| Poslední aktualizace: 2.11.2025 |
|
Treking > Příroda > Zombie houby (zombie fungus); zombie-mravenci a hmyz s manipulovanými mozky a také těly
Zombie houby (zombie fungus); zombie-mravenci a hmyz s manipulovanými mozky a také tělyPůvod těchto smrtících parazitů sahá až do doby prvohor2.11.2025 | Otakar Brandos, ilustrace AI
Zombie houby? Ne, žádný fantasy horor, nýbrž realita v hmyzím světě. Zombie houby (anglicky zombie fungus) jsou nebezpečnými smrtícími parazity napadajícími a posléze ovládajícími mozky a těla hmyzu. Zombie mravenci nejsou výmyslem, nýbrž holou realitou hmyzího mikrosvěta. Zombie houby zvané také entomopatogenní houby napadají širokou škálu skupin hmyzu i pavouky. Tito houboví paraziti jsou tak důležitým regulátorem hmyzích populací.
|
|
|
S parazitickými houbami jsem se prvně seznámil ve vynikající publikaci britského mykologa Propletený život (Entangled Life) Merlina Sheldrakea (* 1987), která se zcela právem stala bestsellerem. Přestože šlo o autorovu prvotinu, našla si pro svůj i laikům srozumitelný jazyk ohromné množství čtenářů. Já ji doslova přečetl jedním dechem. Nenechme se však mýlit, zombie houby nejsou žádnou vývojovou novinkou, existovaly již v druhohorách v době dinosaurů a první druhy vzikly již někdy v prvohorách v době před 400 milióny lety. Z dostupných pramenů se zdá, že nejstarší známý fosilní nález je starý jen asi 48 miliónů let, avšak nejstarší známý nález v jantaru je starý okolo sta miliónů let. Tedy pochází z období střední křídy. A nové objevy neustále přibývají. Nedávno se vědcům podařilo popsat dva nové druhy druhohorních hub. První houba, vyrůstající z hlavy mravence, dostala jméno Paleoophiocordyceps gerontoformicae, a druhá houba, vyrůstající na mouše, dostala jméno Paleoophiocordyceps ironomyiae. Předpokládá se, že hmyz a houby spolu koexistují po celou dobu společné existence - tedy asi 400 miliónů let. Dnes se zdá, že původními hostiteli byli brouci, kteří se během triasu a jury diverzifikovali spolu s dinosaury. Teprve později se začaly zombie houby přenášet i na jiné řády hmyzu - dvoukřídlé, blanokřídlé, motýly či cikády. Ale také na pavouky.
Dnešní věda zná přes 1 500 druhů zombie hub, přičemž největší část z nich se nachází v pěti z osmi skupin hub. Mykologové se proto domnívají, že tyto parazitické houby se nezávisle vyvinuly hned několikrát. K nejzajímavějším ze všech entomopatogenních hub patří ty z rodu Ophiocordyceps, do kterého se řadí i houba typu zombie-mravenec - Ophiocordyceps unilateralis. Tato houba je pojmenována podle schopnosti manipulovat chování svého hmyzího hostitele, obvykle mravence z rodu Camponotus. Houba druhu Ophiocordyceps sinensis zase napadá housenky můr, Entomophthora muscae mouchy a Massospora cicadina cikády. A jak houba mravence ovládne? Lepkavé spory spočívající na lesní půdě se nejprve uchytí na těle mravence. Vyklíčí, vytvoří hyfy k proražení exoskeletu mravence a proniknou do jeho těla. Zombie houba postupně ovládne chování mravence. Mravenec v průběhu jednoho až dvou týdnů ztrácí cirkadiální rytmy, vykazuje hyperaktivitu a třes (16 až 24 dní po infekci). Houba, zřejmě prostřednictvím enterotoxinů neuromodulačních látek (kyselina guanomáselná a sfingosin), donutí mravence hledat podmínky příznivé pro růst houby. Tedy umístí jej do tepla a vlhka. Přinutí jej vylézt na stonek či list rostliny orientovaný k severu či severozápadu (kde jsou podmínky pro šíření spor nejlepší), asi čtvrt metru nad zem kde bývá nejtepleji, zpravidla během slunečního poledne, zakousnout se do ní čelistmi (známé jako "mrtvé skousnutí") a vyčkat, dokud jej houba zevnitř zcela nepohltí. Po uhynutí mravence houba spotřebuje zbytek těla, vyroste z těla ven a uvolní milióny spor, které mohou infikovat další mravence. Je zajímavé, že i mravenci si v oblastech s výskytem zombie hub vyvinuli řadu adaptací k ochraně před těmito parazity, kteří jsou 100% smrtelní. Mravenci v oblastech zamořených zombie houbami žijí zpravidla na stromech vyhýbající se kontaktu s lení půdou. Vyvinuli si řadu dalších sociálních aktivit - navzájem si čistí tělo a odstraňují spory dříve, než dojde k infekci. Infikované členy odnášejí pryč z hnízda a mimo své obvyklé lesní stezky, aktivně se vyhýbají hřbitovům nakažených jedinců. Ty umísťují do míst, kde se houbám nedaří. Zajímavé je, že i zombie houby, paraziti, mají své vlastní parazity - rovněž houby. Tyto houby parazitující na entomopatologických houbách zabraňují šíření spor těchto hub. Řady nepřátel zombie hub jsou ale početnější. Například někteří zástupci hmyzu z čeledi bejlomorkovití (Cecidomyiidae) kladou vajíčka do mrtvolek mravenců, kteří jsou prorostlí cizopasnými houbami. Evoluce soužití hub a hmyzu tak nadále pokračuje a výzkum této skupiny hub je teprve v začátcích. V budoucnu se jistě budeme moci těšit na řadu dalších unikátních objevů. Líbil se vám tento článek? |
|