Belianske Tatry (česky také Belanské Tatry) jsou nádherným horským celkem.
Belianske Tatry jsou však do jisté míry turisticky uzavřenou oblastí. O v minulosti
populární hřebenovce Belanských Tater si může dnešní turista nechat jen zdát, neboť tato část
Tater byla pro turistický ruch uzavřena v roce 1978.
Od roku 1993 se alespoň zpřístupnila část tohoto nádherného pohoří, kdy byl otevřen naučný
chodník vedoucí Monkovou dolinou
do Širokého a následně do Kopského sedla.
Belianske Tatry, geomorfologické členění
Belianske Tatry jsou okrskem Východních Tater, které tvoří geomorfologický podcelek
Tater. Samotné Východní Tatry se dělí na pouhé dva okrsky - již zmíněné Belianské Tatry
a Vysoké Tatry. Sousedem jim je podcelek
Západní Tatry, které se dělí na pět okrsků.
Belianske (Belanské) Tatry se rozkládají na ploše asi 64 čtverečních kilometrů, délka
jejich hřebene činí pouhých 14 kilometrů (v literatuře se ale jeho délka uvádí v rozmezí
12 až 16 kilometrů). Nejvyššími vrcholy je značně fotogenický Havran (2 152 m) a vedle něj
se tyčící Ždiarska vidla (2 142 m, v některých mapách 2 146 m).
Krása nejkrásnějších vrchů Belianských Tater vynikne především při pohledu
od Ždiaru, tedy od východu a nebo z Vyšného Kopského sedla. Za dobré viditelnosti jsou
Belianské Tatry vidět dokonce z Lysé
hory v Moravskoslezských Beskydech.
celek
podcelek
okrsek
Tatry
Západní Tatry
Osobitá
Sivý vrch
Liptovské Tatry
Roháče
Červené vrchy
Liptovské kopy
Východní Tatry
Vysoké Tatry
Belianské Tatry
Přírodní poměry, fauna a flóra
Belianske (Belanské) Tatry byly formovány asi před 70 miliony lety, kdy vápencové
usazeniny druhohorního moře byly vyzvednuty do dnešních výšek. Později v dobách ledových
byl masív této části Tater zbrázděn malými kotlovými a svahovými ledovci, které měly malé
rozměry a obvykle severní orientaci. Vedle naprosto odlišného geologického složení se
Belianské Tatry odlišují od Tater Vysokých i tím, že jejich hřeben se táhne zhruba ve
směru sever - jih, tedy na hřeben Vysokých Tater přiléhá téměř kolmo.
Z ochranářských důvodů byly Belianske Tatry v roce 1977 (s účinností od roku 1978)
zcela uzavřeny. Hlavním důvodem tohoto opatření byla ochrana rostlinných a živočišných
druhů, který se tady vyskytují. Ovšem tento uzávěr splnil svůj cíl jen částečně. Takže
uvidíme, jak se bude situace v této části TANAPu vyvíjet do budoucna.
Z nejvzácnějších
rostlinných a živočišných druhů si nemůžeme neuvést plesnivec alpínský, medvěda hnědého,
kamzíka tatranského či vlka obecného.
Vedle nich se tady ovšem vyskytuje velká řada dalších druhů, které si naši pozornost
rovněž zaslouží. Na území Belianských Tater je registrováno asi 1 300 druhů rostlin,
mezi nimiž se objevuje 24 endemických
druhů a 12 subendemických. Vedle nich je nutno zmínit i 46 druhů glaciálních
reliktů.