Flascharův důl, přístupný břidlicový důl u Oder

Flascharův důl - rezervace, cena vstupného a délka prohlídky

Nízký Jeseník, ležící ve stínu vyššího Hrubého Jeseníku, není příliš častým cílem turistů. Namísto davů lidí vás tady bude na výletech doprovázet jeden nepřehlédnutelný fenomén, pro Nízký Jeseník tak autentický. Těžba a zpracování břidlice.

Břidlicové dědictví Nízkého Jeseníku dnes žije především díky místním lidem a obcím, sdružených ve spolku Krajina břidlice, který se snaží tento odkaz minulosti zachovávat a přibližovat veřejnosti. Díky jejich iniciativě byl v roce 2022 ministerstvem životního prostředí vyhlášen nový národní geopark Krajina břidlice.

Okolí města Budišova nad Budišovkou dnes obklopuje hustá síť značených cest NS Břidlicové stezky, o celkové délce neuvěřitelných 53 km. Kolem Zálužné vás provede naučná stezka Dědictví břidlice dlouhá 6,8 km, jejímž "hlubinným vrcholem" je od roku 2018 Raabova štola. Vůbec první břidlicový důl v České republice zpřístupněný veřejnosti a dnes jeden ze dvou. Tím druhým je od roku 2020 Flascharův důl v Odrách, ke kterému vede naučná stezka "K Flascharovu dolu", dlouhá 3,5 km.

Geologie

V Nízkém Jeseníku se nachází největší ložisko břidlice v celé střední Evropě a zároveň jedno z nejkvalitnějších na světě. Břidlice je, zjednodušeně řečeno, zkamenělé mořské bahno. Bahno, které se usazovalo na dně pravěkého moře před plus minus 330 miliony lety.

K největšímu rozmachu těžby došlo hlavně v okolí Budišova nad Budišovkou, Starých Oldřůvek, Vítkova, Zálužné, Starých a Nových Těchanovic, Velké Střelné nebo Jakartovic a Svobodných Heřmanic. Většina těchto dolů se nachází na kvalitním moravickém břidlicovém souvrství. Kromě toho se ale břidlice v menší míře těžila i v Odrách, Klokočově, Budišovicích, v Boňkově u Potštátu, Hrubé Vodě a na dalších místech.

V tomto článku se však budu primárně věnovat Flascharovu dolu v Odrách, jedinému místu v blízkém okolí Oder, kde se pokrývačská břidlice hlubině těžila. Geologické podloží je tady tvořeno drobami a jílovito-prachovcovými břidlicemi o něco méně kvalitního hradecko-kyjovického souvrství. Vrstvy břidlice byly tektonickými pohyby modelovány do mohutných vrás a unikátní čelo jedné z nich je možné spatřit i ve Flascharově dole. V České republice je to jediné v podzemí a zepředu odhalené čelo vrásy přístupné veřejnosti.

Historie těžby břidlice v Nízkém Jeseníku

Břidlice se ve střední Evropě začala těžit v 18. století, poté co česká královna Marie Terezie vydala v roce 1751 "Ohňový patent". Vůbec poprvé tak u nás zavedla protipožárně-stavební normy. V tomto patentu, mimo jiné, zakázala, aby se na nových střechách domů ve městech nadále používaly spalné matriály, hlavně dřevěný šindel.

Největšího rozmachu dosáhla těžba pokrývačské břidlice v 19. století, "době páry a průmyslové revoluce". Nízkojesenická břidlice začala proudit po železnici do celého Rakouska-Uherska. Rozvoj průmyslové výroby keramické krytiny, plechové, asfaltové nebo eternitové sice znamenal významný nárůst konkurence, přesto se ale pokrývačská břidlice udržela i po roce 1918.

Těžba břidlice byla u nás jedním z "německých řemesel", její těžbě a zpracování se téměř výhradně (příkladem výjimky z pravidla budiž pan Řihák) věnovali především čeští Němci. Jejich odsun po druhé světové válce byl drtivou ranou zdejší těžbě. V poválečném centrálně plánovaném socialistickém hospodářství nebylo místo pro ruční výrobu střešních tašek a těžba byla zachována jen v dolech ve Lhotce u Vítkova a v dole ve Svatoňovicích (Státního statku Staré Oldřůvky). Tady ale pokračovala v podstatě jen pro potřeby památkové péče. S otevřením trhu v 90. letech byla místní těžba doslova převálcována zahraničním dovozem levné břidlice ze Španělska, Portugalska, Číny a Spojených států Amerických.

Historie Flascharova dolu

Povrchovou těžbu břidlice v lokalitě "Nový Svět" u Oder začal pravděpodobně v 80. letech 19. století Gustav Mauler. Hlubinou těžbu započal až v 90. letech 19. století veselský rodák Johann Fadle mladší. První písemná zmínka o těžbě pochází z roku 1894, je jí živnostenský list na těžbu a zpracování břidlice vydaný Johannu Fadle mladšímu Okresním hejtmanstvím v Opavě. Těžba ale byla velice primitivní, horníci těžili pouze vlastními silami bez použití jakékoli mechanizace, elektřiny nebo trhavin.

V roce 1899 se do těžby vložil notář z Moravské Třebové, JUDr. Karl Flaschar, který se rozhodl investovat do modernizace a rozšíření těžby. Dnes se důl jmenuje po něm, protože právě za něj dosáhla těžba v dole svého vrcholu. Kromě horní štoly Johann, s jejíž ražbou započal Johann Fadle mladší, nechal Karl Flaschar vyrazit ještě druhou, spodní štolu. Pojmenoval ji "Hortenzie" po své choti, Hortenzii Flaschar. Těžba pravděpodobně probíhala jen do roku 1914, kdy byli muži povoláni do 1. světové války.

Začátkem 20. let těžba ve Flascharově dole ustala a již nikdy nebyla obnovena. Důl byl ponechán svému osudu dalších téměř 100 let, během kterých byl vydán na milost náhodným turistům. Jeho vybavení bylo rozkradeno a některé jeho části se postupně zhroutily. Z povědomí Oderáků ale důl nikdy nevymizel a občas se stával cílem různých výletů za dobrodružstvím, přestože vchody byly částečně zhroucené a vstup do něj zakázán. Teprve po jeho převzetí městem Odry začaly v roce 2017 stavební práce na jeho obnově a 11. července 2020 byl Flascharův důl zpřístupněn veřejnosti.

Technologie těžby

Zpočátku byly k dobývání břidlice využívány pouze jednoduché ruční nástroje. A to mnohdy zemědělského původu, protože místní "horníci" byli především zemědělci. Těžbou břidlice si často v zimě pouze přivydělávali. Kromě mlátků a želízek ("kladívek a majzlíků") se používaly hlavně krumpáče a motyky. A především hrubá lidská síla. V menších dolech se vytěžený materiál vynášel ven v kožených brašnách, proutěných koších, případně se vyvážel na kolečkách.

Teprve po investici Karla Flaschara byly v dole položeny koleje a zakoupeny důlní vozíky. Při těžbě se zároveň začaly používat trhaviny - především černý prach. Protože žádná elektřina v dole nebyla, otvory pro nálože se vrtaly ručně železnými tyčemi se závitem. Železnými tyčemi si potom i pomáhali při vylamování břidlicových bloků a jejich nakládání na vozíky. K osvětlení horníci používali pouze petrolejové kahany. Štoly byly raženy v mírném stoupání, což umožňovalo jejich přirozené odvodnění. Žádný systém nuceného větrání v dole nebyl, teprve po prolomení větracího komínu, který spojil obě štoly, bylo umožněno přirozené proudění vzduchu dolem.

Netopýři

Již po ukončení těžby se Flascharův důl začal postupně stávat vděčným útočištěm letounů pro zimní hibernaci. Přestože se vchody do obou štol postupem času zhroutily a poté byly zamřížovány, nikdy nebyly zavaleny a zaslepeny úplně. Letouni tak měli a dodnes mají celkem nerušený přístup do celého dolu. Vchody jsou sice dnes zajištěny ocelovou mříží (štola Johann) a dubovými vraty (štola Hortenzie), v obou se ale nachází dostatečně velké otvory, aby letouni proletěli.

Mezi letouny v České republice patří hlavně netopýři a vrápenci, kterých u nás žije 27 druhů. Ve Flascharově dole z nich bylo pozorováno 8 druhů: netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).

V letním období od května do října je důl zpřístupněný veřejnosti, a hlavně v květnu a říjnu mohou návštěvníci v dole živého netopýra či vrápence spatřit. Od listopadu do dubna je Flascharův důl veřejnosti uzavřený, právě proto, aby měli letouni klid na zimní spánek. V dole pravidelně zimují v průměrném počtu asi 120 jedinců. Netopýři a vrápenci patří mezi zvláště chráněné živočichy, v dole je tedy zakázáno se jich dotýkat nebo je jakkoli rušit.

Krasová výzdoba

Těžba byla ukončena teprve před asi 100 lety. I za tak krátkou dobu se ale v dole již objevuje skromná krasová výzdoba, hlavně malá brčka, záclony a sintrové povlaky. Můžeme tak hezky pozorovat, jak krasové útvary vznikají, což se nám v jeskyních (kde tyto útvary rostou po miliony let) nepovede. Krasová výzdoba dolu je poměrně mladá a velice křehká a citlivá. Prosím proto případné návštěvníky, aby se výzdoby nedotýkali a kochali se pouze očima.

Přístup k dolu

V zatáčce je zároveň menší odstavná plocha pro auta. Ti, kteří by chtěli poznat okolí důkladněji mohou přijít po naučné stezce "K Flascharovu dolu". Stezka je vyznačena bílými čtverci s černým symbolem mlátku a želízka. Lesní cesta od silnice k dolu je dlouhá asi 750 m a vede po rovince. Je sice sjízdná pro auta, ale bez povolení Lesů ČR je vjezd na účelové lesní cesty zakázán. Podrobněji se o cestě k dolu dočtete v mém článku "Po naučné stezce "K Flascharovu dolu" v Odrách".

Prohlídka

Prohlídka dolu je možná po předchozí rezervaci termínu na stránkách dolu https://www.flascharuvdul.cz/, zakoupení vstupenky na pokladně (platby pouze v hotovosti) a pouze v doprovodu průvodce. Rezervaci doporučuji, protože se může stát, že při příchodu na místo bez rezervace již bude prohlídka kapacitně naplněna (prohlídka je omezena počtem lidí kvůli stísněným prostorám) nebo se naopak může stát, že u dolu nikdo nebude, protože se na prohlídku nikdo nepřihlásil. S rezervací tak budete mít jistotu, že nepřijdete zbytečně.

Návštěvník je na prohlídku průvodci vybaven přilbou s čelovkou, a je povinen ji mít nasazenou po celou dobu prohlídky, platí i pro děti. U dolu je možné zakoupit základní nápoje a nějaké sladkosti, ale žádná restaurace ani kavárna u dolu není. Návštěvníkům doporučuji sportovní oblečení, pevnou obuv a teplou bundu (v dole je 8 °C). Veřejnosti je prohlídkami zpřístupněno asi 300 metrů chodeb a komor, prohlídka trvá 60-90 minut, podle povahy skupiny a konkrétního průvodce.

Prohlídka začíná vstupem do spodní štoly Hortenzie a končí východem z horní štoly Johann. Ze spodní štoly do horní je prohlídka vedena 19 metrů vysokým svislým větracím komínem, do kterého je vloženo lezní oddělení. Návštěvníky tak čeká lezení po čtyřech nakloněných žebřících, oddělených mezipodestami. Lezní oddělení zvládají i menší děti, nicméně pokud by si kdokoli lézt netroufal, nemusí. Průvodci chodí vždy ve dvou, jeden leze po žebřících, druhý se pak může případně vrátit s těmi, kteří se na lezení necítí, stejnou cestou ze štoly ven a lezní oddělení venkem obejít a horním portálem se pak vrátit na zbytek prohlídky.

Cena vstupného činí 150 Kč za dospělého, 80 Kč za dítě, studenta nebo seniora, 50 Kč za účastníka školního výletu nebo tábora. Rodinné vstupné (2 dospělí a až 3 děti) činí 300 Kč, tedy jako dva dospělí. Veřejnosti je důl přístupný od května do října, od listopadu do dubna je důl veřejnosti nepřístupný, jako významné zimoviště letounů.

Na závěr velký dík všem, kteří se zasloužili o záchranu a zpřístupnění této cenné památky technického dědictví Oderska veřejnosti.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.