Sysel obecný (Citellus citellus), slovensky syseľ obyčajný, je jedinou zemní veverkou v Česku

Sysel obecný dorůstá délky 18 až 24, s ocasem až 32 cm a hmotnosti 200 až 350 gramů. Má velké tmavé oči, drobné uši jen nenápadně vystupují ze srsti. Krátký ocas zvedá při běhu nahoru, nápadné jsou dlouhé hrabavé prsty se silnými drápy. Ty upotřebí nejen při hrabání podzemních nor, ale také k uchopení potravy do předních tlapek. Často "panáčkují", rozhlížejí se po okolí. Podobně jako svišti a nebo africké surikaty. A to ze stejných důvodů, jako dvojice posledně zmíněných živočichů.

Sysli jsou sice býložraví, ale dokáží si přilepšit i hmyzem (kobylky, sarančata, cvrčci aj.) a před ulehnutím k zimnímu spánku i plodinami. Různými semeny a nebo i spadaným ovocem. Na lokalitě u Miroslavi okusují ale třeba i hrášek a fazole, zeleninu, na okrajích polí si přilepšují obilnými klasy. Sysli obecní obývají střední a jihovýchodní Evropu, od Německa a Polska po Rumunsko a Ukrajinu. Dále na východ žije ve stepích příbuzný sysel perličkový (Citellus suslicus) a další tři druhy syslů. V Severní Americe bychom našli další příbuzný druh sysla Spermophillus tridecemlineatus.

Jak jsem již naznačil výše, žijí sysli ve stepích a v podzemních norách. Vyžadují nízké trávníky, které jim nebrání ve výhledu a sušší půdy s nízkou úrovní spodních vod. Najdeme je tedy v nížinách případně v pahorkatinách, do středních horských poloh vystupují pouze ojediněle. Vyhovuje jim pestrá, mozaikovitá krajina a spásané či kosené trávníky. Proto je u nás najdeme například na letištích a nebo golfových hřištích.

Přestože sysli žijí kvůli bezpečnosti ve společných koloniích (více očí více vidí) i o stovkách jedinců, ve svých norách návštěvy nesnesou. Pouze v době rozmnožování vytvářejí páry, které však nejsou trvalé. Sysli si vyhrabávají buď dočasné nory pro případ útěku v případě nebezpečí, které mívají okolo půl metru, a nebo poměrně spletitý systém chodeb a komůrek v pobytových norách, ve kterých v dobře vystlaných hnízdech přečkávají zimu, ale také čas v době odpolední siesty za horkých letních dnů a nebo noc.

Pobytové nory mohou mít poměrně složitou síť chodbiček, jejichž délka dosahuje i 10 metrů a hloubka klidně až 80 centimetrů. Sysli tak svým působením kypří a provětrávají půdu. Nory jim skýtají také ochranu před přirozenými nepřáteli, mezi které patří sokolovití dravci, ale také krkavcovití ptáci, drobné lasicovité šelmy jako kuny a nebo tchoři, ale také potulné kočky a nebo psi. Opuštěné nory pak mohou posloužit i dalším živočichům k přečkání zimy, typicky např. ropuchám, nebo k úkrytu. Například pavouků, a nebo broukům. Na trus syslů jsou vázány některé specifické druhy koprofágních brouků, typicky lejnožrout Ontophagus vitulus a nebo hnojník Aphodius citellorum. Kuličky z jejich trusu slouží za potravu larvám zmíněných brouků.

V případě nebezpečí vydávají jako varovný křik pronikavé hvízdnutí, jinak se ozývají těžko napodobitelnými kňouravými zvuky, které mohou přecházet až v jakýsi trylek. Asi největší syslí kolonii jsem měl možnost pozorovat na Kavkaze, v jedné z dolin pod části nejvyššího kavkazského horského pásma Bezengi. Šlo sice o příbuzné našeho sysla obecného, konkrétně o sysla perličkového, ale šrumec v jejich kolonii se nelišil od šrumce v koloniích našich syslů. A nebo třeba vzdálených příbuzných, svišťů horských. V oné kavkazské kolonii byly stovky jedinců. Když zjistili, že pro ně nepředstavuji nebezpečí, bylo možné sledovat, jak jedni spí a jiní jsou na stráži, jak se krmí a nebo zvědavě prozkoumávají své okolí, jak si hrají jejich mláďata. Byl to vskutku nezapomenutelný zážitek.

K rozmnožování syslů dochází na jaře, po procitnutí ze zimního spánku. Tedy obvykle v dubnu. Samečci před tím mezi sebou urputně zápasí o přízeň samiček. Samice je březí 25 až 28 dní a rodí obvykle 4 až 8 mláďat. Protože je syslí rok poměrně krátký, mají sysli ročně zpravidla pouze jeden vrh. Mláďata se rodí slepá a holá, mateřské mléko sají asi tři týdny. Oči otevírají zhruba po týdnu, po třech až čtyřech týdnech začínají opouštět noru. Částečně samostatní jsou asi po dvou měsících a pohlavní dospělosti dosahují na konci prvního roku života. Ve volné přírodě se mohou dožít 6 až 8 let, v průměru však méně, jen kolem 3 až 4 let.

V České republice patří sysel obecný k silně ohroženým živočichům. V minulosti byl hojným druhem, dnes zoologové evidují jen okolo 40 lokalit s výskytem syslů. Za poklesem jejich stavů není ani tak pronásledování, jak spíše změna způsobu hospodaření. Rozorání mezí, vytváření ohromných lánů, sterilních polí, na kterých nežije téměř nic. Snad vyjma hrabošů. Spolu s pestrostí krajiny, která se stávala fádní a jednolitá, mizeli i sysli.

Sysel dává přednost sušším oblastem a písčitějším půdám s dostatkem rostlinné potravy a také s nižšími srážkovými úhrny, kde mu nehrozí vyplavování podzemních nor. Ať již během péče o mladé a nebo během zimního spánku, ke kterému se ukládá již na přelomu léta a podzimu. Zimní spánek (hibernace) trvá až do jarních měsíců, zpravidla do března, kdy se půda prohřeje na asi 8 °C. Zimní spánek tak může trvat 180 až 240 dnů.

Během zimního spánku (hibernace) dochází, podobně jako u svišťů, k utlumení všech životních funkcí. Tělesná teplota může poklesnout až na 1 °C, srdeční tep na pouhých několik pulzů za minutu. Spí stočení do klubíček, aby minimalizovali plochu, kterou z těla uniká teplo. Výrazně se zpomaluje i dýchání. Během zimního spánku žije sysel z tukových zásob, které si vytvořil během letních měsíců. Aby teplota neklesla pod kritickou mez, ucpávají sysli východy z nory trávou, aby zabránili proudění chladného vzduchu dovnitř.

U nás jej nalezneme například na Mohelenské hadcové stepi, v Pavlovských vrších a na Medláneckých kopcích na jižní Moravě, v Českém středohoří v Přírodní rezervaci Raná, v lokalitě Radouč u Mladé Boleslavi. Třetina lokalit se v Česku nachází na zemědělsky využívaných plochách s extenzivním hospodařením, např. u Čejče, Velkých Pavlovic, Hrušovan u Brna, Valtic aj. Sysli u nás obývají sotva 0,01 % území, dá se tak hovořit o přímo dramatickém poklesu jejich populace.

A jaké jsou stavy syslů dnes? Odborníci odhadují, že ve volné přírodě České republiky žije okolo 6 000 jedinců. Žijí v izolovaných a navzájem velice vzdálených koloniích, takže nedochází k migraci jedinců a tedy k mísení genů. Sysli jsou hákliví na změnu hospodaření a také jim neprospívají přívalové deště, které mohou vyplavit celou syslí kolonii. Takovéto deště patrně stojí za (téměř) zánikem populací na letišti v Praze Letňanech a nebo u Pavlova. Sysel, tento drobný a zvídavý hlodavec se zvědavýma očima, si rozhodně zaslouží ochranu. Do naší přírody rozhodně patří.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.