Zimní houby aneb houbaření v zimě. Plný košík hub lze z lesa donést i o Vánocích a nebo na Silvestra

Vydejte se ale s košíkem na houby v zimě. To nepotkáte obvykle nikoho s podobným úmyslem. A když již narazíte na nějakého návštěvníka zimního lesa, je tam jistě za jiným účelem. A jejich někdy zvědavé, jindy shovívavé a ještě jindy až posměšné pohledy i beze slov říkají, co si o vás myslí. Tedy pokud se již s košíkem plným hub nevracíte domů, kdy se v jejich očích naopak zračí překvapení.

Na houby se dá skutečně chodit celoročně. Tedy i v zimě. Jistě, v zimě je nabídka mnohem hubenější než třeba v jarních měsících, kdy začínají růst smrže, ucháče či čirůvky, a nebo v letních a brzkých podzimních měsících, kdy rostou praváky, holubinky, ryzce, václavky, pečárky aneb žampióny a řada dalších hub, ale i v zimě lze nasbírat jedlé a velice chutné houby. I v mrazech a na sněhu okolo Vánoc a nebo třeba na Silvestra. A výhodou je, že tyto houby nemají žádné hladové červíky. Hmyz v zimě hibernuje zavrtán v kůře stromů, v půdě, pod kameny či někde v mechu.

Tyto zimní houby mají, vedle toho že nečerviví, i další zásadní výhodu. Mohou klidně přemrznout. Mají v sobě totiž látky, které v jejich pletivech působí jako nemrznoucí směs. K takovýmto houbám patří například penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) či hlíva holubí (Pleurotus columbinus), Jidášovo ucho (Hirneola auricula-judae) a nebo pařezník pozdní (Panellus serotinus).

V takovýchto přemrzlých zimních houbách se nemnoží bakterie, jako je to tomu kupříkladu u přemrzlých pravých hub aj., které by se opravdu sbírat neměly. Na pletivech pravých hub (i dalších) poškozených ostrými krystalku ledu se totiž mohou množit baktérie produkující řadu toxinů. Toxinů, které vyvolávají, zpravidla, zažívací obtíže.

Zimní houbaření vyžaduje i trochu více těch zkušeností a znalostí ekologie hub. Na rozdíl od praváků či holubinek o ně nezakopneme na zemi, je potřeba hlavu zvednout vzhůru. Ano, jmenované houby jako je hlíva, penízovka či Jidášovo ucho jsou totiž houbami dřevokaznými, tedy houbami, které rostou na stromech a nebo tlejícím dřevě. Na pařezech, silných padlých větvích, na vyvrácených kmenech, ale i vysoko na stromech. Zrovna posledně jsem ze zasněženého lesa přinesl plný košík hlívy, která rostla až sedm metrů nad zemí. Na trsy rostoucí výše jsem již ale nedosáhl. Na některé houby by se tak slušelo vyrazit do lesa se žebříkem a nebo lezeckým vybavením…

Vedle již zmíněných měkkých hub, jako jsou hlíva či penízovka a Jidášovo ucho, které jsou určené k přímé spotřebě do pokrmů a nebo ke konzervaci pro pozdější použití, můžeme v zimě vyrazit s košíkem i na houby nejedlé. Přesněji na houby, které nejsou pro svou tuhost určeny k přímé spotřebě, tedy ke kuchyňskému využití, ale lze je využít například k přípravě čajů či tinktur s léčebnými účinky. K takovým houbám patří například troudnatec kopytovitý (Fomitopsis pinicola) a troudnatec pásovaný (Fomes fomentarius). Je-li mírná zima, dají se sesbírat i plodnice outkovky pestré (Trametes versicolor) nebo rezavce šikmého (Inonotus obliquus), houby využívané šamany některých sibiřských národů, kteří ji nazývají čaga.

V košíku se může objevit ale třeba i černorosol bukový (Exidia nigricans) nebo hojná a nezaměnitelná houba lesklokorka ploská (Ganoderma lipsiense), která má antibiotické a protinádorové účinky podobné těm, jaké vykazuje v Japonsku hojně využívaná houba šii-také neboli houževnatec jedlý (Lentinus edodes). Tyto houby obsahují polysacharidy, ergosterol a fungisterol, kyselinu ganoderenovou, deriváty kyseliny ganoderové aj. Taková aplanoxidová kyselina B, obsažená v této houbě, má inhibiční účinky proti některým herpetickým virům, kupříkladu vůči viru Epsteina a Barrové, který způsobuje mononukleózu.

Další zajímavou houbou, která se může stát součástí zimného úlovku, je březovník obecný (Piptoporus betulinus). K přímé spotřebě jsou vhodné jen drobné a velice mladé plodnice, které najdeme spíše v teplejším období roku, ale k přípravě čajů a tinktur se hodí i větší a tuhé plodnice březovníku obecného. Sbíráme ale jen zdravé, nerozpadající se houby.

Březovník obecný obsahuje množství bioaktivních látek. Například z něj izolované nukleové kyseliny působí antivirálně a mohou chránit například před letální infekcí viru encefalitidy, zmínku si zaslouží i piptamin, účinné antibiotikum. Houba vykazuje i protirakovinné účinky. Obsahuje betulin a kyselinu betulinikovou, u kterých výzkumníci potvrdili inhibiční účinky vůči melanomu.

Podobných tuhých hub s léčebnými účinky můžeme i v zimě nalézt v lesích více, těm se ale budeme věnovat v jiném článku o dřevokazných houbách. K dřevokazným druhům, které najdeme a můžeme sbírat i v zimě, jež však mohou být nejedlé a nebo dokonce mírně jedovaté, patří například klihatka černá (Bulgaria inquinans).

Velké množství jedlých dřevokazných hub, které mají nezanedbatelné léčivé účinky a nebo jssou vhodné k přímé spotřebě však roste v teplejších obdobích roku. Kupříkladu korálovec jedlový (Hericium flagellum), korálovec bukový (Hericium clathroides) nebo sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) aj. Proto tuto skupinu vyčleňuji do samostatného článku.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.