Vrba bílá je statný listnatý strom s hustou a metlovitě uspořádanou korunou, který dosahuje výšky 20 až 30 metrů. Tento opadavý strom má mohutný, přímý kmen. Ten může dosahovat v průměru až okolo jednoho metru. Tenké větvičky šikmo odstávají, jednoleté větvičky mají hnědožlutou až červenohnědou barvu, někdy jsou dokonce jen žluté, oranžové či červené. Především u některých kultivarů. Borka je zprvu tmavě šedá a hladká, později šedočerná a podélně rozpraskaná. Dřevo vrby bílé je poměrně měkké a lehké.
Kopinaté až podélně kopinaté střídavé listy jsou stopkaté, po okrajích ostře kopinaté, na bázi klínovité a na koncích dlouze zašpičatělé. Široké jsou 1 až 2 cm a dlouhé 6 až 11 cm, někdy dokonce až 14 cm. Na líci lesklé a řídce chlupaté, na rubu hedvábitě chlupaté s přitisklými chloupky stříbrné barvy. Palisty jsou drobné, záhy opadavé. Válcovité a stopkaté jehnědy (40 až 60 × 5 až 8 mm) mají na bázi několik listenů. Samičí květy mají přisedlé semeníky a dvouklannou bliznu, samčí květy mají dvě, v dolní části chloupkaté, tyčinky. Makrofanerofyt, kvete od dubna do května. Plodem je přisedlá tobolka.
Vrba bílá má ráda vlhké písčitohlinité a na živiny bohaté půdy. Často roste v okolí řek a jezer, na podmáčených půdách i v okolí bažin, kde pomáhá ke zpevňování břehů. Tato dřevina se vyskytuje v podstatné části mírného a subarktického pásu severní polokoule (do Severní Ameriky byla zavlečena), areál jejího výskytu ale zasahuje i do jižnějších šířek. Nalézt ji můžeme dokonce v severní Africe. Celkově je to ale spíše teplomilnější druh, který přirozeně roste především v lužních lesích, tedy v nížinách až pahorkatinách. Snáší totiž velice dobře i dlouhodobější zaplavení. Ve vyšších polohách byla u nás tato vrba vysazována uměle.
Vrba bílá má velice dlouhou tradici v tradiční medicíně. Příznivé účinky lektvarů zhotovených z kůry (loupe se v březnu a dubnu z 2letých až 3letých větví) byly známé již ve starověkém Egyptě, o jejich používání ze zmiňuje i starořecký lékař Hippokrates. Odvary z kůry mají antipyretické a analgetické účinky, byly zaznamenány i účinky antibakteriální. Odvarů se využívalo pro snížení vysoké teploty, při bolestech hlavy i revmatických potížích. Zevně se aplikovaly na choroby kůže.
Kůra vrby bílé obsahuje salicyláty (salicin, salikortin), třísloviny, flavonoidy, prokyanidiny aj. bioaktivní látky. Samotná kyselina salicylová, která vzniká štěpením a oxidací salicinu, však může u některých vnímavých jedinců působit dráždivě, dlouhodobé používání vede ke vzniku žaludečních vředů a není vhodná pro lidi trpící poruchami srážlivostí krve. Méně dráždivou je kyselina acetylsalicylová, která se připravuje z kyseliny salicylové. Poprvé se tuto sloučeninu podařilo synteticky připravit firmě Bayer v roce 1897. Od té doby je tato látka registrována pod jménem aspirin…
Ano, vrba bílá je nejen krásná, ale i velice pozoruhodná dřevina. Nejen z lékařského, ale také z půdoochranářského hlediska.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.