Hrad Blh (také Veľký Blh) patří k těm nejméně známým a nejvíce ukrytým hradům
na Slovensku. Nejen proto, že je zcela skryt v hustých křovinách Revúcké
vrchoviny, ale také proto, že se nachází uvnitř velké oplocené obory Teplý vrch
v lokalitě Čierna obora. Hrad Blh se nachází na strmém zalesněném návrší v nadmořské
výšce 531 m nad obcí Veľký Blh.
První známá písemná zmínka o hradu Blh pochází z roku 1323, kdy se po smrti Matúša
Čáka Trenčianského (r. 1321) dostal do rukou německého rodu Széciovců a je zmiňován
jako castrum Bolug.
Hrad ale pravděpodobně stál již nějaký ten pátek před tím, zřejmě již před rokem
1312. To zase podle jiných zdrojů. Podle nich již roku 1299 dostává hrad do držení rod
Attfyovců od jeho stavitelů, kterým měl být rod Baloghovců. Ti do Horních Uher přicházejí
z Durynska za vlády krále Odřeje I. (1047 - 1060). Nutno ovšem dodat, že raná historie
většiny slovenských (uherských) hradů je nejasná. Spolehlivých písemných pramenů je málo…
Od roku 1323 do poloviny 15. století byl hrad Blh v rukou rodu Széciovců. Ti jej
pronajali posádce vojsk Jana Jiskry z Brandýsa. Po roce 1460 jej násilím obsadil Štefan
Rozgoň, jeden z polních velitelů vojsk Matyáše Korvína. Teprve v roce 1481 se Blh opět
vrací do rukou Széciovců. Hrad i s okolním panstvím zůstal rodu až do roku 1646, kdy Blh
i s Marií, později známou jako muránska Venuše (ano ta Venuše z Muránského
hradu na Muránské planině), vyženil
František Wesselényi.
Wesselényi, známý díky účasti na spiknutí proti Habsburkům, nechal hrad Blh dále
rozšířit a opevnit. Stala se totiž součástí linie protitureckých opevnění. K baštám
Dobolo a Zelená přibývají bašty Šlechtická a Poddanská. Práce na opevnění však nebyly
ještě dokončeny, když propuklo první stavovské povstání v Uhrách známé jako Thökölyho
povstání. Během něj, přesněji v roce 1677, byl hrad dobyt a značně poškozen. Poslední
ránu mu udělilo Rákcziho povstání
o zhruba čtyři desetiletí později.
Od té doby hrad chátral. Jeho zdivo bylo postupně rozebíráno na stavební materiál,
takže dodnes z této středověké pevnosti mnoho nezůstalo. A to i přesto, že se jednalo
o poměrně velký hrad s půdorysem přibližně 150 × 70 metrů. Dnes jsou navíc zbytky
silných dvojitých hradeb, vnitřních paláců a cisterny skryty před zraky návštěvníků
stromy a hustými křovinami. Zato, budete-li mít štěstí jako já, tady potkáte daňky…