Sýkora babka z čeledi sýkorovití (Paridae) a rodu Parus (některé publikace ji řadí do rodu Poecile na základě analýzy DNA) je drobnější než vrabec, délka těla činí 11 až 12 cm, rozpětí křídel 18 až 19 cm a hmotnosti 9 až 12 gramů. Má krátký šídlovitý zobák, nohy jsou černě zbarvené. Zbarvení samečků i samiček je stejné, samičky bývají drobnější. Nápadná je černou čepičkou, která končí až na šíji a silně kontrastuje s plavým zbarvením na lících a krku. Na bradě a horním hrdle má babka malou černou skvrnu, na břiše je peří šedobílé s okrovým nádechem na bocích, svrchní šat je nevýrazně šedohnědý.
Babky jsou u nás poměrně hojné, rozšířené po téměř celém území, jen v některých oblastech, především na Vysočině, mohou být zřídkavější a nebo zcela chybět. Preferují nižší polohy, nížiny a pahorkatiny, občas ale vystupují i vysoko do hor. Pozorována byla i ve výškách okolo 1 200 metrů nad mořem. S oblibou se zdržuje v listnatých lesích, objevuje se i v zahradách a parcích, spatřit ji lze i v břehových porostech v okolí stojatých i tekoucích vod.
Areál rozšíření je značný, sahá od Španělska až po Japonsko, jde tedy o euroasijský druh. Z houští, málokdy spatřena, se ozývá "ci de", "ci de de de", "si-sú, si-sví", které postupně přechází v "svip svip zuzu" nebo "skvit zí zí zí zí". V době hnízdění se pyšný sameček ozývá "tedede pistjedede djet djet". Celkově je ale zpěv sýkory babky velice variabilní, ornitologové popisují na čtyři desítky variací jejího zpěvu.
Svá hnízda si tito užiteční ptáčci stavějí v dutinách, nepohrdnou ale ani budkami. Hnízdo si staví ze stébel trav, mechů a lišejníků, občas vystýlají chlupy a srstí. Samička do hnízda snáší šest až deset, nejčastěji osm až devět špinavě červeně skvrnitých vajíček. Na snůšce sedí pouze samička. Avšak sameček ji po celou tu dobu vytrvale krmí. O vylíhlou drobotinu se pak starají oba rodiče. Inkubační doba činí asi 14 dní, mláďata hnízdo opouštějí po necelých třech týdnech (obvykle v rozmezí 17 až 20 dní). Babky mívají zpravidla dvě snůšky do roka. Pohlavní dospělosti dosahují tito čiperní opeřenci asi po roce života, ve volné přírodě se dožívají čtyř až šesti let, nejstarší kroužkovaný jedinec měl více než 11 let.
Na jídelníčku sýkorek je především hmyz, při jeho nedostatku v chladnějším období roku semena lučního býlí a nebo lesních dřevin. V zimě je tak můžeme vidět jak si pochutnávají na semenech šišek či různých trav, občas ale na přilepšenou přilétají i ke krmítkům. A rovněž navštěvují skryté zásoby v pařezech a jiných dutinách, které si zásobily v době letního dostatku. Podobně jako naše veverky. V době hnízdění jsou spíše samotářské, avšak na zimu se slučují do menších hejnek, často i s jinými druhy sýkorek. Ke krmítku je vídávám přilétat obvykle ve společnosti modřinek a koňader.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.