínila vznik hlubokého kaňonovitého údolí Poráčského potoka, zvaného též Poráčsky jarok. Na prudkých svazích kaňonu se vyskytují zachovalá lesní společenstva reliktního charakteru. Ve skalnatých partiích se jedná především o reliktní bory. Tyto původní borové porosty jsou pozůstatkem (reliktem) z konce poslední doby ledové, kdy byla světlomilná borovice ve středoevropských lesích hojně zastoupena. Později na většině míst vymizela vlivem šíření jiných dřevin, které ji zastínily. Udržela se pouze na některých skalnatých místech (jak se konec konců zpívá i v naší hymně).

Kaňon Poráčského potoka je od r. 1981 chráněn jako národní přírodní rezervace Červené skaly. Roste zde velké množství ohrožených druhů rostlin (orchidej střevíčník pantoflíček, lijána plamének alpský, koniklec slovenský, atd.). Významným chráněným územím je taky národní přírodní rezervace Galmuská tisina, chránící smíšené porosty přírodě blízké dřevinné skladby. Pozoruhodný je zde výskyt tisu červeného, jedovatého stromu nižšího vzrůstu, jehož dřeva se kdysi využívalo k výrobě luků. V podrostu se pak vyskytuje třeba zajímavá kapradina jelení jazyk celolistý. Chráněné území zde bylo vyhlášeno v r. 1982.

Celé Slovenské rudohoří je stejně jako třeba Krušné hory na pomezí Čech a Německa známé těžbou rud různých kovů, která zde probíhala až do 20. stol. V souvislosti s těžbou rud byla založena i většina okolních sídel. Např. Krompachy jsou doloženy již ve 13. stol., kdy se zde těžilo zlato a stříbro. Od 16. stol. tady fungovaly pece a hamry zpracovávající železnou rudu, od 19. stol. největší železárny na území Slovenska (vlastnila je tzv. Rimamuránská společnost, ovládající tehdy těžbu rud ve velké části slovensko - maďarského pomezí, mimo jiné kolem Rimavské Soboty a Muráně). Hornickou (či jak se na Slovensku říká baníckou) obcí jsou i Slovinky.

Stopy po těžbě mědi (staré štoly, haldy či pinky čili povrchové jámy vzniklé propadnutím podzemních horních děl) jsou v okolí patrny dodnes. Dnes má obec především rekreační charakter (známé je lyžařské středisko Plejsy). Pro cestu na Galmus jsou nejlepším východiskem Krompachy, ležící na hlavní železniční trati (Poprad) - Spišská Nová Ves - Margecany - (Košice). Ovšem pozor, rychlíky zde nestaví a frekvence osobních vlaků je velmi nízká. Poměrně solidní je (či alespoň na jaře roku 2005 ještě bylo) autobusové spojení (nejen do Krompach, ale i do okolních obcí).

Modrá turistická značka Krompachy - Poráč vede přímo přes plošinu Galmus. Turistický průvodce (Jozef Ďurček a kol: Slovenské rudohorie - Volovské vrchy a Čierna hora, Šport Bratislava 1988) udává pro cestu Krompachy - Poráč čas 3 a 1/2 hod. K lovecké chatce Galmus (pramen) z Krompach dojdete za 1 a 1/2 hod. Kromě prvotního prudkého výstupu z Krompach se jedná o pohodlnou trasu s minimálním převýšením. Dalším vhodným nástupním místem jsou Slovinky, kam se z Krompach pohodlně dostanete autobusem. Vychází odtud účelová asfaltka (červená turistická značka) k chatě Čierny bocian.

Cesta vede pěkným údolím kolem potoka a je turisticky naprosto nenáročná. Na loukách se v létě pasou ovečky, prostě idylka. Postupně se však údolí zužuje, zůstává místo pouze pro potok a cestu, po obou stranách k nim strmě spadají lesnaté svahy. K chatě Čierny bocian (Na Žriedlach) dojdete asi za 3/4 hod, až do Poráče udává průvodce 2 a 1/2 hod.

Od chaty Čierny bocian vedla dříve ještě naučná stezka značená tvarovou značkou přímo na Galmus. Již před pár lety však byla z důvodů ochrany přírody zrušena (ve starších mapách bývá ještě vyznačena). Značení již dnes není patrné a trasa vede náročným terénem. V žádném případě proto nedoporučuji pokoušet se sledovat starou značku, prakticky to není možné. V národní přírodní rezervaci je navíc pohyb mimo značené turistické cesty zakázán.

Do Poráčské doliny je možné se dostat ještě z druhé strany z Rudňan přes Poráč. Rudňany byly známé těžbou stříbra, mědi a také rtuti, byl zde i významný závod zpracovávající rudy. Dokonce již koncem socialistické éry se v novinách poměrně otevřeně psalo o problémech se zdejší cikánskou komunitou.

Jaká je situace v současnosti, nevím. Vzhledem k tomu, že obec na rozdíl od Krompach nemá ani funkční internetové stránky, přílišnou atraktivitu pro cestovní ruch nelze očekávat. Ovšem nebyl jsem tam a nechtěl bych nikomu křivdit. Musíte to vyzkoušet sami. Krompachy a okolí poskytují bohaté ubytovací možnosti, od hotelů přes penziony po ubytování v soukromí. Více na www.krompachy.sk. Dříve pro veřejnost fungující chata Čierny bocian přímo v Poráčské dolině (Na Žriedlach) je momentálně mimo provoz.

K návštěve Poráčské doliny jsem se inspiroval ve starých číslech časopisu Krásy Slovenska. Psalo se tam o ní jako o jednom z turisticky velmi atraktivních míst Slovenska. Realita byla pro mne možná trochu zklamáním. Na Slovensku je jistě mnoho podobných dolin. Přesto oblast Galmusu za návštěvu určitě stojí. Zvlášť pokud dáváte přednost klidnějším místům, než je tatranská magistrála.

Poráč, turistická mapa