Túra na Doubravský hřeben, trasa ve Švihovské vrchovině

Doubravský hřeben, Švihovská vrchovina a turistika

Pokud se vydáte do severozápadní části Klatovska (Plzeňský kraj), jistě nepřehlédnete výrazné kopce, tyčící se v oblasti Chudenicka a Švihovska. Tyto kopce patří k tzv. Doubravskému hřebenu, který je součástí Chudenické vrchoviny, což je podcelek Švihovské vrchoviny v Plzeňské pahorkatině. Abych byl úplně přesný, tak zmíním ještě okrsek Korábská vrchovina.

Pokaždé, když jedu autem po silnicích vedoucích kolem, kochám se strmými svahy porostlými většinou listnatým lesem. Nejkrásnější jsou však na podzim, kdy listy stromů na svazích hrají všemi barvami.

Čtěte také: Skalní město Matějkovna

Jen co člověk vyjede z vesničky Lučice na Chudenicku, otevře se mu krásný pohled na kopec, který je nejvyšší a podle něhož je celý Doubravský hřeben pojmenován - na Velkou Doubravu (727 m). Kolem Velké Doubravy protéká na západě a na severu říčka Poleňka, která si razí cestu údolím mezi masivy Doubravy a Bělýšova. Toto údolí převyšuje Velká Doubrava přibližně o 320 m na vzdálenosti mírně přesahující jeden km a jedná se o mohutný, zdálky viditelný kopec. Pokud by se člověk vydal na vrchol právě z této strany, solidně by se zadýchal, protože stoupání je opravdu velké.

Zatímco její svahy jsou ukázkou přírody ve své nejčistější podobě, o jejím vrcholu to neplatí. Ten totiž přitahoval armádu, která zde v minulosti umístila svou posádku a Velká Doubrava začala sloužit jako stanoviště vojenských radiotechniků. Dnes nalezneme na vrcholu již jen nevyužívané chátrající budovy a vysílač, odkud je šířen signál několika rádií a mobilních operátorů.

Mluvím zde o Velké Doubravě a vy se jistě ptáte, zda existuje také Malá Doubrava. Ano, existuje. Od své vyšší sestřičky je oddělena sedlem a tvoří jižní vrchol masivu. Měří jen o osm metrů méně a také její vrchol je poznamenán člověkem. I zde se nachází vysílač, i když viditelně skromnější oproti tomu na Velké Doubravě. Na masiv Doubravy nevede žádná turistická stezka, ovšem až na vrchol se dá dojít po asfaltce, která začíná v zatáčce nad vesničkou Věckovice. Ale pozor, je zde zákaz vjezdu, tudíž jedině pěšky!

Pokud se přiblížíme již zmiňovaným údolím řeky Poleňky k vesničce Slatina, upoutají nás kromě již představené Doubravy i další strmé svahy při opačné straně silnice. Těmito svahy zde začíná Bělýšovský les. Jedná se o výrazný hřeben, který má čtyři vrcholy. Jihozápadní vrchol se nazývá Bělýšov. Směrem k severovýchodu se potom táhne dvojvrcholový hřbet nazývaný Říčej (vyšší bod, který dosahuje 697 m n. m. je pak nejvyšším bodem celého Bělýšovského lesa) a na severovýchodě končí Bělýšovský les vrcholem Valba.

V jihozápadní části masivu byla zřízena PR Bělýšov, která chrání přirozená lesní společenstva s mnoha druhy chráněných rostlin, z nichž zmíním např. bělozářka liliovitá, lýkovec jedovatý či náprstník velkokvětý. Bělýšovským lesem prochází žlutě značená turistická značka a zvláště krásná je zdejší hřebenová cesta přes Říčej.

Přírodní rezervace (zvaná Bělč) byla zřícena i na další významné části Doubravského hřebene, vrchu Běleč (712 m). Zde se chrání hlavně zbytky bukového pralesa. Běleč je zdálky viditelný kopec, dominující okolí městečka Švihov.

Celý Doubravský hřeben (a vlastně celou Korábskou vrchovinu) uzavírá na severním konci vrch Tuhošť (601 m). Zdejší přírodní společenstva jsou natolik cenná že jsou společně s Bělčem, Bělýšovským lesem a severním svahem Velké Doubravy chráněna jako součást evropsky významné lokality Švihovské hvozdy.

Další související články: