Příroda: Čedičové (kamenné) varhany ČR a Slovenska

Vznik sloupcovité odlučnosti tedy není podmíněn působením vnějších sil, nýbrž sil vnitřních. Sloupcovitá odlučnost, její pravidelná puklinová síť, se šíří ve směru chladnutí lávového proudu, tedy od jeho okraje směrem do jeho středu.

Proud lávy navíc nechladne homogenně, stejnou rychlostí. Naopak rychlost chladnutí je různá. To se projevuje tím, že se puklinový systém, charakter sloupcovité odlučnosti, směrem do středu proudu mění. Sloupce jsou orientovány kolmo k povrchu lávového pokryvu. Zatímco v subhorizontálním proudu jsou sloupce svislé a vytvářejí strukturu tzv. kolonád, v místech sopouchů a žil vyvěrajících na povrch vytvářejí milířové struktury aj.

V příčném řezu mohou být sloupce čtyř, pěti, šesti, sedmi nebo osmiboké. Nejtypičtější jsou sloupce šestiboké (hexagonální) se stranami svírajícími úhly 120°. Šestiboké sloupce mají vzhledem ke svému objemu nejmenší plochy puklin a tudíž spotřebují nejméně energie ze smršťující se horniny. Je tedy energeticky nejvýhodnější.

Čtěte také: Sopky v ČR: Sopečné vrchy jako významné přírodní lokality a turistické cíle

Pravidelné hranoly vznikají při pomalém a rovnoměrném vychládání a tuhnutí lávy. Obecně platí, že čím pomaleji a rovnoměrněji láva chladne tím jsou hranoly pravidelnější a hrany ostřejší. Tak jako je tomu například v případě Kamenného vodopádu pod hradem Šomoška v Cerové vrchovině.

Většina čedičových varhan u nás či na Slovensku není přirozeného původu, nýbrž vznikly odkryvem svrchních vrstev horniny. Například v lomech. Jen malá část čedičových varhan je původu přirozeného a vznikly postupným zvětráváním okolních a méně odolných hornin. Čedič je totiž velice tvrdý a mnohem odolnější než většina usazených hornin.

S čedičovými varhanami se setkáváme, pochopitelně, v oblastech vulkanického původu. U nás například v Českém středohoří (Oltářík, Košťálov), Krušných horách (Rotavské varhany), Dolnooharské tabuli (Hazmburk) nebo v Nízkém Jeseníku (Lávový proud u Meziny na Venušině sopce). Na Slovensku například v Cerové vrchovině (Šomoška, Steblová skala) a nebo ve Štiavnických vrších (Štangarígel). Níže uvádím výčet nejznámějších lokalit, který budu ale postupně v průběhu času doplňovat.

Čedičové varhany Panská skála

Čedičové varhany Panská skála (národní přírodní památka) jsou asi nejznámější čedičové varhany v České republice. A shodou okolností také nejstarším chráněným geologickým útvarem na našem území. Panská skála se nachází v blízkosti Kamenického Šenova.

Panská skála vznikla díky pravidelné sloupcovité odlučnosti čediče před asi 30 miliony lety. Čedičový výchoz na Panské skále je pozůstatkem po rozsáhlé třetihorní vulkanické činnosti na území dnešní ČR. NPP Panská skála je torzem 597 m vysokého návrší, které ční mezi Kamenickým Šenovem a Práchní.

Čedičové varhany u obce Konojedy

Zatímco Panská skála, Zlatý vrch nebo Rotavské varhany patří mezi turisticky oblíbené cíle, čediče u Konojed nedaleko Úštěka jsou opomíjené. Konojedské čedičové sloupy pravidelného tvaru mají typickou milířovou strukturu. Jsou ohnuty do oblouku a směrem vzhůru se zužují. Čedičové sloupy zde dosahují průměru okolo 80 cm.

Rotavské varhany

Rotavské varhany patří spolu s Panskou skálou mezi nejznámější přírodní památky svého druhu u nás. Rotavské varhany jsou zbytkem třetihorního vulkánu. Nakonec se Rotavské varhany staly symbolem Rotavy…

Čedičové varhany Zlatý vrch

Přestože jsou čedičové varhany Zlatý vrch nádhernou ukázkou sloupcovité odlučnosti čediče, nepatří k příliš známým ani navštěvovaným. Může za to skutečnost, že Zlatý vrch stojí tak trochu ve stínu blízké Panské skály. Sloupce čediče na Zlatém vrchu dosahují průměru asi 30 cm a úctyhodné výšky až 30 metrů.

Vrkoč

Lokalita Vrkoč u Ústí nad Labem představuje další z typických ukázek sloupcové odlučnosti čediče. Zdejší čedičové varhany jsou přírodního původu, byly vypreparovány z méně odolných pískovců činností řeky Labe. Výjimečné je i zdejší vějířovité uspořádání.

Lávový proud u Meziny

Lávový proud u Meziny se nachází na severovýchodním úbočí Venušiny sopky u obce Mezina na břehu známé vodní nádrže Slezská Harta v Nízkém Jeseníku. Délka lávového proudu Venušiny sopky činila asi 1 kilometr, šířka až 700 m a celková mocnost okolo 14 m.

Čedič leží na starších štěrcích staropleistocenního stáří. Venušina sopka byla aktivní někdy na přelomu třetihor a čtvrtohor. Geologové zařazují vrchol činnosti tohoto stratovulkánu před 1,8 mil. lety. Radiometrická měření udávají stáří Venušiny sopky na 1,94 + 0,22 miliónů let.

Čedičové varhany na vrchu Radobýl

Čedičové varhany na vrchu Radobýl odkryla lomová činnost. Jedná se o třetihorní intruzivní těleso v méně odolných slínovcích. Složitá struktura dokládá komplikované podmínky během tuhnutí magmatu.

Čedičové varhany Kodešův vrch

Kodešův vrch je dokladem vulkanické činnosti v prostoru Lužických hor. Sloupcovitá odlučnost alkalického olivinického bazaltu je vzorově prezentována v lomu, kdy byly tyto vrstvy třetihorního vulkánu odkryty.

Kodešova skála

Kodešova skála je další ukázkou sloupcovité odlučnosti čedičové horniny v prostoru Lužických hor. Leží v blízkosti Kodešova vrchu nedaleko obce Heřmanice. Vějířovitá struktura byla odkryta těžební činností.

Kamenné varhany u Hlinek

Kamenné varhany u Hlinek vznikly těžební činností. Odkrytá lomová stěna představuje typickou ukázku sloupcovité odlučnosti čediče v podobě tzv. kolonády. Tyto varhany se nacházejí na okraji Slavkovského lesa.

Kumburk

Ani Český ráj není bez stop sopečné činnosti. Vedle známých Trosek lze sloupcovitou odlučnost čediče pozorovat nedaleko Nové Paky na hradním čedičovém suku Kumburk. Tyto varhany byly odkryty právě při lámání kamene použitého na stavbu hradu.

Steblová skala

Steblová skala je od roku 2000 přírodní rezervací. Její výměra sice činí jen 37,92 ha, avšak i na takto malé ploše je v mimořádně hojné míře koncentrováno množství zajímavých geologických tvarů s nepřehlédnutelným vypreparovaným sukem sopečného komína s velice dobře patrnou sloupcovitou odlučností čediče ve tvaru obráceného vějíře.

Obnažené čedičové sloupy Stéblové skály dosahují výšky až 50 metrů a průměru 35 až 60 cm. Velikostí a rozlohou tato lokalita v Cerové vrchovině mnohonásobně převyšuje dobře známý a hojně navštěvovaný čedičový vodopád pod hradem Šomoška.

Šomoška, Kamenný vodopád

Také čedičový vodopád nazvaný Kamenný vodopád pod Šomoškou byl vytvořen lidskou činností. Vznikl lámáním kamene, ze kterého byla vystavěna malá, ale velice malebná hradní pevnost Šomoška.

Hradní vrch Šomoška, podobně jako celá Cerová vrchovina, vznikl díky vulkanické aktivitě ve třetihorách. Tehdy se tektonickým zlomem ve vrstvách pískovců prodrala na povrch žhavá bazaltová láva. V samotné trhlině zůstala pomalu tuhnoucí láva. A právě ono pomalé a rovnoměrné chladnutí lávy má na svědomí vznik oné sloupcovité odlučnosti, která dává vzniknout kamenným varhanám (vodopádu) s výškou asi 9 metrů.

Štangarígel

Krupinské bralce na vrchu Štangarígel představují zajímavý pozůstatek mohutného Štiavnického stratovulkánu. Nad okolní terén tady vystupují mohutné čedičové sloupy bazických pyroxenických andezitů bohatých na augit. Hornina obsahuje také bohaté vyrostlice plagioklasu a hypersteinu.

Na lokalitě Krupinské bralce na vrchu Štangarígel převažují mohutné sloupy se zřídkavou pětibokou odlučností. Zahlédnout tady ale lze i sloupy s šestibokou a dokonce i vícebokou odlučností. Tyto andezitové sloupy dosahují výšky jednoho až šesti metrů a mají v průměru 100 až 150 cm. Skalní řada dosahující délky okolo 40 metrů je obklopena velkým suťovým polem pokrytým velkými skalními bloky.

Sixova stráň

V blízkosti Štangaríglu nalezneme další podobnou lokalitu. Jedná se o přírodní památku Sixova stráň, která byla vyhlášena v roce 1985. Její výměra činí 0,83 ha. I zde jsou k vidění andezitové sloupy vykazující pěti až šestibokou odlučnost.