Budětický přírodní park, turistika a příroda

Budětice, Džbán, Čepičná…

Zajímavý a krásný koutek naší země je turisty trochu opomíjený. Zájem je zaměřen na blízkou Šumavu, a tak sem lidé zavítají spíše náhodou. Pokud se tak stane, je jisté, že kdo tento kraj objeví, tak se bude navracet. Přírodní park Buděticko je území poměrně malé. Jeho rozloha je 44 km² a parkem byl vyhlášen v roce 1994.

Jsou to ale dvě morfologicky odlišná území. Na jihozápadě sem zasahují sušicko - horažďovické vápence, kdežto na severu převládají v geologickém podloží ruly a křemenné dioryty. Vápencové vrchy jsou pro krajinu jednoznačně perlou. Najdeme tu řadu chráněných druhů rostlin a živočichů. Jen orchidejí tu roste sedm druhů. Proto byly v parku vyhlášeny i dvě přírodní rezervace.

Ta první je v oblasti nejvyšší hory parku, Čepičné (671 m n. m.) a druhou jsou Zbynické rybníky, významné hnízdiště vodního ptactva s bohatým výskytem obojživelníků a plazů. Hranice parku tvoří na jihu od Hrádku po Bojanovice šumavské řeky Ostružná a Otava. Západ je vymezen silnicí z Hrádku u Sušice po Sedlečko a sever je doménou Černíčského potoka.

Jedinou, turisty přímo okupovanou památkou parku, je zřícenina hradu Rabí. Turisticky značených cest je zde poskrovnu a navíc se vyhýbají nejkrásnějším místům v parku. Představování končí a je čas vydat se na cestu na skoro zapomenutý hrad.

Od sušického nádraží vycházíme po modré k řece Otavě. Cesta vede po levém břehu a pokračuje po silnici. Na mostě přes Ostružnou, jsme asi padesát metrů od soutoku s Otavou. Krásný i když trochu zanedbaný kout by turista neměl vynechat. Odtud je k hranicím parku asi 5 minut.

Ze silničky k Dobršínu, který je vesnickou památkovou rezervací, se nám otevírají pohledy na okolní vrcholy. Vlevo vápencové stěny v opuštěných lomech jsou svahy Ostré (556 m n.m.), proti nám se zvedají Pumperk (556 m n.m) a za ním nádherný Svat (640 m n. m.). Dobršín upoutá pořádkem a velmi hezkou kaplí P. Marie Karmelské.

Na rozcestí značku opustíme a jdeme po silnici k Buděticím. Před koncem vsi odbočíme doprava na lesní cestu a začínáme stoupat na Pumperk. Zdejší smíšené lesy jsou na podzim opravdovou lahůdkou. Z louky, v sedle pod Svatem, se necháme okouzlit výhledem k jihovýchodu. Mimo jiné je vidět i Javorník (1 066 m n. m.) s rozhlednou. Pokračujeme po louce k severu.

Pohled na západ vyplňuje rozložité Strážiště (670 m.n.m) a v opačném směru se vynoří nejvyšší hora parku Čepičná (671 m n.m.). Setkáváme se opět s modrou značkou, ale než budeme pokračovat, vychutnáme si pohled k jihu na Kalovy (727 m n. m.), poněkud vpravo Svatobor (845 m n. m.) a jeho rozhledna a málo znatelné obrysy Šumavy.

A zase z kopce dolů. Do Budětic lze dojít buď po modré, ale hezčí podívání se nám otevírá, když zvolíme silnici. Provoz je zanedbatelný a výhled na Čepičnou nemá chybu. Na severu se objevuje cíl naší cesty, vrch Džbán (618 m n. m.) a ves Budětice. Tou procházíme už po deseti minutách. Neměli bychom vynechat zdejší pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla z let 1240 až 1250. Informovaný turista jistě bude hledat zdejší jedinečnost, kterou je ojedinělá výzdoba západního štítu z doby románské, kamenné kančí hlavy. Nikde jinde nic podobného není.

Za vsí opět další stoupání po silnici do Vlkonic. Z nejvyššího bodu na silnici je znamenitý výhled k severu a západu. Výrazným vrcholem je Žebráček (599 m n. m.), nepřehlédnutelné je městečko Nalžovské Hory a značná část Blatenské pahorkatiny. Ze silnice odbočíme vpravo po stezce k lesu, která nás po strmějším výstupu dovede na hrad.

Hrad Džbán má zajímavou minulost. Byl vybudován někdy ve 2. polovině 12. století na protáhlém ostrohu hory. Nejstrmější část zřejmě chránily dřevěné hradby, zbytek ochrany jistily valy a hluboký příkop. Hrad byl obýván velmi krátce, něco kolem 30. let, poté se majitelé přestěhovali na nedaleké Rabí. Od té doby byl opuštěn a znovu vykopán až po roce 1945. Dnes jsou zde skromné základy kulaté věže a několik menších zdí. Největší část pro sebe zabraly maliník s ostružiníkem. A tak hrad pomalu zarůstá a možná se opět na celá léta ztratí.

Budětický přírodní park na turistické mapě

Z hradu po modré jdeme do Vlkonic, vesničky s hezkou kapličkou a odtud po žluté pokračujeme do Rabí. Polní cesta vede mezi poli a opakoval bych se popisováním známých výhledů. Novými krasavci jsou ve směru chůze vrchy nad Rabím, vlevo Šibenik (563 m n. m. a vpravo Líšná (580 m n. m.). První možnost občerstvení pod krásným hradem je nutné využít.

Psát o Rabí by bylo nošením dříví do lesa a tak, po vychutnání zaslouženého pěnivého moku, je čas se zvednout a dojít na nádraží do nedalekých Žichovic. Ještě poslední tip,turista za mostem přes Otavu odbočí vpravo proti proudu řeky. Objeví pohled na hrad, jak jej vidí vodáci a už zbývá dodat, že je dobré mít v kapse kompas a mapu KČT č. 68 Pootaví a dobrou viditelnost.