Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | Seznamka | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 19.11.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Příroda > Národní park Velká Fatra

Národní park Velká Fatra

Fauna a flóra Velké Fatry, příroda

14.11.2011 | Otakar Brandos

Z důvodů obrovské pestrosti fauny a flóry byla Velká Fatra vyhlášena 28.12.1973 nejprve Chráněnou krajinnou oblastí na ploše 61 476 hektarů s ochranným pásmem asi 22 182 hektarů (zhruba 1,7 % z celkové rozlohy Slovenska), kde je omezena průmyslová, zemědělská a sportovní činnost.

Od 6.3.2002 se pak Velká Fatra stala národním parkem (NAPAVF) s rozlohou 40 371 ha a ochranným pásmem s rozlohou 26 133 ha. Přesto se ale dodnes setkáváme s pastevectvím i v nejvyšších polohách Fatry, např. v oblasti Lysce, Ľubochnianske doliny, Ostredku, Ploské i Borišova.

Příroda Velké Fatry, fauna

Na rozsáhlém území Velké Fatry se dodnes zachovaly četné původní živočišné i rostlinné druhy. Přestože i tady se projevil vliv člověka, původní pestrý genofond se z větší části zachoval a i dnes tady pozorujeme funkční autoregulační procesy přírody, které jsou na území velké části Karpat více či méně narušeny.

Na území národního parku převládají horské živočišné druhy montánního, submontánního i subalpínského a částečně i alpínského vegetačního stupně. Vyskytuje se tady množství endemických a reliktních druhů, jejichž početnost je jednou z nejvyšších na celém Slovensku. Nacházíme tady druhy stepní, ale i lesostepní, ale i druhy úmyslně a nebo neúmyslně introdukované.

Asi 47% druhů se řadí k eurosibiřské složce, 18% ke složce evropské, 17% k orientální, 2% k mediteránní, 1,5% k vysokohorsko - alpské složce a 14,5% k jiným. Díky zachovalosti rozsáhlých lesních ploch se tady zachovaly i původní druhy velkých savců, jejichž rozšíření je dnes v Evropě spíše sporadické a ostrůvkovité.

Velcí savci, šelmy

Na prvním místě je tady asi nutno uvést největší na Slovensku volně žijící šelmu - medvěda hnědého (Ursus arctos). Podle dostupných údajů je v tomto pohoří asi 55 medvědů, což je po Nízkých Tatrách druhý nejvyšší počet na Slovensku. O kvalitě medvědího pokolení na Velké Fatře svědčí i skutečnost, že v roce 1970 byl v dolině Nižné Matejkovo uloven kapitální kus s hmotností 348 kg. Podle informací, které se mi podařilo získat ze studia literatury by snad mělo jít o vůbec největší kus tohoto druhu, jaký byl kdy na Slovensku uloven.

Druhým významným savcem je rys (Lynx lynx). Díky jeho vynikajícím smyslům a velké plachosti jej lze spatřit opravdu jen výjimečně. V roce 1962 byl v Necpalech uloven rys, jehož lebka je dodnes nepřekonanou trofejí a drží světový rekord! Další z důkazů mimořádné zachovalosti místních ekosystémů.

Rys je dnes jediným přirozeným regulátorem početních stavů srnčí a částečně i jelení zvěře. Vlk, který tady býval hojný, byl vyhuben již v minulém století a dnes se tady vyskytuje jen sporadicky, přestože existují nepřímé důkazy o jeho stálé přítomnosti v této oblasti. Přesto se mi nepodařilo získat věrohodné zprávy o tom, že by se tady nějaká vlčí rodinka usadila natrvalo.

Jak jsem již naznačil, je tady hojná jelení a srnčí zvěř. Občas jsou některé kusy odchytávány pro omlazení krve v jiných částech Slovenska, ale mnoho kusů padne za oběť podzimním lovům. Největší lovecké revíry jsou v Ľubochnianske dolině, Gaderské a Blatnické dolině. Méně hojné je divoké prase (Sus scrofa), jenž se často stává kořistí medvěda.

V oblasti Velké Fatry byl dokonce v 60. letech uměle vysazen kamzík (Rupicapra rupicapra), který se rozšířil zejména v oblasti bradlové Fatry. Nejvíce je rozšířen v oblastech Gaderské, Dedošové a Blatnické doliny, na Tlsté a Ostré, ale byl již pozorován i na hlavním hřebeni v oblasti Rakytova a Čierneho kameňa. Počet kamzíků je tady udáván asi na 80 kusů. Jde o alpský druh, který byl dovezen zejména z oblasti Jeseníků. Jeho reintrodukce je ale nedořešeným problémem, neboť se nejedná o původní druh.

Malí savci

Vraťme se ale ještě k menším savcům. Z drobnějších šelem se tady vyskytuje kočka divoká (Felis silvestris). Její počty jsou však velice nejisté, neboť toto zvíře žije značně skrytým způsobem života. Z dalších šelem jsou to například kuna skalní (Martes foina) a kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes) a zřídka i jezevec (Meles meles).

Z ještě menších savců vzpomeňme veverku, různé druhy plchů, z nichž nejvzácnější je plch lesní (Dryomys nitedula), hrabošů a dalších druhů hlodavců, z nichž je asi nejvzácnější kriticky ohrožený druh myšivky horské (Sicista betulina). Nesmíme zapomenout ani na vzácný relikt - rejska horského (Sorex alpinus). Celkem bylo na území Velké Fatry zaregistrováno asi 60 druhů savců, 110 druhů ptáků, 8 druhů obojživelníků a 7 druhů plazů. Pokud jde o ryby, žije ve zdejších vodách 6 druhů zástupců této živočišné třídy. Bezobratlí jsou zastoupeni řádově tisíci druhy.

Ptáci

Z ptačí fauny je nutno uvést na prvním místě orla skalního (Aquila chrysaetos) a orla křiklavého (Aquila pomarina). Z dalších zajímavých druhů, které se tady vyskytují, jsou to čáp černý (Ciconia nigra), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obyčejný (Lyrurus tetrix), některé druhy sov, z nichž si uveďme kuvíka vrabčího (Glaucidium passerinum) a výra skalního (Bubo bubo).

Na horských loukách se objevuje linduška horská (Anthus spinoletta), v lesích dudek chocholatý (Upupa epops), datel černý (Dryocopus martius), krkavec černý (Corvus corax), rehek domácí (Phoenicurus ochruros), lejsek šedý (Muscicapa striata) a další. U vodních toků a ploch můžeme spatřit klenot naší přírody - ledňáčka říčního (Alcedo atthis), jak nepohnutě čeká na větvi na svou kořist, kterou loví střemhlavým letem. Dále lze u vodních ploch spatřit skorce vodního (Cinclus cinclus) a množství dalších druhů.

Netopýři

Bohatě jsou v tomto pohoří zastoupeny i druhy létajících savců - netopýrů. Uveďme si například vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum), vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkouchého (Myotis bechsteini), netopýra pestrého (Vespertilio murinus) a některé další. Z tohoto důvodu je potřebná přísná ochrana podzemních prostorů i stromových dutin, které slouží jako jejich úkryt zejména v zimních měsících.

Plazi a obojživelníci

Z plazů je asi nejznámější a nejrozšířenější zmije obecná (Vipera berus), která se ve vyšších polohách vyskytuje i v méně rozšířené černé barevné formě, dále užovka hladká (Coronella austrica), užovka stromová (Elaphe longissima) a některé další druhy. Z ostatních si uveďme takové druhy jako je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), mlok horský (Triturus alpestris) a endemický mlok karpatský (Triturus montandoni), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a další.

Ani obojživelníci nepřijdou zkrátka, neboť jsou zastoupeni početnými druhy ropuch, skokanů a podobně. Jako příklad si tady uveďme ropuchu zelenou (Bufo viridis), ropuchu obyčejnou (Bufo bufo) nebo skokana hnědého (Rana temporaria). Nalezneme zde ale i mnohé další druhy, z nichž některé jsou méně časté.

Bezobratlí, brouci a motýli

No a konečně se podívejme na bezobratlé, jichž bylo na Velké Fatře popsáno asi 3 000 druhů. Díky pestrým životním podmínkám tady žije velké množství druhů, zejména v lesních biotopech. Mnoho druhů má v oblasti Velké Fatry hranici svého rozšíření, některé druhy dokonce pocházejí pouze odtud a nenacházejí se nikde jinde na světě!

Z měkkýšů, kterých tady nalezneme obrovské množství, si uveďme takové druhy jako je Argna bielzi, Truncatelina claustralis, Chondrina tatrica aj. Značné zastoupení mají mnohonožky, což je jedna z vývojových linií podkmene Tracheata. Mnohonožky (Diplopoda) náležejí do původní myriapodní skupiny. Mají článkovaná kusadla a minimálně 12 párů noh. Jako jejich zástupce si můžeme uvést takové druhy, jako je například Tatrasoma carpaticum, Julus curvirostris, Polydesmus tatranus aj.

Bohatě zastoupen je řád motýlů (Lepidoptera), ať již běžnými druhy jako je například babočka kopřivová (Aglais urticae), babočka bodláková (Vanessa cardui), žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) nebo ohniváček modrolemý (Palaeochrysophanus hippothoe), až po druhy méně běžné jako je například otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) nebo dokonce velice vzácné, jako je jasoň červenooký (Parnassius apollo) nebo okáč fatranský (Erebia pronoë).

Tento okáč žije u nás pouze v oblasti Velké a Malé Fatry a ještě Nízkých Tater. Jeho výskyt je pouze ostrůvkovitý nejčastěji ve výškách 800 až 1 500 metrů. V Alpách vystupuje do výšek až 2 500 metrů. Celkem bylo na Velké Fatře popsáno asi 932 druhů motýlů, takže ve výčtu bezobratlých bychom mohli pokračovat ještě velice dlouho.

Proto se ještě ve zkratce zmíníme o broucích (Coleoptera), kteří rovněž osídlili všechny biotopy v celém rozmezí jejich výšek, a kterých tady bylo pospáno asi 717 druhů.

Jednou z nejpočetnějších čeledí brouků jsou střevlíci (Carabidae), kteří hrají velice důležitou roli v zachování rovnováhy v přírodě. Ve své většině jsou predátory lovícími malé i větší bezobratlé. Ovšem rádi si smlsnou i na některých bobulích. Dnes známe přes 25 000 druhů těchto brouků, u nás však žijí asi jen dvě procenta všech známých druhů a z toho jen část v oblasti Velké Fatry. Z toho jsou některé druhy geofilní, žijící na povrchu a ve svrchních půdách, další skupinou jsou hydrofilní střevlíci, kteří obývají zejména břehy vod a bažinaté oblasti a konečně třetí skupinou jsou arborikofilní střevlíci, žijící na kmenech a v korunách stromů.

Z dalších zde zastoupených zajímavých čeledí brouků jsou to tesaříci (Cerambycidae), z nichž asi nejznámější je tesařík alpský (Rosalia alpina), který vyniká krásně zbarveným tělem a je nápadný zejména svými dlouhými, dozadu zahnutými tykadly. Zajímavým endemitem karpatské fauny je rovněž tesařík zimolezový (Gaurotes excelens). A mohli bychom pokračovat dále snad donekonečna, neboť brouci jsou nejúspěšnějším a nejpočetnějším hmyzím řádem na zeměkouli.

Vegetační pásma Velké Fatry

Nejdříve si rozdělme Velkou Fatru podle vegetačních pásem, jinými slovy podle jejího vertikálního členění. Vzhledem k tomu, že se její výška pohybuje v rozmezí zhruba 420 až 1 592 metrů, nebude toto členění příliš složité.

  • kolinní (pahorkatinový) vegetační stupeň - 200 až 500 m
  • submontánní (podhorský) vegetační stupeň - 500 až 900 m
  • montánní (horský) vegetační stupeň - 900 až 1 500 m
  • subalpínský (kosodřevinový) veg. stupeň - 1 500 až 1 850 m

Díky zásahům člověka, zejména v obdobích valašské kolonizace, byla horní hranice lesa snížena, takže se, pokud jde o vegetaci, objevuje i alpínský (pásmo holin) vegetační stupeň, jehož výškové rozpětí je ale 1 850 - 2 300 metrů. To je ovšem dáno pouze výskytem některých rostlinných druhů, nikoliv teplotními a klimatickými poměry. Přesnější by bylo asi napsat, že někteří zástupci místní flóry posledně zmíněného vegetačního stupně nalezli vhodné podmínky v montánním a subalpínském stupni díky přetváření krajiny člověkem.

Dnes jsme ale svědky snahy znovu zalesňovat i ty nejvyšší polohy Velké Fatry a četné svahy a lavinové žlaby. Přitom na těchto lokalitách lze nalézt největší množství chráněných rostlinných druhů. Možná, že pozdější výzkumy ukáží, že jsou tyto snahy snad až perfidní.

Velká Fatra, flóra

Území Velké Fatry se vyznačuje pestrým vegetačním krytem s mnoha reliktními a endemickými druhy. Největší plochu zaujímají lesy, které pokrývají přes 90% území Velké Fatry. Nejvíce je v nich zastoupen smrk (43%), buk (41%), dále pak javor, dub, jedle, borovice a jiné dřeviny.

Původní porosty smrku se zachovaly jen v malé oblasti na jihu Fatry a ve větší míře pak v severních oblastech. Na vápencích se dochovaly reliktní porosty borovice lesní (Pinus silvestris), v nejvyšších polohách pak kosodřevina, správněji borovice kleč (Pinus mugo).

Reliktní povahu má i výskyt tisu červeného (Taxus baccata), který v Harmanecké dolině vytváří nejsouvislejší porost ve střední Evropě. Nachází se tady asi 1 600 vzrostlých jedinců tohoto druhu, jejichž průměrný věk činí 350 let. Nejstarší kusy tisu však dosahují věku okolo 500 let!

Zajímavé jsou i lokality, na nichž se vyskytují mohutné porosty břečtanu popínavého (Hedera helix) a některých dalších rostlin. Nejvzácnější druhy místní květeny se zachovaly ve skalních terénech, kde nebyl možný rozvoj lesa. Dalšími místy jsou pak extrémní vrcholové partie a nebo lavinové žlaby. Je tady zastoupena velká skupina endemických druhů (druhů vázaných na určité území).

Ze západokarpatských paleoendemitů (velice starých endemitů) zde na vápencovém podkladě můžeme nalézt hvozdík lesklý (Dianthus nitidus). Dalšími endemickými druhy jsou pak ještě např. lžičník tatranský (Cochlearia tatrae), ostřice vždyzelená (Carex sempervirens), hvozdík uherský (Dianthus hungaricus), cyklamen fatranský (Cyclamen fatrense), mák tatranský (Papaver tatricum), kostřava tatranská (Festuca tatrae). Mezi nimi jsou zastoupeny i různé druhy konikleců, z nichž asi nejvýznamnější je koniklec slovenský (Pulsatilla slavica) s až 12 cm velkými fialovými květy, koniklec prostřední (Pulsatilla subslavica). Nesmíme zapomenout ani na dřípatku karpatskou (Soldanella carpatica).

Vzácný relikt pochybek huňatý (Androsace villosa) má v oblasti Tlsté jedinou známou lokalitu svého výskytu na Slovensku. Dalšími vzácnými druhy jsou huseník fatranský (Arabis nova), mrlík listnatý (Chenopodium foliosum) a některé další druhy, které jsou vázány na netypická stanoviště - dna skalních dutin a převisů. Izolovaně se objevují i některé vzácné druhy kozinců, jako je např. Astragalus penduliflorus, dále kozinec alpský (Astragalus alpinus), kozinec jižní (Astragalus australis).

Dalšími izolovaně se objevujícími druhy jsou pak kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), lomikámen vždyzelený (Saxifraga aizoides) aj. Ovšem nejbohatší společenstva nalezneme na vápencových a dolomitických podkladech. Z tady zastoupených druhů si uveďme například velice vzácný a nezaměnitelný s žádným jiným rostlinným druhem plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), ostřici skalní (Carex rupestris), violku alpskou (Viola alpina) a mnohé další druhy. Mnoho rostlinných druhů má centrum rozšíření právě v oblasti Velké Fatry a jinde se vyskytují již jen ostrůvkovitě.

Typickými představiteli rostlinných společenstev hřebenových holin jsou např. větrnice narcisokvětá (Anemone narcissiflora), chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca), upolín obecný (Trollius altissimus), violka žlutá sudetská (Viola lutuea sudetica) a další. Na nejteplejší a nejslunnější polohy je vázán výskyt některých teplomilných druhů, jako je např. len žlutý (Linum flavum), len úzkolistý (Linum tenuifolium), kavyl Ivanův (Stipa joannnis), některé xerotermofilní druhy dosahují tady nejvyššího výskytu na Slovensku. Jsou jimi ostřice nízká (Carex humilis) a ostřice chlupatá (Carex pilosa), některé druhy pryšců (Tithymalus epithymoides) či meduněk (Melittis melissophyllum).

Na vlhkých místech můžeme nalézt kriticky ohroženou pěchavu slatinnou (Sesleria uliginosa), která tady tvoří poslední porosty v Západních Karpatech.

Treking.cz - diskuze
Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Když se ještě dalo, aneb kompletní přechod celého hřebene Západních Tater
Hory Trek Strážovskými vrchy na sklonku léta
Hory Na Skorušinu za výhledy, turistika ve Skorušinských vrších
Reklama
Populární treky
1. Ukrajinské Karpaty Huculské Alpy aneb po hřebeni Rachovských hor
2. Alpy Mont Blanc du Tacul (4 248 m) a Mont Maudit (4 465 m)
3. Rumunské hory Vilcan, hory polonin a krásných výhledů
4. Karpattreky Trek z Malé Fatry do pohoří Žiar, Fatransko-turčanský Karpattrek (2)
5. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater
Reklama
  Túry a lokality podle pohoří a
Mapa pohoří
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist