Typický tesařík se vyznačuje protáhlým a plochým tělem. A dlouhými nitkovitými tykadly s 11 články (výjimečně s 12 články), která obvykle přesahují délku těla. V některých případech dokonce až čtyřnásobně. Proto mně jako vtipné a výstižné přijde slovenské pojmenování tesaříka - fúzač. Existují však i druhy tesaříkovitých s krátkými tykadly. Vzácně mohou mít tesaříkovití tykadla knotovitá a nebo pilovitá. Tykadla samců jsou delší než je tomu u samic. Oči bývají silně vykrojené.
Krovky tesaříkovitých kryjí celé tělo včetně zadečku, pouze u malého procenta druhů tomu takto není. Zabarvení krovek je obvykle jednolité. Od nevýrazné černé, přes hnědou až po třeba kovově zelené. Objevují se ale i druhy výrazně červeného zabarvení. Jako je tomu například u tesaříka černohrotého (Strangalia melanura). Některé druhy, jako například naši tesařík skvrnitý (Rutpela maculata) a nebo tesařík čtveropásý (Leptura quadrifasciata), napodobují výstražné zbarvení vos. Tedy kombinaci žluté a černé barvy. Některé druhy mají variabilní skvrnité zabarvení. Například nádherný tesařík alpský (Rosalia alpina). Pro tesaříky je charakteristické odlišné zabarvení samců a samic, tzv. sexuální dichroismus.
Čtěte také: Největší brouci ČR: 10 největších brouků České republiky
Tesaříkovití dorůstají délky od 2 do 200 mm. U nás se jejich velikost pohybuje v rozmezí od 3 mm do 60 mm. U nás je největším tesařík zavalitý (Ergates faber) dosahující délky až 60 mm. Největším zástupcem tesaříkovitých (Cerambycidae) je tesařík obrovský (Titanus giganteus), který je znám z Amazonského pralesa. Tesařík obrovský je považován za největšího brouka světa. Některé publikace uvádějí, že tento pralesní obr může dosahovat vzrůstu až 240 mm!
Tesaříci se vyskytují především v lesních oblastech, kde nacházejí dostatek potravy a kde mají i jejich larvy vhodné podmínky k vývoji. Larvy tesaříků se totiž zpravidla vyvíjejí v odumírajících stromech a rozkládajícím se dřevě. Zároveň se touto dřevní hmotou živí. Dospělci pak obvykle hodují na nektaru květů a nebo okusují listy či květy rostlin. Některé druhy pak hodují na míze stromů. Larvy některých druhů tesaříkovitých se však vyvíjejí pod zemí. Jako například v případě rodu kozlík (Dorcadion). Larvy tesaříkovitých se vyvíjejí 1 až 2 roky, avšak larvy některých druhů se mohou vyvíjet až 10 let.
Většina druhů tesaříkovitých je aktivních ve dne, řada ale druhů až za soumraku. Některé druhy tesaříkovitých dokáží vyluzovat zvuky (stridulovat) třením štítu o krovky. Podobně jako kobylky a sarančata. U některých druhů tesaříků bylo dokonce pozorováno teritoriální chování. Tesaříkovití bývají děleni do 13 podčeledí z nichž některé ale bývají uváděny jako samostatné čeledi. To se ovšem liší autor od autora… Ve střední Evropě žije 6 dobře odlišitelných podčeledí, kterými jsou Prioninae, Spondylidinae, Necydalinae, Lepturinae, Cerambycinae a Lamiinae.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.