Za syrova je václavka smrková mírně jedovatá a citlivějším lidem může způsobit lehkou otravu způsobenou střevními a nebo zažívacími potížemi. U některých lidí se tyto obtíže mohou objevit i po delší tepelné úpravě této houby. Taktéž je rozumné si po guláši z václavek odpustit pivo i jakékoliv jiné alkoholické nápoje, neboť takováto kombinace může rovněž přivodit lehkou až středně těžkou otravu.
Klobouk václavky smrkové je zprvu polokulovitý s podvinutým okrajem, později nízce vyklenutý až plochý, fialově hnědý až červenohnědý s výraznými kuželovitými šupinkami tmavě hnědé až červenohnědé barvy, průměr činí 30 až 100 mm, u těch největších plodnic až 120 mm. Pokožka klobouku je za sucha matná. 6 až 10 mm vysoké, husté lupeny jsou zprvu bílé až žlutavé, později světle masově krémové, široce přirostlé až krátce sbíhavé na třeň.
50 až 150 mm dlouhý třeň je silný 5 až 25 mm, válcovitý nebo kyjovitý, na bázi někdy ztlustlý, na bázi červenohnědý až oranžový se zbytky bělavého vela, v horní části bělavý, se silnějším límečkem, prstenem bělavé barvy s tmavohnědými vločkami. Dužnina klobouku je pružná a masitá, v třeni tuhá a vláknitá, mírně nahnědlá, nevýrazné houbové vůně a mírné, lehce svíravé chuti. Výtrusný prach je bílý.
Václavka smrková roste hojně na živém i mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrků a jedlí, jen výjimečně ji najdeme i na dřevě listnáčů. Houba roste jednotlivě a nebo v hustých trsech na kořenech, pařezech a nebo při bázi kmenů od září do listopadu. Je to hojná houba, kterou nacházíme od nížin až po střední horské polohy. Houbu lze zaměnit za podobnou václavku hlíznatou (Armillaria gallica), případně za václavku obecnou (Armillaria mellea).
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.