Střevlík vrásčitý

Zástupce podřádu masožravých (Adephaga)

Střevlík vrásčitý (Chaetocarabus intricatus) patří k našim středně velkým střevlíkům. Dosahuje délky 20 až 40 mm, jeho základní zbarvení je pro střevlíky typické - černé. V případě střevlíka vrásčitého může mít základní zbarvení fialovomodrý nádech, vzácněji fialovozelený nádech. Zejména na krovkách, které jsou ozdobeny typickými výstupky.

Se střevlíkem vrásčitým se můžeme setkat prakticky po celé Evropě, včetně severních i jižních oblastí kontinentu. Nejraději má podhorské oblasti, ale setkat se sním lze i ve větších nadmořských výškách. Přestože se v literatuře uvádí max. výška jeho výskytu okolo 700 metrů nad mořem, v posledních letech jsem jej několikrát spatřil i ve výškách nad 1 000 metrů nad mořem.

První dospělci těchto brouků z podřádu masožraví (Adephaga) a čeledi střevlíkovití (Carabidae) se objevují v březnu / dubnu. V nejteplejším období roku se brouci ukrývají a upadají do tzv. letního spánku. Opětovně vylézají v srpnu / září a setkat se s nimi můžeme až do pozdních podzimních měsíců. Dospělí brouci přezimují ve skupinách, obvykle v trouchnivějícím dřevě pařezů apod. ve smíšených a listnatých lesích. Se střevlíky vrásčitými se lze ale setkat i v zahradách, parcích a na dalších stanovištích.

Maximum denní aktivity střevlíka vrásčitého spadá sice do nočních hodin, ale není výjimkou se sním na jeho lovecké výpravě setkat i ve dne. A přestože je tento druh s nápadně plochým tělem zástupcem masožravců, kteří hodují především na slimácích, žížalách a jiném hmyzu, patří k velikým mlsounům. Lze je totiž spatřit hodovat u prýštící mízy a nebo si pochutnávat na spadaném ovoci či sladkých bobulích. Zajímavostí je, že za svou kořistí dokáže střevlík vrásčitý šplhat i na stromy.