Klobouk široký 30 až 70 mm je zpočátku šedohnědý, kuželovitý a silně podvinutý, později olivově žlutavý, zlatavě hnědý až masově hnědý, ve střední části klobouku ale stále šedavě hnědý, plochý a po okrajích zpravidla rýhovaný. Celkově je barevně značně variabilní. Pokožka je pokryta drobnými šupinkami, které se směrem do středu zahušťují, po obvodě jsou spíše řídké a opadávající. U příbuzné václavky hlíznaté jsou šupinky po klobouku rozloženy mnohem rovnoměrněji.
Krátce sbíhavé lupeny jsou krémové až nažloutlé, sbíhavé, u mladých plodnic překryté pavučinovým závojem. Nápadně protažený třeň je u báze cibulovitý, znatelně robustnější než u příbuzné václavky hlíznaté, jejíž třeň je spíše válcovitý. Je 60 až 150 mm dlouhý a 5 až 30 mm silný, řídce pokrytý zbytky vela. Pavučinovitý prsten je úzký a tenký, rychle mizející.
Dužnina je bělavá, na řezu neměnná, v třeni tuhá a velice houževnatá, má příjemnou vůni a mírnou chuť. Je však potřebná delší tepelná úprava, syrová houba může být mírně jedovatá a u citlivějších jedinců vyvolávat zažívací potíže. Hladké, elipsoidní výtrusy mají rozměry 7 až 11,5 × 4 až 6 µm, výtrusný prach má krémové zbarvení. V našich končinách se může objevit i další forma této houby, václavka cibulkotřenná statná (Armillaria cepistipes f. pseudobulbosa), která má mnohem větší plodnice s výrazně tmavším, červenohnědým až tmavě šedohnědým kloboukem o průměru až 100 mm.
Václavka cibulkotřenná roste od srpna do listopadu, především na mrtvém nebo odumírajícím dřevě listnáčů i jehličnanů, především buků a smrků, nalézt ji ale můžeme i na dřevě habrů, dubů, bříz aj. Od nížin až po horské polohy, hojnější je jen v podhorských polohách. Tato poměrně zřídkavá houba roste v hojných, nahloučených trsech.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.