Belianske Tatry, turistika a příroda pohoří

Belianske Tatry, geomorfologické členění

Belianske Tatry jsou okrskem Východních Tater, které tvoří geomorfologický podcelek Tater. Samotné Východní Tatry se dělí na pouhé dva okrsky - již zmíněné Belianské Tatry a Vysoké Tatry. Sousedem jim je podcelek Západní Tatry, které se dělí na pět okrsků.

Belianske (Belanské) Tatry se rozkládají na ploše asi 64 čtverečních kilometrů, délka jejich hřebene činí pouhých 14 kilometrů (v literatuře se ale jeho délka uvádí v rozmezí 12 až 16 kilometrů). Nejvyššími vrcholy je značně fotogenický Havran (2 152 m) a vedle něj se tyčící Ždiarska vidla (2 142 m, v některých mapách 2 146 m).

Krása nejkrásnějších vrchů Belianských Tater vynikne především při pohledu od Ždiaru, tedy od východu a nebo z Vyšného Kopského sedla. Za dobré viditelnosti jsou Belianské Tatry vidět dokonce z Lysé hory v Moravskoslezských Beskydech.

Přírodní poměry, fauna a flóra

Belianske (Belanské) Tatry byly formovány asi před 70 miliony lety, kdy vápencové usazeniny druhohorního moře byly vyzvednuty do dnešních výšek. Později v dobách ledových byl masív této části Tater zbrázděn malými kotlovými a svahovými ledovci, které měly malé rozměry a obvykle severní orientaci. Vedle naprosto odlišného geologického složení se Belianské Tatry odlišují od Tater Vysokých i tím, že jejich hřeben se táhne zhruba ve směru sever - jih, tedy na hřeben Vysokých Tater přiléhá téměř kolmo.

Z ochranářských důvodů byly Belianske Tatry v roce 1977 (s účinností od roku 1978) zcela uzavřeny. Hlavním důvodem tohoto opatření byla ochrana rostlinných a živočišných druhů, který se tady vyskytují. Ovšem tento uzávěr splnil svůj cíl jen částečně. Takže uvidíme, jak se bude situace v této části TANAPu vyvíjet do budoucna.

Z nejvzácnějších rostlinných a živočišných druhů si nemůžeme neuvést plesnivec alpínský, medvěda hnědého, kamzíka tatranského či vlka obecného. Vedle nich se tady ovšem vyskytuje velká řada dalších druhů, které si naši pozornost rovněž zaslouží. Na území Belianských Tater je registrováno asi 1 300 druhů rostlin, mezi nimiž se objevuje 24 endemických druhů a 12 subendemických. Vedle nich je nutno zmínit i 46 druhů glaciálních reliktů.